ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.85.2011.1
sp. zn. 8 Tz 85/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 1 T 151/2007, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2007, č. j. 1 T 151/2007-174, a to v jeho výroku, jímž byla obviněnému M. K. uložena povinnost nahradit poškozenému V. Z., bytem B., škodu ve výši 150.000,- Kč, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. a §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007, v neprospěch obviněného M. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody poškozenému V. Z. zrušuje .
Podle §271 odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §265 tr. ř. se poškozený V. Z. odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2007, č. j. 1 T 151/2007-174, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému V. Z. škodu ve výši 150.000,- Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2007.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil v podstatě tím, že dne 30. 1. 2006 po předcházející ústní a telefonické dohodě v U. H. si od V. Z. půjčil finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč, která mu byla poskytnuta převodem z běžného účtu V. Z. vedeného u Komerční banky, a. s., na účet syna obviněného M. K., vedený u GE Money Bank, a. s., přičemž se zavázal finanční půjčku vrátit do března 2006, a takto jednal, ačkoli věděl, že vzhledem ke svým dřívějším splatným a neuhrazeným závazkům vzniklým z podnikatelské činnosti obviněného, pro jejichž podstatnou část byly vedeny proti obviněnému exekuce, nebude schopen zapůjčené finanční prostředky vrátit řádně a včas, čímž způsobil V. Z. škodu ve výši 150.000,- Kč, neboť zapůjčené finanční prostředky ve sjednané době ani v době následné V. Z. nevrátil.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2004, č. j. 27 K 22/2004-55, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2005, byl na majetek dlužníka M. K., U. H., D., prohlášen konkurs (výrok I.). Správcem konkursní podstaty byla ustanovena Mgr. Helena Machálková, advokátka se sídlem N., U.H. (výrok II.). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, č. j. 27 K 22/2004-189, které nebylo právní moci dne 7. 11. 2008, byl konkurs na majetek úpadce M. K., U.H., D., prohlášený Krajským soudem v Brně dne 30. 12. 2004, zrušen po splnění rozvrhového řízení.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2007, č. j. 1 T 151/2007-174, a to proti jeho výroku, jímž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému V. Z. škodu ve výši 150.000,- Kč, stížnost pro porušení zákona.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku po zevrubné rekapitulaci již výše citovaných rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti a Krajského soudu v Brně připomněl, že podle §228 odst. 1 tr. ř. soud může v adhezním řízení přiznat uplatněný nárok na náhradu škody mimo jiné za splnění předpokladu, že mu v tom nebrání nějaká zákonná překážka. Takovou překážkou v době platnosti zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, to je do 31. 12. 2007, bylo jeho ustanovení §14 odst. 1 písm. c), podle něhož po prohlášení konkursu nebylo možné v trestním řízení o náhradě škody poškozenému z majetku obviněného patřícího do konkursní podstaty rozhodnout. Podle §6 odst. 1 citovaného zákona konkursní podstatu tvoří majetek podléhající konkursu. Podle odstavce 2 tohoto zákona konkurs se týká majetku, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu, tímto majetkem se rozuměla také mzda nebo jiné podobné příjmy. Konkurs na majetek dlužníka M. K., U.H., D., byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2004, č. j. 27 K 22/2004-55, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2005. Konkurs byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, č. j. 27 K 22/2004-189, které nabylo právní moci dne 7. 11. 2008. Okresní soud v Uherském Hradišti v době, kdy byl prohlášen konkurs na majetek obviněného, stížností pro porušení zákona napadeným pravomocným rozsudkem v adhezním řízení rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozenému V. Z. majetkovou škodu ve výši 150.000,- Kč. Učinil tak přesto, že usnesení Krajského soudu ze dne 30. 12. 2004, č. j. 27 K 22/2004-55, o prohlášení konkursu na majetek obviněného je součástí trestního spisu už od přípravného řízení (č. l. 58) a rovněž z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že okresní soud si byl prohlášení konkursu při vyhlášení rozsudku dne 18. 10. 2007 vědom.
Ministr spravedlnosti vytkl, že soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozenému způsobenou majetkovou škodu, aniž by respektoval zákonnou překážku, která tomuto rozhodnutí brání. Na majetek obviněného byl prohlášen konkurs, v době rozhodování okresního soudu nedošlo k zániku účinků prohlášení konkursu a v takové situaci neměl okresní soud o náhradě škody rozhodovat. Měl však rozhodnout ve smyslu §206 odst. 4 tr. ř. se zřetelem na §44 odst. 3 tr. ř., že poškozený V. Z. není v trestním řízení oprávněn uplatňovat nárok na náhradu škody a může uplatňovat svá procesní práva uvedená v §43 odst. 1 tr. ř.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2007, č. j. 1 T 151/2007-174, byl porušen zákon v ustanovení §228 tr. ř. a §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v neprospěch obviněného a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody napadeného rozsudku, případně aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §271 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je opodstatněná.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. (účinného ke dni 18. 10. 2007) odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3 tr. ř.); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Podle §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), má prohlášení konkursu ex lege účinek přerušení řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), řízení o výživném nezletilých dětí, řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu, lze v řízení pokračovat na návrh správce konkursní podstaty, popř. ostatních účastníků řízení a správce konkursní podstaty se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Podle §6 téhož zákona majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu (odst. 1). Konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící k výkonu podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není (odst. 2). Za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (odst. 3).
Podle §45 odst. 1 téhož zákona zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu uvedené v §14 odst. 1 písm. a) až e), g), i) a l); platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu tím není dotčena.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 1 T 151/2007, jakož i spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 27 K 22/2004 zřetelně vyplývá, že námitky obsažené v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona jsou zcela přiléhavé.
V přezkoumávaném případě byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2004, č. j. 27 K 22/2004-55, které nabylo právní moci dne 25. 1. 2005, výslovně prohlášen konkurs na majetek dlužníka M. K., U.H., D. Konkurs byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2008, č. j. 27 K 22/2004-189, které nabylo právní moci dne 7. 11. 2008.
Účinky prohlášení konkursu vyplývající z ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání ve vztahu k trestnímu řízení trvaly po celou dobu vedení předmětného trestního stíhání obviněného, které bylo zahájeno dne 17. 4. 2007. Okresnímu soudu nebyla tato okolnost neznámá, jak vyplývá z listin na č. l. 58 až 60, které měl okresní soud v době rozhodování k dispozici a které byly v hlavním líčení přečteny (č. l. 173). Tyto účinky zanikly až zrušením konkursu, k němuž došlo po skončení trestního stíhání obviněného. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku nevysvětlil, jakými úvahami byl v tomto směru veden. Ve vztahu k výroku o náhradě škody pouze konstatoval, že poškozený se k trestnímu řízení řádně a včas připojil s nárokem na náhradu škody, v návaznosti na obecná ustanovení občanského zákoníku (§420 odst. 1) obviněný odpovídá za škodu, kterou jinému způsobil porušením právní povinnosti. Z provedeného dokazování je patrné, že obviněný vlastním zaviněním způsobil poškozenému majetkovou škodu ve výši 150.000,- Kč, a proto jej podle §228 odst. 1 tr. ř. soud zavázal k náhradě škody v této výši.
Vzhledem k uvedenému Okresní soud v Uherském Hradišti nemohl v adhezním řízení v dané trestní věci rozhodovat o uložení povinnosti k náhradě škody obviněnému. Prohlášení konkursu na majetek obviněného sice nemělo vliv na procesní postavení poškozeného V. Z., neboť jeho procesní práva poškozených v trestním řízení zůstala zachována, ale mělo ten důsledek, že nemohlo být rozhodnuto o povinnosti obviněného škodu poškozenému ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. nahradit, a to vzhledem k prohlášení konkursu na majetek obviněného.
V daném případě prohlášením konkursu na majetek obviněného se poškozený, který jinak byl oprávněn náhradu škody v adhezním řízení uplatňovat podle §43 odst. 3 tr. ř., ocitl v situaci, kdy po dobu trvání účinků konkursního řízení o tomto jeho právu nemohlo být trestním soudem rozhodnuto. Od tohoto momentu totiž jediným řízením, v němž mohlo být o požadavcích poškozených na náhradu škody způsobenou trestnou činností obviněného rozhodnuto, bylo řízení vedené podle zákona o konkursu a vyrovnání, v němž poškození vystupují v postavení konkursních věřitelů. Pokud je před zahájením trestního stíhání anebo i v jeho průběhu prohlášen konkurs na majetek obviněného a do skončení trestního stíhání nedošlo k zániku účinků prohlášení konkursu, pak v takovém případě podle §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. 12. 2007 nelze v adhezním řízení rozhodnout o přiznání náhrady škody, ale poškozené je třeba s jejich nárokem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních (k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2002, sp. zn. 4 Tz 41/2002, uveřejněný pod č. 20/2003 Sb. rozh. tr.). Okresní soud tedy mohl poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody pouze odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. ř., jelikož takový výrok nemá vliv na konkursní podstatu, do níž je okamžikem prohlášení konkursu zahrnut majetek dlužníka, v daném případě obviněného (viz §6 zákona o konkursu a vyrovnání).
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, byl ke dni 1. 1. 2008, kdy nabyl účinnosti zákon č. 82/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), zrušen. Tato okolnost ale sama o sobě nemá žádný vliv na již vytknuté vady, jimiž ve výroku o náhradě škody trpí napadený rozsudek.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2007, č. j. 1 T 151/2007-174, a to v jeho výroku, jímž byla obviněnému M. K. uložena povinnost nahradit poškozenému V. Z., bytem B., škodu ve výši 150.000,- Kč, byl porušen zákona v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. a §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007, v neprospěch obviněného.
Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, byl výrok, jímž Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento rozsudek ve výroku o náhradě škody poškozenému V. Z. Podle §271 odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §265 tr. ř. poškozeného V. Z. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková