ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.190.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 190/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. prosince 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto:
1. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení o bčanky České republiky M. W. , rozsudkem Obvodního soudu Ettlingen, Spolková republika Německo, ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 1 Ds 260 Js 22930/08, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Karlsruhe, Spolková republika Německo, ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 8 Ns 260 Js 22930/08, pro trestné činy zpronevěry a výdělečného počítačového podvodu a tomu odpovídající část souhrnného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
2. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občanky České republiky M. W. , rozsudkem Zemského soudu Karlsruhe, Spolková republika Německo, ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 8 Ns 260 Js 22930/08, ve které byl do souhrnného trestu zahrnut trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců uložený jí rozsudkem Obvodního soudu Karlsruhe, Spolková republika Německo, ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 10 Ds 250 Js 40322/08.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Ettlingen ze dne 30. 9. 2008 byla M. W. uznána vinnou trestnými činy zpronevěry a výdělečného počítačového podvodu v devíti případech podle §§246 odst. 1, 263a odst. 1, 2, 263 odst. 3 bod 1 a 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Karlsruhe ze dne 27. 4. 2009 byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, a to při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců uloženého jí rozsudkem Obvodního soudu Karlsruhe ze dne 20. 1. 2009.
Trestné činnosti, pro kterou byla M. W. odsouzena rozsudkem Obvodního soudu Ettlingen, se dopustila podle zjištění jmenovaného soudu tím, že si ponechala pro sebe EC-kartu poškozeného B. (vydanou Postbank Karlsruhe), kterou tento ztratil na ulici před městským hotelem Engel, Kronenstrasse 13, 76275 Ettlingen, mezi 27. 6. 2007 a 3. 7. 2007. Pomocí této karty a na ní zaznamenaného PIN v období od 3. 7. 2007 do 11. 7. 2007 vyzvedla celkem v devíti případech (17 výběrů) u různých bankomatů neoprávněně peníze, celkem 8 480 €.
Trestné činnosti, pro kterou byla M. W. odsouzena rozsudkem Obvodního soudu Karlsruhe ze dne 20. 1. 2009, se dopustila podle zjištění jmenovaného soudu tím, že dne 18. 6. 2008 kolem 16.10 hod. odcizila v obchodních prostorách firmy HIT, Eichelbergstrasse 34, 76189 Karslruhe, pět triček v hodnotě celkem 124,75 €. Dne 22. 10. 2008 kolem 16.08 hod. odcizila v obchodních prostorách firmy Nahkauf, Rheinstrasse 36, 76185 Karlsruhe tabák v hodnotě 31,90 €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. Část trestu odpovídající odsouzení, na něž se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. přiměřeně č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená M. W. je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení (výrok o vině) rozsudkem Obvodního soudu Ettlingen ze dne 30. 9. 2008 týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku, trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku).
Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny u skutku, pro který byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu Karlsruhe ze dne 20. 1. 2009, který byl německým soudem kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §§242 odst. 1, 248a a 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tento skutek, tak, jak byl popsán německým soudem, totiž nenaplňuje znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky a to s ohledem na výši způsobené škody, jež nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné podle §138 tr. zákoníku a současně není dán ani jiný z kvalifikačních znaků §205 odst. 1 písm. a) až e) nebo odst. 2 tr. zákoníku. Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně tohoto skutku zamítl. Tím jsou částečně splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
Nejvyšší soud dále u té části odsouzení, u níž jsou splněny formální podmínky postupu podle §4a odst. 3 zákona, zkoumal, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy, a shledal, že tomu tak je. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně platebních prostředků a tím i řádného fungování zejména bezhotovostního platebního styku a rovněž proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o výši způsobené škody), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu
JUDr. Karel Hasch