ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.118.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 118/2012-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. prosince 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. K. rozsudkem Okresního soudu Ružomberok, Slovenská republika, ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 1T/65/2008, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Ružomberok ze dne 20. 4. 2009 byl R. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu Ružomberok tím, že ačkoli je podle zákona o rodině a podle rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 20 Nc 17/99, ze dne 9. 3. 1999, který nabyl právní moci dne 5. 5. 1999, povinen vyživovat svého syna F. K. částkou ve výši 1 100 Kč měsíčně k rukám jeho matky M. F. tuto vyživovací povinnost z nedbalosti neplní od 1. 3. 2006 až do 20. 4. 2009, čímž mu na výživném vznikl dluh v celkové výši 41 800 Kč k rukám M. F., přičemž od 1. 12. 2005 do 30. 4. 2006 byl zaměstnán na dobu určitou u společnosti Medipol, a. s., R., jako číšník v hotelu H., od 3. 5. 2006 do 31. 5. 2006, následně od 1. 6. 2006 do 30. 6. 2006 byl v této společnosti zaměstnán na dohodu o provedení práce a od 13. 11. 2006 se v ní opět nechal zaměstnat a pracuje tam dosud, přičemž v uvedených obdobích dosáhl celkového čistého příjmu 223 809 Sk (7 429,10 €), mezi tím byl do 1. 5. 2006 do 18. 6. 2006 evidován jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v Ružomberoku, vyživovací povinnost však nenahlásil a z evidence byl vyřazen pro nespolupráci, vlastní a používá mobilní telefon, přičemž byl trestním příkazem Okresního soudu Ružomberok, č. j. 1 T/17/2007-77, ze dne 6. 2. 2007, který nabyl právní moci dne 10. 4. 2007, odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy podle §207 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmínečným odkladem na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, tj. do 10. 10. 2008.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na řádném plnění vyživovací povinnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o dobu, po kterou se trestné činnosti dopouštěl, a o nerespektování předchozího podmínečného odsouzení), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch