ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.121.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 121/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání obviněného J. J. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 20/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 57 T 20/2007, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s již odsouzeným A. H. Obviněný J. J. byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a upuštění od uložení souhrnného trestu u spoluobviněného A. H. a oba jmenovaní obvinění byli podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby, podle níž se měli dopustit skutku posouzeného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a bylo rozhodnuto i o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění J. J. a A. H. a městský státní zástupce v Praze v neprospěch obviněných, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek v odsuzující části zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. J. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsoudil ho podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rozhodl i o vině a upuštění od uložení trestu obviněného A. H.
Obviněný J. J. prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Faltuse podal proti uvedenému rozsudku vrchního soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž vyjádřil výhrady proti argumentům odvolacího soudu pro rozpory ve skutkových zjištěních s tím, že nebyl prokázán jeho úmysl dopustit se podvodného jednání. Obviněný rovněž brojil proti tomu, že čin spáchal ve spolupachatelství, jež odvolací soud jen dovozoval se závěrem, že mělo jít o rozdělení rolí mezi pachatele. S tímto závěrem se obviněný neztotožnil, neboť nedošlo k žádné dohodě se spolupachateli. Podle obviněného rovněž nebyl prokázán úmysl sebe nebo jiného obohatit, neboť získal pouze marži za seřízení dovezených strojů, která neodporuje zákonu. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství a po shrnutí okolností, jež byly soudy zjištěny, a obviněným vytýkaných nedostatků shledala, že není pochyb, že obviněný J. J. v součinnosti s obviněným A. H. daroval prostřednictvím fiktivního nabývacího dokladu existenci svého vlastnického práva k předmětu zamýšleného leasingu a podepsal se na nepravdivém potvrzení o jeho fyzickém předání leasingovému nájemci a následně inkasoval ke škodě leasingového pronajímatele vyfakturovanou cenu předmětu leasingu. Uskutečnění celého proběhlého jednání vypovídá o tom, že jeho realizace by bez vzájemné dohody všech zúčastněných nebyla možná. Státní zástupkyně se však zcela neztotožnila s tou částí přiřazené právní věty, ve které se hovoří o obohacení jiného a v tomto duchu vyjádřenými argumenty nalézacího soudu a zdůraznila, že došlo k obohacení obviněného. Toto zjištění, byť na jiném argumentačním podkladě dovoláním důvodně namítané však shledala bez vlivu na konstatovaný a jinak akceptovaný soulad skutkové věci s právní větou o vině. V závěru navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjistil, že podané dovolání je podle §265a odst. 1 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Bylo též shledáno, že obviněný je k podání dovolání osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Dále posuzoval, zda bylo dovolání podáno včas. Podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je podle §265e odst. 3 tr. ř. zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Nutné je též připomenout, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu.
Z obsahu předloženého trestního spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 57 T 20/2007, se podává, že v daném případě se jednalo o nutnou obhajobu podle §36 odst. 3 tr. ř., protože obviněný byl stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 3 tr. zák., u něhož je trestní sazba od dvou do osmi roků. Obviněný byl z tohoto důvodu zastoupen obhájcem, JUDr. Petrem Faltusem, jemuž byl rozsudek soudu druhého stupně doručen dne 24. 8. 2010. Obviněný toto rozhodnutí obdržel do vlastních rukou dne 16. 9. 2010 (viz doručenky připojené u č. l. 5116).
Za takto zjištěného stavu, kdy, jak je výše uvedeno, byl rozsudek odvolacího soudu doručen obviněnému dne 16. 9. 2010, je třeba vycházet ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř., pro běh dvouměsíční lhůty k podání dovolání od tohoto data, které je pozdější, než doručení předmětného rozhodnutí obhájci obviněného. Lhůta pro podání dovolání počítaná ode dne 16. 9. 2010 tak uplynula dne 16. 11. 2010 (tímto dnem bylo úterý).
Z obsahu spisu se dále podává (č. l. 5138), že obviněný dovolání uplatněné prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Faltuse předal k poštovní přepravě na Poště P., která převzetí této zásilky potvrdila s datem 17. 11. 2010, jak vyznačila na štítku připojené obálky.
S ohledem na to, že podle uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný dovolání podal k poštovní přepravě až dne 17. 11. 2010, ač tak měl učinit nejpozději dne 16. 11. 2010, dovolání podal po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Z těchto uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl jako opožděně podané, aniž přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. února 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová