ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.144.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 144/2011 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
1. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-001, a to pro trestný čin loupeže podle čl. 344 (A) kanadského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
2. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-006, a to pro trestný čin použití střelné zbraně podle čl. 244 (B) kanadského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
3. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-010, a to pro trestný čin hrozby použití střelné zbraně podle čl. 87 kanadského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
4. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-017, a to pro trestný čin ozbrojeného útoku podle čl. 267 (A) kanadského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
5. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J.
K., rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-013, a to pro trestný čin úniku strážci veřejného pořádku podle čl. 249.1 (1) kanadského trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-001, byl J. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle čl. 344 (A) kanadského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu tím, že „dne nebo přibližně dne 21. 8. 2001 v nebo v blízkosti B. v provincii A. použil střelnou zbraň, a to poloautomatickou vojenskou pušku SKS ráže 7,62 x 39 mm při vyloupení pokladní pobočky T. F. A. a odcizení částky ve výši šestnáct tisíc dolarů“.
Výše uvedeným rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-006, byl J. K. uznán vinným trestným činem použití střelné zbraně podle čl. 244 (B) kanadského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu tím, že „dne nebo přibližně dne 21. 8. 2001 v nebo v blízkosti B. v provincii A. s úmyslem ohrozit život strážmistra M. M. vystřelil ze střelné zbraně, a to poloautomatické vojenské pušky SKS ráže 7,62 x 39 mm na strážmistra M. M.“.
Výše uvedeným rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-010, byl J. K. uznán vinným trestným činem hrozby použití střelné zbraně podle čl. 87 kanadského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu tím, že „dne nebo přibližně dne 25. 8. 2001 v nebo v blízkosti R. M. H. v provincii A. bez zákonného ospravedlnění namířil střelnou zbraň, a to poloautomatickou vojenskou pušku SKS ráže 7,62 x 39 mm na strážmistry J’. P., P. I. a C. R“.
Výše uvedeným rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-017, byl J. K. uznán vinným trestným činem ozbrojeného útoku podle čl. 267 (A) kanadského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu tím, že „dne nebo přibližně dne 25. 8. 2001 v nebo v blízkosti R. M. H. v provincii A. při spáchání napadení měl u sebe, použil nebo hrozil použít střelnou zbraň, a to poloautomatickou vojenskou pušku SKS ráže 7,62 x 39 mm“.
Výše uvedeným rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-013, byl J. K. uznán vinným trestným činem úniku strážci veřejného pořádku podle čl. 249.1 (1) kanadského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu tím, že „dne nebo přibližně dne 25. 8. 2001 v nebo v blízkosti R. M. H. v provincii A. při řízení motorového vozidla, jsa pronásledován strážcem veřejného pořádku řídícím motorové vozidlo, bez zákonného ospravedlnění za účelem úniku strážci veřejného pořádku nezastavil své vozidlo jakmile to okolnosti dovolovaly“.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 6. 10. 2011, pod č.j. 253/2009–MOT–T/24, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení kanadským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se většina odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky. Je tomu tak v případě skutků shora popsaných pod body 1 až 4, které vykazují znaky trestných činů loupeže podle §173 tr. zákoníku (odsouzení pod bodem 1 výroku), v případě odsouzení označeného pod bodem 2 výroku by šlo minimálně o trestný čin násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku, dále vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 tr. zákoníku (bod 3 výroku) a trestný čin nebezpečného vyhrožování podle §353 tr. zákoníku (bod 4 výroku).
Tím jsou částečně splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny v případě odsouzení shora popsaného pod bodem 5 výroku. Skutek, pro který byl J. K. odsouzen rozsudkem Královského soudu provincie Alberta v Edmontonu, Kanada, ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 020461273Q1-01-013, kvalifikovaný jako trestný čin úniku strážci veřejného pořádku podle čl. 249.1 (1) kanadského trestního zákoníku, tak, jak byl popsán kanadským soudem, totiž nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně tohoto odsouzení zamítl.
Nejvyšší soud dále u těch odsouzení, u nichž jsou splněny formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, zkoumal, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy, a shledal, že tomu tak je. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody, majetku, proti zájmu na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby a zájmu na ochraně jednotlivce proti některým závažným výhružkám. Jednal přitom ve všech případech v takovém rozsahu, že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byly mu uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch