ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1460.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1460/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2011 k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 8 To 308/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 45/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 8 To 308/2011, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 6 T 45/2011, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karlových Varech přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 6 T 45/2011, podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného J. K. (dále jen „obviněný“) stíhaného pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit tím, že
„1) dne 20. 10. 2010 kolem 02,55 hodin v K. V. po ulici Z. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. BMV,
2) dne 26. 10. 2010 kolem 13,10 hodin v K. V. po ulici M. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda,
přesto, že dne 18. 9. 2010 mu bylo odňato řidičské oprávnění v důsledku dosažení hranice 12-ti bodového hodnocení řidiče podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. a oznámení Městského úřadu M. L. č.j. DOP/10/6620/SV o dosažení uvedené bodové hranice s výzvou k odevzdání řidičského průkazu si osobně převzal dne 10. 9. 2010“ ,
postoupil Magistrátu města K. V. k projednání a rozhodnutí o přestupku.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech stížnost, kterou Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 8 To 308/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
V obsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí soud druhého stupně mimo jiné uvedl, že se zcela neztotožňuje se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, jímž státní zástupce v podané stížnosti argumentoval, a to především z toho důvodu, že Nejvyšší soud se dostatečně nevypořádal se všemi znaky §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zejména ve vztahu k výkladu pojmu „rozhodnutí“. Zmíněné stanovisko prý v podstatě dává na roveň doručení výzvy řidiči po dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení k odevzdání řidičského průkazu s případným rozhodnutím po podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu dvanácti bodů a bylo pravomocně rozhodnuto obecním úřadem podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), že tyto námitky byly zamítnuty, nebyly shledány důvodnými.
Krajský soud v Plzni i přes uveřejněné stanovisko zastává názor, že při pouhém dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení, byť by řidič převzal výzvu k odevzdání řidičského průkazu, se nejedná o rozhodnutí orgánu veřejné moci. Tím by prý bylo až rozhodnutí příslušného orgánu o případných námitkách. Z jeho pohledu nelze spravedlivě požadovat po fyzických osobách, aby byly schopny doložit, jaký má být většinový názor soudní praxe, respektive k čemu směřoval záměr zákonodárce v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku za situace, kdy do úvahy přicházejí oba výklady (v užším i širším slova smyslu). To je prý mimo rozlišovací schopnosti řidiče, byť – jako v tomto konkrétním případě – opakovaně páchajícího přestupky v dopravě. Krajský soud v Plzni proto uzavřel, že ačkoliv je mu znám i právní názor, že podle nauky správního práva lze pod pojem „rozhodnutí“ zahrnout jakýkoli individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení, nedostatek zákonné úpravy nelze nahrazovat extenzivním výkladem, který zasahuje nepřiměřeně do kogentního ustanovení, a to tím spíše, jde-li o ustanovení stanovující podmínky trestnosti. Umožňuje-li zákon více výkladů, je třeba dát přednost takovému, který nejlépe odpovídá zárukám ústavním s tím, že v trestním právu při výkladu trestních norem je třeba vycházet z výkladu zužujícího, případně doslovného.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal nejvyšší státní zástupce (dále převážně jen „dovolatel“) dovolání. Učinil tak v neprospěch obviněného z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f), g) a l ) tr. ř.
V úvodu svého podání dovolatel namítl, že s postupem soudu druhého stupně se – vzhledem ke stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Tpjn 302/2010 – nemohl ztotožnit, neboť za „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl dvanácti bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 silničního zákona k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu dvanácti bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odst. 3 silničního zákona o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působnosti, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem je podle nejvyššího státního zástupce zřejmé, že obviněný dne 10. 9. 2010 osobně převzal oznámení Městského úřadu M. L. č.j. DOP/10/6620/SV o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění a proti tomuto oznámení nepodal námitky. Jeho jednání tak naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V závěru svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 8 To 308/2011, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 6 T 45/2011, a také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2. podle §265 1 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karlových Varech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl,
3. v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Konečně dovolatel uvedl, že s projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný, jemuž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce doručeno v opise dne 2. 11. 2011, se k němu ke dni konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. d), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Nejvyšší soud ještě předtím, než se mohl ve smyslu ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. zabývat případným přezkoumáním zákonnosti a odůvodněnosti výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízením napadeným rozhodnutím předcházejícím, musel zkoumat, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, což je důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vzhledem k tomu, že neshledal tento, ale ani žádný jiný důvod podle §265i odst. 1 tr. ř. pro odmítnutí podaného dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů vymezených v dovolání, jakož i řízení rozhodnutím předcházející.
V rámci této přezkumné činnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Jak již bylo výše uvedeno, dovolatel uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je třeba nejprve zmínit poslední z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání je zřejmé, že nejvyšší státní zástupce tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Tato alternativa je pak naplněna za předpokladu, že napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami v citovaných důvodech dovolání předpokládanými.
Další obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případě, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Pokud jde o variantu přicházející v dané věci v úvahu, tedy o postoupení věci jinému orgánu, dovolací důvod lze spatřovat například v tom, že soud rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, jiném správním deliktu či kárném provinění, přestože se jedná o trestný čin, nebo v tom, že v době rozhodování soudu nebylo již možné takové jednání jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění projednat, neboť uplynula zákonná lhůta pro jeho projednání (srov. například §20 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o přestupcích“), a proto měl soud obviněného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Jelikož soud prvního stupně postoupil trestní věc obviněného Magistrátu města K. V. k projednání a rozhodnutí o přestupku, s čímž se soud druhé instance identifikoval, je evidentní, že nejvyšší státní zástupce uplatnil tento dovolací způsob relevantně.
Poslední dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší státní zástupce v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatnil právně relevantní námitku spočívající v tom, že „rozhodnutím“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. ř. je i „oznámení“ správního orgánu obviněnému o dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, proti čemuž nepodal námitky, takže následným řízením motorového vozidla mařil rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění podle §123c odst. 3 silničního zákona.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu.
Pachatelem trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), odst. 2, odst. 3 písm. b) a odst. 4 trestního zákoníku může být jen osoba, které se rozhodnutí přímo dotýká. Ve všech případech samostatných skutkových podstat podle §337 odst. 1, 2, 3 a 4 trestního zákoníku jde o úmyslný trestný čin. Znak maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí znamená, že rozhodnutí, které má být v době činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. Neznamená však, že výkon rozhodnutí by byl zmařen, tj. že by už nebylo možné rozhodnutí vykonat. Jiné orgány veřejné moci z hlediska tohoto ustanovení jsou především orgány státní správy a územní samosprávy. Zakázat výkon určité činnosti lze buď rozhodnutím soudu uložením trestu zákazu činnosti podle §73 trestního zákoníku, nebo rozhodnutím státního orgánu ve správním řízení , např. sankcí zákazu činnosti v přestupkovém řízení nejdéle na dva roky (§11 a §14 zákona o přestupcích).
Oproti úpravě platné a účinné do 31. 12. 2009 umožňuje nová formulace objektivní stránky v tomto ustanovení ( „vykonává činnost, pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu“ ) postihnout nejen pachatele, který maří výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, ale i toho, kdo poté, co mu bylo odňato příslušné oprávnění vydávané podle zvláštního právního předpisu, podmiňující možnost k výkonu určité činnosti, tuto činnost vykonává. Typickým příkladem je možnost postihu toho, kdo přesto, že mu byl odňat řidičský průkaz rozhodnutím obecního úřadu obce s rozšířenou působností, protože pozbyl zcela zdravotní způsobilost nebo zcela odbornou způsobilost podle §94 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o silničním provozu, řídí motorové vozidlo. Dalším příkladem odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu je podle judikatury odnětí řidičského oprávnění na základě dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem podle §123a a násl. silničního zákona.
Senát Nejvyššího soudu rozhodující v této věci, nemá žádný důvod odchylovat se od právní věty a argumentů obsažených v odůvodnění výše citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010 (publikovaného pod č. 1/2011-II. Sb. rozh. trest.). Je tomu tak i proto, že závaznost tohoto právního názoru byla potvrzena jak v několika navazujících rozhodnutích jednotlivých senátů Nejvyššího soudu, tak i v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011.
Stačí proto zopakovat, že za „ odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu “ ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl dvanácti bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 silničního zákona, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu dvanácti bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odst. 3 citovaného zákona o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Z odůvodnění přijatého stanoviska pak vyplývá, že rozhodující z hlediska posouzení „oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvy k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu“ jako rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 trestního zákoníku je skutečnost, zda tímto úkonem došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby, jinými slovy, zda individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci byl učiněn z pozice jeho vrchnostenského postavení. Z tohoto hlediska je zásadní, že v uvedené výzvě se řidiči podle §123c odst. 3 silničního zákona ukládá odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení, s tím, že řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, nepodá-li proti němu námitky. Není tedy pravdou, že „řidič, který dosáhl stanovený limit počtu bodu, je sankcionován přímo ze zákona ztrátou řidičského oprávnění a řidičského průkazu“ ( Kovalčíková, D., Štandera, J. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 347), nýbrž řidič pozbývá řidičské oprávnění až uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu doručeno, a to ještě jen tehdy, nepodá-li proti němu námitky. Teprve uvedenou výzvou je řidiči ukládána povinnost odevzdat řidičský průkaz a mezinárodní řidičský průkaz, a zákon výslovně v §123c odst. 5 silničního zákona stanoví řidiči povinnost tuto výzvu splnit, a proto je třeba tuto výzvu považovat za rozhodnutí materiální povahy. Ze všech těchto hledisek je proto nutno oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvu k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu považovat za rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Pokud je poukazováno na terminologickou nesrovnalost pojmů „odnětí“ a „pozbytí“ řidičského oprávnění, není ani tato skutečnost rozhodná z hlediska možnosti trestního postihu jednání řidiče, který pozbyl řidičské oprávnění ve smyslu §123c odst. 3 silničního zákona. Tento zákon v ustanovení §94a používá pojem „pozbytí řidičského oprávnění“ i ve vztahu k zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, ať už byl uložen soudem jako trest nebo příslušným správním úřadem jako sankce za přestupek, když uvádí, že držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem právní moci takového rozhodnutí. Pokud by byli postihováni pouze řidiči, kterým bylo podle naposledy citovaného ustanovení odňato oprávnění po ztrátě jejich odborné či zdravotní způsobilosti, došlo by k neodůvodněnému rozdílu mezi řidiči, kteří v důsledku svého vědomého protiprávního jednání pozbyli řidičské oprávnění (dosáhli dvanácti bodů), a mezi těmi, kterým bylo, mnohdy i bez jejich zavinění, řidičské oprávnění odňato (např. pro úraz či nemoc). Navíc je třeba zdůraznit, že i řidič, který pozbyl řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 silničního zákona a po uplynutí jednoho roku ode dne jeho pozbytí, požádá o vrácení řidičského oprávnění, se musí podrobit přezkoušení z odborné způsobilosti ve smyslu §123d odst. 3 silničního zákona, z čehož vyplývá, že i u něj zákonodárce presumoval absenci odborné způsobilosti řídit motorové vozidlo obdobně jako podle §94 odst. 1 písm. b) tohoto zákona.
Pro správnost tohoto výkladu ostatně svědčí i to, že novelou trestního zákoníku č. 330/2011 Sb. bylo s účinností od 1. 12. 2011 doplněno jeho ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tak, že za slovo „předpisu“ byla vložena slova „nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl“.
Lze proto uzavřít, že pokud v dané věci obviněný řídil motorové vozidlo (dokonce opakovaně) i poté, co mu bylo řidičské oprávnění odňato rozhodnutím – oznámením a výzvou podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu – příslušného orgánu, naplnil všechny zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Jestliže soud prvního stupně za stávající důkazní situace postoupil věc Magistrátu města K. V. k projednání a rozhodnutí o přestupku, jsou takovým rozhodnutím naplněny dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť podmínky pro postoupení věci správnímu orgánu k projednání jako přestupku splněny nebyly, a jestliže poté odvolací soud stížnost státního zástupce proti usnesení soudu první instance podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, je tím naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal podané dovolání nejvyššího státního zástupce z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l ) tr. ř. důvodným. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 8 To 308/2011, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 6 T 45/2011. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nakonec podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karlových Varech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení bude povinností soudu prvního stupně znovu se zabývat předmětnou trestní věcí a posoudit ve smyslu shora vysloveného právního názoru otázku, zda jednání obviněného naplňuje všechny znaky přečinu podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V odůvodnění rozhodnutí své závěry pečlivě odůvodní a podrobně rozvede, na základě čeho k nim dospěl (srov. §125 odst. 1 tr. ř.).
V této souvislosti nelze nepoznamenat, že odůvodnění původního usnesení Okresního soudu v Karlových Varech rozhodně neodpovídalo požadavkům obsaženým v ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
Zbývá připomenout, že soud prvního stupně je při novém rozhodnutí ve věci vázán právním názorem v tomto usnesení vysloveným (srov. §265s odst. 1 tr. ř.), a že napadené rozhodnutí bylo zrušeno v důsledku dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, takže v novém řízení nic nebrání změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a