ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.41.2012.1
sp. zn. 11 Td 41/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 návrh Okresního soudu Brno – venkov na odnětí trestní věci obviněných M. A. , P. B. , P. B. , K. Č. , L. D. , V. F. , M. F. , R. F. , J. H. , P. K. , J. K. , M. M. , D. P. , J. P. , J. P. , L. R. , J. Š. , a K. V. , vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 2 T 43/2012 a její přikázání jinému soudu, a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci obviněných M. A. , P. B. , P. B. , K. Č. , L. D. , V. F. , M. F. , R. F. , J. H. , P. K. , J. K. , M. M. , D. P. , J. P. , J. P. , L. R. , J. Š. a K. V. , vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 2 T 43/2012 a její přikázání jinému soudu podle §25 tr. ř. se zamítá.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno - venkov podal dne 12 4. 2012 k Okresnímu soudu Brno - venkov obžalobu na obviněné M. A. , P. B. , P. B. , K. Č. , L. D. , V. F. , M. F. , R. F. , J. H. , P. K. , J. K. , M. M. , D. P. , J. P. , J. P. , L. R. , J. Š. a K. V. pro trestné činy podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zák., podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv svobod podle §198a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261a tr. zák., podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod podle §198a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., jichž se měli obvinění dopustit jednáním v obžalobě uvedeným.
Okresní soud Brno - venkov podal dne 25. 7 2012 podle §25 tr. ř. k Nejvyššímu soudu České republiky návrh na odnětí trestní věci obviněných shora, vedené pod sp. zn. 2 T 43/2012 a její přikázání buď Obvodnímu soudu pro Prahu 4, Prahu 9 či Prahu 10. Konkrétně uvádí, že v případě jednání obviněných popsaného pod body II. až VI. obžaloby se ani část tohoto jednání neuskutečnila na okrese Brno - venkov. Kromě jednání popsaného pod bodem IV. obžaloby, které mělo být spácháno na okrese Hodonín, měl být zbytek trestné činnosti spáchán v Praze. Jednání popsané pod bodem I. obžaloby mělo být spácháno zorganizováním celkem čtrnácti koncertů, z nichž jeden se uskutečnil na okrese Trutnov, jeden na okrese Náchod, jeden v Praze 4, dva na okrese Hodonín, jeden na okrese Pardubice, dva na okrese Plzeň - Jih, jeden na okrese Příbram, dva v Českých Budějovicích, jeden na okrese Semily, jeden v Plzni a jeden na okrese Brno - venkov. Pouze zlomek jednání kladeného obviněným za vinu, se měl uskutečnit na okrese Brno - venkov, přičemž však nelze přehlédnout, že i v tomto jediném případě se na okrese Brno - venkov měla uskutečnit pouze část skutku popsaného pod bodem I. 3. obžaloby. Rovněž z celkového počtu osmnácti obviněných se části jednání, které mělo být spácháno na okrese Brno - venkov, měli dopustit pouze čtyři z nich. Čtrnáct obviněných z celkového počtu osmnácti by tedy mělo stát před soudem, v jehož obvodu žádnou trestnou činnost nejenže nespáchali, ale ani zde nemají bydliště. V průběhu přípravného řízení bylo vyslechnuto dvacet devět osob a část obviněných trvá na osobním slyšení všech těchto svědků, přitom pouze tři z těchto svědků bydlí v Jihomoravském kraji. Ostatní svědci bydlí buď v Praze či v krajích sousedících s Prahou, resp. se Středočeským krajem. Část obviněných také trvá na osobním slyšení všech zpracovatelů znaleckých posudků, přičemž z těchto pouze dva znalci mají sídlo v Brně. Z celkem třiceti pěti osob, které bude nutno vyslechnout u hlavního líčení, pouze pět osob má sídlo či bydliště v Jihomoravském kraji a zbylých třicet osob má buď bydliště či sídlo v Praze či krajích sousedících s Prahou, resp. se Středočeským krajem. Rovněž z celkem osmnácti obviněných mají pouze dva z nich současný pobyt v Jihomoravském kraji, přičemž převážná část obviněných (jedenáct) se zdržuje v Praze a blízkém okolí, dva bydlí v Plzni a tři v Českých Budějovicích.
Přestože pro malou část jednání popsaného v obžalobě, kterého se měli dopustit pouze čtyři obvinění, je podle §18 odst. 1 tr. ř. dána také příslušnost Okresního soudu Brno - venkov, navrhl tento soud v souladu s ustanovením §25 tr. ř., aby mu předmětná věc byla odňata a přikázána některému ze soudů, v jejichž obvodu byla spáchána podstatně větší část trestné činnosti, a to nepoměrně větším počtem obviněných. S ohledem na bydliště osob, které bude nutno vyslechnout, se proto jako vhodný jeví některý z obvodních soudů pro Prahu 4, 9 či 10, neboť v Praze či dostupném okolí se zdržuje podstatná část těchto osob i podstatná část obviněných. Podle názoru Okresního soudu Brno – venkov odnětí věci tomuto soudu a její přikázání některému z pražských soudů povede k urychlení řízení a hospodárnějšímu procesu (např. usnesení Nejvyššího soudu 5 Nd 334/2001 ze dne 31. 1. 2002).
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Jak Nejvyšší soud zjistil ze spisového materiálu, státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno – venkov, který předmětnou věc v celém průběhu přípravného řízení taktéž dozoroval, podal dne 12. 4. 2012, pod č. j. ZT 280/2009-1511 u Okresního soudu Brno – venkov, v jehož obvodu byla spáchána též část trestné činnosti, obžalobu. Z této se podává, že v případě skutku pod bodem I. obžaloby tři koncerty uspořádané obviněnými jako představiteli neonacistického hnutí Národní odpor z celkem osmnácti proběhly v okolí Brna a v H. , když v obvodu Okresního soudu Brno – venkov se konal jeden koncert, v obvodu Okresního soudu v Hodoníně pak dva koncerty. Ostatní pak probíhaly po celé republice a v Praze se uskutečnil pouze jeden z nich. Je sice pravdou, že většina domovních prohlídek k zajištění věcných důkazů, a to u pěti skutků obžaloby pod body II., III., V., VI. proběhla v Praze 4, 9, 10, na druhé straně skutek pod bodem IV. obžaloby měl být spáchán na okrese Hodonín. Rovněž ze tří obviněných majících trvalé bydliště na Jižní Moravě se zde zdržují dva, a to v Hodoníně a na okrese Brno - venkov. Z celkového počtu třiceti pěti osob, kteří byli ve věci zatím vyslechnuti, jich pět má sídlo či bydliště v Jihomoravském kraji, z nichž mají sídlo v Brně dva soudní znalci, kteří vypracovali znalecké posudky a jejichž výslech lze předpokládat.
Z obsahu podaného návrhu a ze spisu tedy rozhodně nelze dovodit, že pro projednání věci některým z obvodních soudů v Praze jsou natolik zásadní a výrazně lepší předpoklady než u soudu jiného, aby naplňovaly znaky „výjimečnosti“ ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 Nd 334/2001, stejně jako tvrzení, že případné řízení u některého z těchto soudů by snad mohlo probíhat relativně rychleji a hospodárněji s možností lepšího zajištění osobního výslechu svědků a obviněných. Takové výjimečné důvody v posuzované věci dány nejsou, možnosti osobního výslechu navrhovaných svědků a obviněných v rámci soudního řízení jsou v zásadě srovnatelné jak u příslušného Okresního soudu Brno - venkov, tak u soudu, jemuž by podle návrhu měla být věc přikázána, tj. buď u Obvodního soudu pro Prahu 4 nebo Obvodního soudu pro Prahu 9 či Obvodního soudu pro Prahu 10.
Výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit ani na pouhém srovnání kilometrových vzdáleností mezi bydlištěm předvolaných osob a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů. Jak se podává z citovaného usnesení Nejvyššího soudu, při odnětí věci příslušnému soudu a přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně musí jít o důvody výjimečné. Tuto výjimečnost Nejvyšší soud v daném případě neshledává, byť není pochyb o tom, že v obvodu soudu, u něhož byla podána obžaloba (tj. u Okresního soudu Brno – venkov) měla být spáchána pouze malá část posuzované trestné činnosti.
Za této situace Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal natolik důležité a výjimečné důvody pro jednoznačný závěr o odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu, a proto návrh Okresního soudu Brno - venkov na postup podle §25 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík