ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.176.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 176/2012-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. prosince 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
1. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky M. C., a R. K., rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 KLs 520 Js 8122/08, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2009, zahrnující tresty uložené jmenovaným občanům rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 2 KLs 520 Js 16029/07, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
2. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky D. L., rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 KLs 520 Js 8122/08, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2009.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 27. 10. 2009 byli M. C., D. L. a R. K. uznáni vinnými trestným činem ilegálního výdělečného převádění cizinců v organizované skupině podle §§96 odst. 1 č. 1a a b, č. 2 ve spojení s 95 odst. 1 č. 2 a 3, 97 odst. 2, 4 odst. 1, 14 odst. 1 č. 2, 50 odst. 1, 58 odst. 2 věta 1 č. 1 zákona o pobytu cizinců, 25 odst. 2, 51, 53, 55, 73 a 73a (v případě odsouzeného K. také §74) trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a M. C. a D. L. byli odsouzeni k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců , a to při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců uloženého jim rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 2 KLs 520 Js 16029/07, a R. K. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců uloženého mu rovněž rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 2 KLs 520 Js 16029/07.
Trestné činnosti, pro kterou byli M. C., D. L. a R. K. odsouzeni rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 27. 10. 2009 se dopustili podle zjištění jmenovaného soudu tím, že se R. K. a M. C. někdy v době před 27. 11. 2006 spojili se zvlášť stíhaným V. N., začátkem května 2007 se k nim připojil D. L., aby společně převáděli zahraniční státní příslušníky vietnamského původu, kteří neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, přes česko-německou hranici na spolkové území. Do července 2007 realizovali mnoho převodů, které nejsou předmětem trestního stíhání. Dne 28. 8. 2007, 30. 8. 2007 a 5. 9. 2007 ve večerních hodinách dopravili vždy minimálně tři zahraniční státní příslušníky vietnamského původu z České republiky do oblasti N. na spolkové území a odtud dále do Berlína, přičemž jako převaděčské vozidlo sloužil osobní vůz Opel Astra české RZ ...., který dal k dispozici K.
Trestné činnosti, pro kterou byli M. C., D. L. a R. K. odsouzeni rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 1. 12. 2008 se podle zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že spolu se zvlášť stíhaným V. N.
1. dne 15. 8. 2007 ve večerních hodinách přicestoval N. na příkaz obžalovaného K. přes tehdejší hraniční přechod Rumburk/Seifhennersdorf osobním vozem Opel Astra české registrační značky ....., který mu dal k dispozici K., do Spolkové republiky Německo. N. v oblasti K. vyměnil podle domluvy českou registrační značku za německou značku odloženou v úkrytu. Pak jel s tímto vozidlem do oblasti W. N./L. do dohodnutého místa předání pro osoby k vyzvednutí a dalšímu transportu. Během toho vyzvedl K. na neznámém místě v České republice minimálně tři blíže neznámé zahraniční státní příslušníky vietnamského původu a dopravil je do blízkosti německo-české hranice. Tam je předal dle dohody C. a L., kteří osoby z České republiky dovedli pěšky přes tzv. zelenou hranici až do dohodnutého místa předání v blízkosti W. N./L. N. převzal ilegálně převedené osoby do vozidla a dopravil je do Berlína. Na cílovém místě v Berlíně předal N. ilegálně převedené osoby neznámým spolupachatelům. Po provedení činu odměnil K. C. a L., kteří byli nasazeni jako pěší převaděči, platbou 700,- Kč (odpovídá cca 30,- €) za jednu ilegálně převedenou osobu a N., jakožto řidiče-převaděče, platbou 3000,- Kč (odpovídá asi 110,- €) za jednu ilegálně převedenou osobu. Obžalovaný K., jakožto organizátor a prostředník s muži v pozadí, získal taktéž výdělek minimálně 3000,- Kč za jednu ilegálně převedenou osobu.
2. - 4. Podle vylíčené dělby rolí a popsaného provedení činu dopravili následně odsouzení vždy tři zahraniční státní příslušníky vietnamského původu z České republiky z oblasti N. na spolkové území a odtud dále do Berlína.:
a. ve večerních hodinách dne 23. 8. 2007 po předem uskutečněném vcestování N. vozidlem jmenovaným pod bodem 1 kolem 18.50 hod. přes tehdejší hraniční přechod Rožany/Sohland,
b. ve večerních hodinách dne 29. 8. 2007 po předem uskutečněném vcestování N. vozidlem jmenovaným pod bodem 1 kolem 19.03 hod. přes tehdejší hraniční přechod Rumburk/Seifhennersdorf,
c. ve večerních hodinách dne 31. 8. 2007 po předem uskutečněném vcestování N. vozidlem jmenovaným pod bodem 1 kolem 19.00 hod. přes tehdejší hraniční přechod Rumburk/Neugersdorf.
Odměna proběhla jako u činu popsaného pod bodem 1.
5. Ve večerních hodinách dne 13. 9. 2007 dopravili v téže dělbě rolí, jak je vylíčeno pod bodem 1, v oblasti N. pět zahraničních státních příslušníků vietnamského původu z České republiky na spolkové území. Zamýšlený další transport do Berlína prostřednictvím N., který v 19.05 hod. přicestoval z České republiky do Německa, ztroskotal na základě policejního zákroku spolkovou policií v místě L. krátce po nastoupení ilegálně převedených osob do N. řízeného vozidla. Příslušníci spolkové policie přitom zadrželi jak N., tak také ve zmíněném vozidle se nacházejících pět vietnamských státních příslušníků. Odsouzení si nechali za tento čin každý minimálně slíbit stejný majetkový prospěch jako pod bodem 1.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení M. C., D. L. a R. K. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují jeho státní hranici. Jednali přitom ve všech případech v takovém rozsahu (zejména páchali trestnou činnost opakovaně a jako členové organizované skupiny), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
V případě odsouzeného D. L. však Nejvyšší soud zjistil, že dne 27. 9. 2011 rozhodl na návrh Ministerstva spravedlnosti usnesením, sp. zn. 11 Tcu 77/2011, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, v tehdy platném znění, tak, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 KLs 520 Js 8122/08. Na základě tohoto usnesení se na odsouzení jmenovaného hledí jako na odsouzení soudem České republiky, rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. v aktuálním znění by proto bylo nadbytečné.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zčásti vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch