ECLI:CZ:NS:2012:11.TCU.99.2012.1
sp. zn. 11 Tcu 99/2012 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. N., rozený J. K., rozsudkem Lichtenštejnského Knížecího Zemského soudu, Knížectví Lichtenštejnsko, ze dne 7. července 2009, sp. zn. 11 UR 2009.143, 01 KG.2009.9, ON 58 ve spojení s rozsudkem Lichtenštejnského Knížecího Vrchního soudu ze dne 28. srpna 2009, sp. zn. 01 KG.2009.9 ON 73 a ve spojení s rozsudkem Knížecího Nejvyššího soudního dvora ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 1 KG.2009.9-83, a to pro zločin výdělečné krádeže vloupáním podle §§127, 129 bod 1 a 2, 130 4. případ trestního zákoníku Knížectví Lichtenštejnska, k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Lichtenštejnského Knížecího Zemského soudu ve spojení s rozsudkem Lichtenštejnského Knížecího Vrchního soudu a s rozsudkem Knížecího Nejvyššího soudního dvora, Knížectví Lichtenštejnsko, s právní mocí dne 6. listopadu 2009, byl J. N. uznán vinným zločinem výdělečné krádeže vloupáním a podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Knížectví Lichtenštejnska odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. N. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
v noci z 16. na 17. 2. 2009 v T. dále uvedeným osobám odcizil cizí movité věci vloupáním do několikapatrového obchodního a obytného objektu a vniknutím do kancelářských a obchodních prostor nacházejících se v tomto objektu pomocí protiprávně získaného klíče s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, přičemž krádeže vloupáním páchal s úmyslem, opatřit si jejich opakovaným pácháním trvalý příjem, a to
a) firmě ABI, resp. její oprávněné osobě B. W. svazek klíčů se šesti klíči, jakož i notebook včetně hardwarového zařízení typu „dongle“;
b) disponentům firmy Genertec fotoaparát – zrcadlovku;
c) F. K. batoh;
d) disponentům firmy Wolfi-Systém a.s. laptop, jakož i hotovost v částce cca 70,- CHF.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení lichtenštejnského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn, závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. N., dříve J. K., se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována způsobem provedení činu – vloupáním, navíc s úmyslem, opatřit si opakovaným pácháním této trestné činnosti trvalý příjem. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík