ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.185.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 185/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2011 k dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 55 To 523/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 38 T 5/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 55 To 523/2010.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 38 T 5/2009, uznal obviněného M. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že:
„1. v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2005 do 12. 1. 2009 v místě svého trvalého bydliště v Č. L., H. v cca 1130 případech prodal za celkovou částku cca 236.000,- Kč konopí zvané marihuana, tedy omamnou látku uvedenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nejméně těmto osobám:
a) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2005 do počátku ledna 2009 v cca 200 případech prodal za celkovou částku nejméně 40.000,- Kč marihuanu L. P., který drogu užil kouřením,
b) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2005 do 12. 1. 2009 v cca 20 případech prodal za celkovou částku nejméně 4.000,- Kč marihuanu P. Š., který drogu užil kouřením,
c) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2007 do počátku ledna 2009 v cca 200 případech prodal za celkovou částku cca 40.000,- Kč marihuanu M. A., který drogu užil kouřením,
d) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2006 do konce roku 2008 v nejméně 10 případech prodal za celkovou částku cca 2.000,- Kč marihuanu M. N., který drogu užil kouřením,
e) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2004 do 12. 1. 2009 v nejméně 700 případech prodal za celkovou částku cca 150.000,- Kč marihuanu P. P., který drogu užil kouřením,
2. od přesně nezjištěné doby do dne 2. 4. 2009 v místě svého trvalého bydliště v Č. L., H. v bytě přechovával bez povolení sušenou rostlinu konopí o hmotnosti 107,4 g, která obsahovala 13,8 g čistého ∆9 THC, tedy psychotropní látku uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách“ .
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodě 1. jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), a v bodě 2. jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy mu uložil podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Soud prvního stupně současně podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek (popsaný v tomtéž rozsudku na jeho stranách 2 a 3), v němž byl obžalobou spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl usnesením ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 55 To 523/2010, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl.
Obviněný s takovýmto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. Richarda Polmy podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Dovolatel především namítl, že jeho odvolání bylo nesprávně zamítnuto z formálních důvodů. Zdůraznil, že od samého počátku byl v řízení zastoupen stejným advokátem (přesněji mělo být obhájcem) Mgr. Richardem Polmou, který již ve stížnosti do sdělení obvinění ze dne 6. 4. 2009 uvedl adresu svého sídla M. B., K. Na tuto adresu pak také byly tomuto obhájci doručovány všechny písemnosti v projednávané trestní věci. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2010 mu však byl ze zcela nepochopitelných důvodů doručován na předchozí adresu sídla jeho advokátní kanceláře v M. B., nám. R., kde však již od 1. 1. 2007 nesídlí. Na této adrese pak měla převzít korespondenci paní K. S., kterou ovšem k takovému úkonu nepověřil, a ta ani nikdy v minulosti nebyla jeho zaměstnancem. Rozsudek soudu prvního stupně se jeho obhájci dostal do rukou teprve dne 1. 10. 2010, přičemž dne 7. 10. 2010 proti němu podal odvolání. Z těchto důvodů je dovolatel přesvědčen, že odvolání podal řádně a včas.
V souvislosti se svojí předchozí argumentací dovolatel připomenul existenci ustanovení §63 tr. ř., které odkazuje na právní úpravu zakotvenou v občanském soudním řádu, podle jehož §46b písm. f) se adresou pro doručování u advokátů rozumí adresa jejich sídla. Pokud tedy v posuzovaném případě soud prvního stupně doručoval meritorní rozhodnutí na jinou než advokátem (obhájcem) opakovaně uváděnou adresu, nerespektoval tímto postupem zákon. Odvolací lhůta mu proto počala běžet až dne 1. 10. 2010, tudíž své odvolání podal včas.
Obviněný dále vznesl výhrady proti skutkovým závěrům soudů, neboť měl za to, že tyto neodpovídají provedeným důkazům, když nebylo prokázáno, že by v mnoha případech zajišťoval omamnou látku pro osoby uvedené ve výroku napadeného rozsudku. Všechny tyto osoby označil za notorické narkomany a osoby kriminálně narušené. Na svoji obhajobu uvedl, že tyto osoby (vyjma L. P.) jej počátkem roku 2009 v jeho bytě fyzicky napadli a měli mu zde ukrást i peníze. V tomto incidentu spatřoval možný důvod svého nařčení z porušování zákona. Domníval se, že pokud by měl v období téměř pěti let ve stovkách případů obstarávat omamnou látku pro výše uvedené osoby, orgány činné v trestním řízení by zakročily již dříve. Oběma soudům nižšího stupně vytknul, že se důsledně nevypořádaly s jeho obhajobou.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek a rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného dne 19. 1. 2011, se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [ §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , bylo podáno osobou oprávněnou [ §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je zapotřebí napřed zmínit druhý z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil v obou jeho alternativách, z nichž se Nejvyšší soud nejprve zabýval první z nich (druhou alternativou se nakonec – s ohledem na učiněný způsob rozhodnutí – ani nezabýval).
Jelikož soud druhého stupně zamítl odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, je z hlediska počátku běhu lhůty pro podání odvolání (a tedy pro posouzení otázky, zda byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí) stěžejní datum doručení rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2010, sp. zn. 38 T 5/2009, obviněnému a jeho obhájci.
Právní úprava doručování písemností v trestním řízení je zakotvena v ustanoveních §62 až §64a tr. ř., z nichž mimo jiné vyplývá, nestanoví-li trestní řád jinak, možnost pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům (obhájcům), notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně použít ustanovení upravující doručování v občanském soudním řízení.
Pro doručování rozsudku v trestním řízení je nutno použít ustanovení §130 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se rozsudek v opise doručí obviněnému, státnímu zástupci, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni. Má-li obviněný obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku též jim.
Vodítko pro správné stanovení doručovací adresy poskytuje v návaznosti na odkaz uvedený v §63 odst. 1 tr. ř. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z jehož ustanovení §46b písm. f) ve znění účinném v době doručování rozsudku soudu prvního stupně se podává, že neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u advokátů adresa jejich sídla .
Sídlem advokáta je adresa zapsaná v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. V případě advokáta (v trestní věci obhájce) Mgr. Richarda Polmy je touto sídelní adresou M. B., K . Tutéž adresu uváděl tento obhájce obviněného v průběhu celého trestního řízení na všech podáních. Poprvé se tak prokazatelně stalo dne 3. 4. 2009, kdy mu obviněný udělil plnou moc ke svému zastupování v této trestní kauze (srov. č. l. 43 spisu). Shodná adresa je zřejmá též z tzv. hlavičkového papíru advokátní kanceláře, jakož i z otisků razítek, jimiž byla jednotlivá podání učiněná ve věci vůči orgánům činným v trestním řízení opatřena (srov. č. l. 122 a 155 spisu). Na tuto adresu také následně orgány činné v trestním řízení zasílaly veškeré písemnosti (s výjimkami uvedenými dále) adresované obhájci obviněného (srov. například doručenku s předvoláním k hlavnímu líčení na den 28. 8. 2009 na č. l. 100 spisu, doručenku s nařízením hlavního líčení na 18. 2. 2010 na č. l. 123 spisu).
V trestním spise však byly zjištěny také dva případy, kdy se soud prvního stupně odchýlil od – do té doby standardně a správně používané – doručovací adresy obhájce Mgr. Richarda Polmy, v nichž mu bylo doručováno na adresu M. B., nám. R. Poprvé se tak stalo při doručování usnesení o vyloučení, kdy ovšem současně nebylo vyloučeno uložení předmětné zásilky do poštovní schránky, tudíž chyběla jakákoli zpětná vazba na faktické osobní převzetí této písemnosti ať už samotným Mgr. Richardem Polmou či jinou osobou oprávněnou k přebírání poštovních zásilek určených pro příslušnou advokátní kancelář (srov. č. l. 145 spisu). Ve druhém případě se jednalo právě o doručení rozsudku soudu prvního stupně obhájci obviněného, tentokrát vzhledem k povaze doručované písemnosti s vyloučením uložení do schránky (srov. č. l. 153 spisu). Tuto poštovní zásilku převzala dne 20. 9. 2010 paní K. S., která ji opatřila i razítkem advokátní kanceláře. Z otisku razítka na doručence je evidentní, že je na něm uvedena jako adresa advokátní kanceláře právě M. B., nám. R., na které však Mgr. Richard Polma nesídlí, jak sám uvedl, již od počátku roku 2007. O pravdivosti tohoto tvrzení svědčí aktuální otisky razítka obsažené na podáních učiněných vůči orgánům činným v trestním řízení tímto advokátem (coby obhájcem obviněného) v nyní posuzované trestní věci, která se neshodují s razítkem použitým paní K. S. při převzetí rozsudku soudu prvního stupně dne 20. 9. 2010, avšak korespondují s adresou zapsanou jako sídlo advokáta v seznamu advokátů u České advokátní komory, jak již bylo zmíněno výše. Jak vyplynulo z obsahu dovolání obviněného, jeho obhájce současně vyloučil, že by paní K. S. byla jeho zaměstnankyní či osobou pověřenou přebíráním korespondence adresované jeho advokátní kanceláři (Nejvyšší soud s ohledem na toto nevyvrácené tvrzení se nezabýval otázkou, z jakých důvodů jmenovaná disponovala razítkem advokátní kanceláře s adresou M. B., nám. R.).
Jelikož od doručení meritorního rozhodnutí soudu první instance se odvíjí počátek běhu lhůty pro podání odvolání jakožto řádného opravného prostředku, představuje tato skutečnost velmi závažný nedostatek v probíhajícím trestním řízení. Podle §248 odst. 1 tr. ř. se totiž odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle odst. 2 téhož ustanovení jestliže se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Z obsahu podaného dovolání vyplynulo, že obhájce obviněného obdržel (zřejmě jen shodou okolností) opis písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně teprve dne 1. 10. 2010 (byť o tom – kromě nevyvráceného tvrzení dovolatele – neexistuje ve spise žádný relevantní doklad). Proto za pozdější je třeba považovat doručení rozsudku soudu prvního stupně obhájci obviněného (obviněný tento rozsudek prokazatelně převzal již dne 21. 9. 2010). Počítala-li by se lhůta k podání odvolání ve smyslu §248 odst. 1, 2 tr. ř. od faktického doručení předmětného rozsudku obhájci obviněného Mgr. Richardu Polmovi dne 1. 10. 2010, v souladu s pravidly pro počítání lhůt zakotvenými v §60 tr. ř. by bylo nutno její počátek stanovit dnem 2. 10. 2010 a její poslední den by tak připadl na 11. 10. 2010 (osmý, tj. poslední den k podání odvolání připadl na den pracovního klidu – sobotu 9. 10. 2010).
Soud druhého stupně patrně přehlédl nesrovnalosti v doručovací adrese obhájce obviněného, a – aniž se popsaným pochybením soudu prvního stupně zabýval – řídil se (nesprávně) datem doručení jeho rozsudku uvedeným na doručence založené na č. l. 153 spisu, tj. dnem 20. 9. 2010. V důsledku toho odvolání obviněného, které bylo v blanketní podobě předáno k poštovní přepravě dne 7. 10. 2010 (srov. č. l. 155 spisu), zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané. Tímto nesprávným postupem tak byla dotčena procesní práva obviněného, zejména jeho práva obhajovací, čímž došlo v širším smyslu k porušení práva obviněného na spravedlivý proces podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je důvodné. Odvolací soud totiž napadeným usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem (konkrétně ustanovením §253 odst. 1 tr. ř.) pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 55 To 523/2010, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
S ohledem na tento způsob rozhodnutí se Nejvyšší soud – jak již bylo naznačeno výše – nezabýval dalším obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po tomto rozhodnutí se totiž věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem a jeho povinností bude věc řádně projednat (tedy zabývat se veškerou argumentací obviněného) a o jeho včas podaném odvolání meritorně rozhodnout.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a