ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.170.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 170/2011-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. ledna 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky
1. T. H., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 1 KLs 23 Js 3749/2008, pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a pomoc k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, přílohy III. k §1 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §27 a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků .
2. J. Č., rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 1 KLs 23 Js 3749/2008, pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a pomoc k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, přílohy III. k §1 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §27 a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 16. prosince 2008, byli T. H. a J. Č. uznáni vinnými trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek a pomocí k trestnému činu nedovoleného obchodování s omamnými látkami podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. T. H. byl za tyto trestné činy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, J. Č. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti v podstatě tak, že dne 12. května 2008, společně s odsouzenou E. S., po domluvě s osobou jménem T. M., jíž měly být drogy předány, odjeli osobním vozidlem tovární značky VW Sharan, SPZ ...... , z Prahy do Amsterdamu, Nizozemské království, kde dne 13. května 2008 přibližně v 16.00 hod na stanici metra G. na předem domluveném setkání převzali od blíže nezjištěného dodavatele plastový pytlík s 9 050 ks modrých tablet Extáze se srdečním motivem s celkovým množstvím účinné látky MDMA 2000,9 g, s tímto se vrátili do auta a vydali se na cestu zpět do České republiky, kde měly být tablety předmětem dalšího obchodování, dne 14. května 2008 přibližně ve 2 hod ovšem byli kontrolováni a zadrženi policejní hlídkou. Každému z obviněných byla za tuto činnost slíbena finanční odměna ve výši 25 000,- Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou státními občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky ( trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení T. H. a J. Č. se pro svůj finanční prospěch podíleli na obchodování s drogami – extází, když tuto ve velkém množství vyzvedli v Amsterdamu, Nizozemí, aby ji dovezli do České republiky, kde měla být dále obchodována. Dopustili se také trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, oběma byl uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík