ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.118.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 118/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. ledna 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. L. , rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 4 KLs 317 Js 3844/09, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2009, a to pro trestný čin podvodu, částečně ve stadiu pokusu, podle §§263 odst. 1, 2, 3 věta 2. č. 1, 22, 23 odst. 1, 52 a 53 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky M.
L. , rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 4 KLs 317 Js 3844/09, který nabyl právní moci dne 23. 9. 2009, a to pro trestný čin úmyslného držení zakázané zbraně podle §§2 odst. 3 a 52 odst. 3 č. 1 německého zákona o zbraních ve spojení s přílohou 2 odst. 1 č. 1.2.3 k německému zákonu o zbraních a tomuto trestnému činu odpovídající části trestu.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech ze dne 13. 5. 2009 byl M. L. uznán vinným trestným činem podvodu ve dvou případech, pokusem o trestný čin podvodu a trestným činem úmyslného držení zakázané zbraně a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Drážďanech tím, že se nejprve rozhodl v době mezi svým prvním propuštěním koncem srpna 2008 a vykonáním prvního trestného činu dne 15. 12. 2008 vytvořit si zdroj příjmů nedovoleným prodejem motorových vozidel, která si předtím vzal do pronájmu. Přitom se vůči zaměstnancům firem pronajímajících automobily snažil vzbudit dojem, že vozidlo po uplynutí sjednané nájemní doby v souladu se svým smluvním závazkem zase vrátí. Takto:
1. Dne 15. 12. 2008 uzavřel v pobočce firmy Autovermietung und Reisebüro Beck na G. v D. nájemní smlouvu na BMW 316 Touring, SPZ ... Dle dohody a v důvěře, že je připraven vozidlo vrátit, bylo motorové vozidlo žalovanému dne 16. 12. 2008 předáno k užívání do následujícího dne ve výše uvedené pobočce. V souladu se svým úmyslem nevrátil odsouzený vozidlo, které mělo aktuální hodnotu okolo 13.000,- € po uplynutí nájemní doby zpátky vlastníkovi, nýbrž ho prodal asi o 14 dnů později v České republice za 1.500,- € neznámé třetí osobě. Tím způsobil výše uvedené firmě škodu ve výši hodnoty vozidla.
2. Dne 16. 1. 2009 přijal u firmy Autovermietung Panzner, T. S. v D. dodávku Citroen Jumper, SPZ ... Vozidlo, které mělo aktuální hodnotu okolo 16.000,- € nevrátil, nýbrž ho o týden později prodal v Praze neznámé třetí osobě za cenu mezi 1.400,- a 1.600,- €, čímž podniku způsobil škodu ve výši hodnoty vozidla.
3. Dne 29. 1. 2009 okolo 9.30 hod. podepsal v prostorách fy. Lex Autovermietung Dresden GmbH, F. S. v D. smlouvu ohledně nájmu osobního vozidla Audi A6 2,5 TDI, SPZ …, které mělo hodnotu okolo 50.000,- €. Toto osobní vozidlo si - jako již ve dvou předcházejících popsaných případech - několik dnů předtím telefonicky meziměstskou linkou s uvedením svého jména nechal rezervovat. Vozidlo, které opět chtěl prodat v České republice, mělo být dle smluvních podmínek ve stejný den předáno a další den ho odsouzený měl vrátit. V okamžiku předání vozidla byl zadržen policií.
4. V průběhu svého pobytu ve firmě pronajímající vozidla až do svého zadržení měl odsouzený u sebe v saku tzv. boxer, o kterém věděl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 24. 5. 2011, pod č. j. 52/2011–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Rovněž je třeba připomenout, že je-li předmětem cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4 odst. 2 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. V takovém případě se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají pouze ty údaje z cizozemského rozsudku, které se týkají skutků, u nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, včetně jim odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, z nichž některé vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Je tomu tak v případě skutků shora popsaných pod body 1, 2 a 3, které vykazují znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, v případě skutku popsaného pod bodem 3 ve stadiu pokusu.
Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny u skutku shora popsaného pod bodem 4, který byl německým soudem kvalifikován jako trestný čin úmyslného držení zakázané zbraně podle §§2 odst. 3 a 52 odst. 3 č. 1 německého zákona o zbraních ve spojení s přílohou 2 odst. 1 č. 1.2.3 k německému zákonu o zbraních. Tento skutek, tak jak byl popsán německým soudem, totiž nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně tohoto skutku zamítl.
Tím jsou částečně splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Nejvyšší soud dále u těch částí odsouzení, u nichž jsou splněny formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, zkoumal, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy, a shledal, že tomu tak je. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch