ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.394.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 394/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 k dovoláním podaným obviněnou Ing. M. O. a nejvyšším státním zástupcem ve prospěch obviněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 31 To 610/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 34 T 144/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 31 To 610/2010.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 34 T 144/2008, uznal obviněnou Ing. M. O. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že:
„v M., v ul. Z., dne 24. 4. 2007 kolem 19.30 hod. poté, co ji L. P., odmítl vpustit na oplocený pozemek a do domu, u vstupních vrátek jej udeřila rukou do obličeje a vstoupila na oplocený pozemek do domu, nerespektovala opakované výzvy vlastníka a uživatele domu L. P., aby z pozemku okamžitě odešla, strčila do pootevřených vstupních dveří do domu, ve kterých stála L. P., kdy klika dveří udeřila L. P. do pravého předloktí a L. P. byla dveřmi odmrštěna na protější zeď, o kterou se udeřila do hlavy, čímž jí způsobila pohmoždění pravého zápěstí s krevní podlitinou 2x2 cm, pohmoždění hlavy ve spánkové krajině s dobou léčení od 25. 4. 2007 do 23. 5. 2007, a vstoupila do domu, kde setrvala až do příjezdu policejní hlídky“ .
Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), jednak jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., a podle §238 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. jí uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, územní pracoviště L., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Holáska odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl usnesením ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 31 To 610/2010, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané neoprávněnou osobou.
Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podali nejvyšší státní zástupce a obviněná, která tak učinila znovu prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Holáska, dovolání, která opřeli shodně o dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Obviněná v rámci tohoto mimořádném opravném prostředku uvedla, že odvolání vypracoval po dohodě s ní advokát JUDr. Zdeněk Holásek, jehož si zvolila za svého obhájce. Jak odvolání, tak i jeho dodatečné odůvodnění obsahovalo údaj o tom, že „jde o odvolání obžalované“, a formálně bylo podepsáno advokátem na konci textu s uvedením jeho jména a příjmení. Dovolatelka měla za to, že nechala-li se v trestním řízení zastoupit k tomu zvoleným obhájcem, pak jeho oprávněním bylo podat rovněž odvolání, což také učinil (v této souvislosti odkázala na ustanovení §41 odst. 2 tr. ř.). Ačkoli připustila, že by patrně bylo správnější, aby na konci odvolání bylo uvedeno její jméno a příjmení, nemohlo být pochyb, že toto podání bylo vyjádřením její vůle, přičemž jako „odvolání obžalované“ bylo také označeno. Ve formalistickém přístupu odvolacího soudu spatřovala popření jejího práva na spravedlivý proces.
V závěru svého podání obviněná navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, č.j. 31 To 610/2010-190, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném ve prospěch obviněné označil postup odvolacího soudu za nesprávný, neboť jím bylo odňato právo obviněné na přezkoumání věci v důsledku podání řádného opravného prostředku. Předeslal, že obhájce sice podává odvolání v zastoupení obviněného a sám nemá odvolací právo, avšak současně zdůraznil, že z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že JUDr. Zdeněk Holásek toto podání učinil za obviněnou v jejím zastoupení jako úkon obhajoby předpokládaný ustanovením §41 odst. 2 tr. ř. Skutečnost, že obhájce předmětné odvolání podepsal svým jménem a nikoli jménem obviněné, označil toliko za formální a vyjádřením obviněné snadno odstranitelný nedostatek podání. Zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. tudíž nepřicházelo v úvahu.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání:
1) podle §265k odst. 1, 2 věty druhé tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 31 To 610/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2) dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci jsou obě podaná dovolání přípustná [ §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř. ] , byla podána osobami oprávněnými [ §265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. ] , v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Jak již bylo uvedeno, obviněná i nejvyšší státní zástupce uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jenž je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle tohoto ustanovení totiž lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu učiněných podání je zřejmé, že zvolený dovolací důvod byl oběma dovolateli uplatněn v jeho první alternativě, neboť předmětem jejich dovolacích námitek bylo to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněné, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které oba dovolatelé ve svých podáních formulovali, jsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné. Jelikož současně neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláními napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána dovolání.
Jak již bylo uvedeno výše, obviněná i nejvyšší státní zástupce opřeli svá dovolání o tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ , tj. o první ze dvou alternativ uvedených v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání rozsudku, to znamená podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, ač procesní podmínky pro řádné přezkumné řízení byly splněny.
V nyní posuzovaném případě soud druhého stupně postupem podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl „… odvolání obhájce JUDr. Zdeňka Holáska …“ , s odůvodněním, že „Z podaného odvolání je zřejmé, že v zákonné osmidenní lhůtě bylo podáno přímo obhájcem, a později bylo také obhájcem podané odvolání zdůvodněno, aniž by bylo patrné, že je vyjádřením vůle obžalované Ing. M. O. …“ .
Na tomto místě je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a v obecné rovině) uvést, že výčet osob oprávněných k podání odvolání jako řádného opravného prostředku je obsažen v ustanovení §246 odst. 1 tr. ř., podle něhož může rozsudek odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
Pokud si obviněný, ačkoli nejde o případ nutné obhajoby ve smyslu §36, příp. §36a tr. ř., zvolí obhájce, udělí mu za tímto účelem plnou moc, v níž musí být přesně vymezen okruh záležitostí, které je obhájce jménem obviněného oprávněn obstarávat, a úkonů, jež je oprávněn jeho jménem činit.
Práva a povinnosti obhájce rámcově upravuje ustanovení §41 odst. 2 tr. ř., podle kterého je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§65 tr. ř.) a zúčastnit se podle ustanovení trestního řádu vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v §33 odst. 1 tr. ř.
Z obsahu spisu bylo zjištěno, že obviněná dne 15. 7. 2008 udělila plnou moc „JUDr. Zdeňku Holáskovi, advokátovi kanceláře Holásek & Kongres, společná advokátní kancelář, se sídlem v J., zapsanému v seznamu advokátů ČAK, a to k zastupování, jednání a všem právním úkonům, zejména pak, aby přijímal doručované písemnosti, … podával opravné prostředky, …to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci, … ve věci trestného činu porušování domovní svobody a trestného činu ublížení na zdraví“ (srov. č. l. 144 spisu).
Už z tohoto textu plné moci, který nevyvolává nejmenší pochybnost o tom, že je svobodným, určitým a vážně míněným projevem vůle obviněné, je zřejmé, že jde o dvoustranný právní úkon opravňující zvoleného obhájce – advokáta JUDr. Zdeňka Holáska – ke všem úkonům v rámci trestního řízení vedeného proti obviněné. Podání odvolání (proti rozsudku soudu prvního stupně) takovým úkonem nepochybně je, nadto je ve výčtu oprávnění obhájce ( „… podával opravné prostředky, …“ ) v plné moci výslovně uvedeno.
V intencích svého zmocnění podal jmenovaný obhájce dne 1. 11. 2010 tzv. blanketní a posléze dne 19. 11. 2010 doplněné a odůvodněné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 34 T 144/2008. Obě podání byla učiněna na tzv. hlavičkovém papíře výše jmenované advokátní kanceláře a za jejich textem byla opatřena razítkem této advokátní kanceláře se jménem a podpisem obhájce obviněné JUDr. Zdeňka Holáska. Z obsahu odvolání je přitom zjevné, že odvolání podala obviněná prostřednictvím tohoto (zvoleného) obhájce (srov. podání založená na č. l. 181 a 183 185 spisu).
Bylo-li takového odvolání zamítnuto usnesením odvolacího soudu podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané neoprávněnou osobou, je zapotřebí uvést, že neoprávněnou osobou ve smyslu tohoto ustanovení není zvolený nebo ustanovený obhájce (ten sice nemá samostatné odvolací právo, avšak odvolání podává vždy v zastoupení obviněného). Proto pokud takový obhájce pod text odvolání uvede pouze své jméno a nikoli jméno obviněného, nelze bez dalšího takové odvolání zamítnout jako podané osobou neoprávněnou. Taková skutečnost svědčí toliko o určitých formálních nedostatcích obsahu odvolání, jež mohou být relevantní do té míry, že pokud ani s ohledem na jiné okolnosti nebylo možno jednoznačně stanovit, zda obhájce podal za obviněného odvolání v souladu s jeho vůlí, je povinností odvolacího soudu opatřit si před rozhodnutím o takovém odvolání k této otázce příslušné vyjádření obviněného. Rovněž samotná skutečnost, že se obviněný po vyhlášení rozsudku a po poučení o možnosti podat opravný prostředek nevyjádřil, neznamená, že odvolání, které za něj podal jeho obhájce, bylo podáno proti vůli obviněného. Proto takové odvolání nelze zamítnout z důvodu, že bylo podáno neoprávněnou osobou (k tomu přiměřeně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 3 Tdo 294/2002, ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 11 Tdo 504/2002).
Ve světle výše rozvedených teoretických východisek a po zhodnocení všech podstatných skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obě podaná dovolání (obviněné i nejvyššího státního zástupce) jsou opodstatněná, neboť odvolací soud napadeným usnesením rozhodl ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) alinea první tr. ř. o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem (ustanovením §253 odst. 1 tr. ř.) pro takové rozhodnutí.
Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 31 To 610/2010, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem. Jeho povinností proto bude věc řádně projednat a o odvolání obviněné meritorně rozhodnout. Vyjádření obviněné k odstranění případných pochybností o její skutečné vůli ve vztahu k podání dovolání si opatřovat nemusí, neboť tato vůle obviněné jednoznačně vyplynula již z obsahu jejího mimořádného opravného prostředku.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná ustanovení §265s odst. 1 tr. ř., podle něhož orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, a také jeho odst. 2, podle něhož bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a