ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.103.2011.1
sp. zn. 8 Tz 103/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. K. , proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 14 T 17/2009, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2010, č.j. 14 T 17/2009-97, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 trestního zákoníku v neprospěch obviněného Z. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Z. K. (dále převážně jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 2. 2009, č.j. 14 T 17/2009-43, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále převážně jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že
„dne 24. 2. 2009 v 19.00 hodin v prodejně P. M. v P. si v úmyslu je nezaplatit vstrčil do rukávu kabátu 2 ks balíčků čokolád zn. Derby a zn. Kinder v celkové hodnotě 31,80 Kč, prošel s nimi pokladnou, aniž by za ně zaplatil, přičemž byl za pokladnou zadržen členem ochranky prodejny, a takového jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 11 T 203/2005, odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže podle 247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců, který si dne 28. 2. 2007 vykonal“. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta (400) hodin.
Písemné vyhotovení rozsudku soud doručil obviněnému bezprostředně po jeho vyhlášení dne 26. 2. 2009 a téhož dne také rozsudek nabyl právní moci.
Okresní soud v Náchodě opatřením ze dne 6. 4. 2009 pověřil výkonem probačních činností Středisko Probační a mediační služby České republiky v N. (dále jen „Středisko PMS N.“). K projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací s obviněným došlo u tohoto střediska dne 23. 4. 2009.
Jmenovaný soud následně unesením ze dne 27. 4. 2009, č.j. 14 T 17/2009-64, podle §336 odst. 2 tr. ř. nařídil obviněnému výkon trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin u T. s. P., a to formou pomocných prací. Současně stanovil obviněnému povinnost dostavit se do 14-ti dnů od oznámení tohoto usnesení k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací na obecní úřad, resp. k instituci.
Dalším usnesením ze dne 8. 6. 2009, č.j. 14 T 17/2009-72, tento soud určil (k žádosti obviněného a Střediska PMS N.) změnu místa výkonu trestu obecně prospěšných prací k Obecnímu úřadu v B. formou výkonu prací podle požadavku této instituce, a to takových, které mají obecně prospěšný charakter.
Z důvodů změny místa bydliště obviněného Okresní soud v Náchodě dalším usnesením ze dne 8. 3. 2010, č.j. 14 T 17/2009-77, určil (znovu k žádosti obviněného a Střediska PMS N.) změnu místa výkonu trestu obecně prospěšných prací k Obecnímu úřadu ve Z. formou výkonu prací podle požadavku této instituce, a to takových, které mají obecně prospěšný charakter. Následně soud postoupil potřebný spisový materiál k realizaci uloženého trestu místně příslušnému Středisku Probační a mediační služby České republiky v M. B. (dále jen „Středisko PMS M.B.“).
Ze zprávy tohoto střediska ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 2 PM 219/2009, která byla doručena Okresnímu soudu v Náchodě téhož dne, vyplývá, že obviněný započal s výkonem trestu obecně prospěšných prací dne 19. 4. 2010 s tím, že ke dni 21. 6. 2010 z uloženého trestu v rozsahu 400 hodin vykonal celkem 29 hodin, když naposledy pracoval dne 4. 5. 2010 a od tohoto data se k výkonu trestu bez omluvy nedostavil. Shodný údaj o počtu 29 odpracovaných hodin sdělilo toto středisko i v další zprávě ze dne 30. 7. 2010, doručené Okresnímu soudu v Náchodě dne 2. 8. 2010.
Na základě těchto zpráv Okresní soud v Náchodě nařídil na den 3. 8. 2010 veřejné zasedání o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněný byl o něm vyrozuměn dne 26. 7. 2010, kdy nastala tzv. fikce doručení uplynutím lhůty po uložení zásilky do jeho poštovní schránky, ale nedostavil se k němu. Okresní soud tedy konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného a po provedení potřebných důkazů vyhlásil pod č.j. 14 T 17/2009-97 usnesení, jímž podle §340b odst. 1 tr. ř. za užití §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) přeměnil nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 371 hodin, který byl obviněnému uložen v celkové výměře 400 hodin rozsudkem téhož soudu ze dne 26. 2. 2009, č.j. 14 T 17/2009-43, v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 dní, a současně podle 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na zprávy Střediska PMS M. B., ze kterých vyplynulo, že obviněný z uloženého trestu obecně prospěšných prací vykonal pouze jeho malou část a bez udání důvodů trest dále nevykonával. Přitom bylo jeho povinností vykonat uložený a nařízený trest ve lhůtě do dne 8. 6. 2010, což se nestalo. Soud tak uzavřel, že obviněný neprojevil opravdový zájem o výkon tohoto trestu a rozhodl o přeměně jeho nevykonaného zbytku v nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na nově stanovenou maximální výměru tohoto druhu trestu v trestním zákoníku soud rozhodl o přeměně pouze 300 hodin na 300 dnů trestu odnětí svobody. Jelikož soud shledal důvody pro aplikaci moderačního oprávnění podle §56 odst. 3 trestního zákoníku, zařadil obviněného pro výkon trestu do mírnějšího typu věznice.
Citované usnesení bylo obviněnému doručeno dne 4. 9. 2010, kdy nastala tzv. fikce doručení, a vzhledem k tomu, že obviněný ani státní zástupce nepodali proti usnesení stížnost, nabylo právní moci dne 9. 9. 2010.
Jelikož následně obviněný nereagoval na výzvu Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. 9. 2010 k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, byl na základě příkazu tohoto soudu ze dne 19. 10. 2010 dodán policejními orgány k jeho výkonu dne 7. 12. 2010 do Vazební věznice L. (s vyznačením počátku výkonu trestu od 6. 12. 2010). Z této věznice byl poté přemístěn k výkonu trestu do Věznice O. s předpokládaným koncem trestu dne 2. 10. 2011.
Proti výše citovanému pravomocnému usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2010. č.j. 14 T 17/2009-97, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.
Po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení (srov. shora dosavadní text) ministr spravedlnosti konstatoval, že Okresní soud v Náchodě napadeným usnesením porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 trestního zákoníku v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti poté citoval ustanovení §2 odst. 1 trestního zákoníku (účinného od 1. 1. 2010), podle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Dále ministr spravedlnosti citoval ustanovení §65 odst. 2 trestního zákoníku, podle něhož jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Poté ministr spravedlnosti konstatoval, že těmito ustanoveními se Okresní soud v Náchodě důsledně neřídil. Ačkoliv správně shledal existenci podmínek pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, neboť obviněný vykonal pouze malou část z uloženého trestu a jeho zbytek v zákonné lhůtě zaviněně nevykonal, na vlastní rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací nesprávně aplikoval ustanovení §65 odst. 2 trestního zákoníku, třebaže současně sám konstatoval, že jde o ustanovení pro obviněného méně příznivé než trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Podle citovaného ustanovení trestního zákoníku se přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody.
Ministr spravedlnosti rovněž uvedl, že trestností činu se rozumí možnost uznat pachatele vinným a uložit mu přiměřený trest (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 11/1991 Sb. rozh. trest.). Jedná se tedy o všechny zákonné podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu. Přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem stanovenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 trestního zákoníku.
Podle ministra spravedlnosti měl soud v případě správného postupu dospět ve smyslu §2 odst. 1 trestního zákoníku k závěru, že pro obviněného je příznivější přepočítávací koeficient pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody stanovený v §45a odst. 4 tr. zák. a rozhodnout o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací ve výměře 371 hodin v trest odnětí svobody v trvání 186 dnů. Novou maximální hranici trestu obecně prospěšných prací lze zohlednit jen v rámci prvotní úvahy o tom, zda je pro odsouzeného celkově příznivější trestní zákon, nebo trestní zákoník. Určitý, pro obviněného v konkrétním případě příznivější trestní zákon je pak nutno použít en bloc.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“):
1. podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému výkon rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána,
2. podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2010, č.j. 14 T 17/2009-97, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1, §65 odst. 2 trestního zákoníku,
3. podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
4. a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněnému ustanovená obhájkyně se s obsahem podané stížnosti pro porušení zákona ztotožnila a k návrhu ministra spravedlnosti se připojila. Nad rámec argumentů již shora uvedených poukázala na to, že stížnost pro porušení zákona odpovídá rozhodnutí publikovanému pod č. 5/2011 Sb. rozh. trest. (právní větu tohoto rozhodnutí viz níže).
Nejvyšší soud ve veřejném zasedání podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odst. 2 tohoto ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak podle názoru Nejvyššího soudu i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je třeba považovat (v širším slova smyslu) za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Aniž by bylo zapotřebí na tomto místě znovu citovat ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 trestního zákoníku, neboť jejich obsah byl zmíněn již výše, stačí konstatovat, že argumentace ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je správná. V zásadě totiž koresponduje s rozhodnutím publikovaným pod č. 5/2011 Sb. rozh. trest., podle něhož přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti zákonů podle §2 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností totiž není pro pachatele příznivější.
Jelikož naposledy uvedené ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. sice bylo výše opakovaně zmíněno, ale jeho obsah dosud citován nebyl, je pro úplnost třeba uvést, že podle něho jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2010, č.j. 14 T 17/2009-97, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 trestního zákoníku v neprospěch obviněného Z. K., poté podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Náchodě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před vydáním zrušeného usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2010, č.j. 14 T 17/2009-97. Na jmenovaném okresním soudu proto bude, aby při novém rozhodování o přeměně obviněnému uloženého trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody především respektoval výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, jímž je vázán (srov. §270 odst. 4 tr. ř.). O splnění zákonných podmínek vymezených v §65 odst. 2 trestního zákoníku totiž dosud žádné pochybnosti nevznikly.
Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť tímto rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (srov. §273 tr. ř.).
Pokud ministr spravedlnosti hned v bodě 1. svého závěrečného návrhu navrhl, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému výkon rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, je zapotřebí uvést, že v tomto směru Nejvyšší soud již neměl o čem rozhodovat. Podle jeho zjištění totiž obviněný celý přeměněný trest odnětí svobody vykonal dne 2. 10. 2011 a poté byl převeden do výkonu zbytku nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 169 dnů ve věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 Tm 8/2004 (konec trestu je vyznačen dnem 19. 3. 2012).
V tomto směru si nelze odpustit poznámku, že shora uvedené datum předpokládaného výkonu přeměněného trestu odnětí svobody obviněným (2. 10. 2011) ministr spravedlnosti v textu svého podání sám uvedl, a proto překvapuje, že takový návrh učinil, zvláště když stížnost pro porušení zákona podal až dne 27. 10. 2011 (Nejvyššímu soudu došla dne 4. 11. 2011).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a