ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.46.2012.1
sp. zn. 11 Td 46/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného P. S . projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se z a m í t á návrh obviněného P. S. na odnětí jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 187/2009 tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 187/2009 byla podána obžaloba na obviněného P. S. pro trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.).
Dne 23. 8. 2012 navrhl obviněný podle §25 tr. ř. odnětí jeho trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě. Svůj návrh odůvodnil tím, že ze strany obvodního soudu s ním není zacházeno jako s rovným účastníkem řízení a je omezováno jeho právo na tzv. fair proces. Obsáhle citoval z Listiny základních práv a svobod, načež soudu vytknul, že již v přípravném řízení argumentoval, že nemohl způsobit škodu ve výši 28 000 Kč na přístřešku v hodnotě 14 070 Kč. K určení výše škody navrhoval ustanovení znalce již 9. 3. 2010, k čemuž však došlo až v roce 2012. Znalec však nebyl ustanoven, aby určil výši škody, ale cenu přístřešků. Ze strany soudu nebyl brán ohled na to, aby měl alespoň minimální čas na přípravu na hlavní líčení. Soud mu doručoval tak, že byl schopen převzít zásilku na poště až po konání hlavního líčení. Ve dvou případech se omlouval pro nemoc, přičemž předložil soudu doklad o pracovní neschopnosti. V několika případech požádala o odročení jeho advokátka, a to vždy z důvodu kolize s jiným jednáním, k němuž byla předvolána mnohem dříve. Advokátka pak již soudu sdělovala předem termíny již nařízených jednání, aby nedošlo ke zmaření dalšího hlavního líčení. Přestože obviněnému bylo předvolání k hlavnímu líčení doručeno až po jeho konání, soud jej nechal hledat policií v místě bydliště, aby jej předvedla k soudu. V tom obviněný spatřuje porušení zásad trestního řízení.
Dále obviněný upozorňuje na to, že podal námitky proti protokolaci v hlavním líčení, o nich ale nebylo dosud (cca po půl roce) rozhodnuto. Rovněž zjistil, že spis se na nějakou dobu na soudě ztratil, posléze přišel na to, že listy spisu nejsou vůbec číslovány a některá z jeho podání v něm chyběla. Navržené svědky předvolával soud podle obviněného chaoticky, většinou žádný z nich k hlavnímu líčení nepřišel. Obviněný tak nabyl přesvědčení, že soudkyně JUDr. Fialová je předem přesvědčená o jeho vině. Naposledy se dostavil k hlavnímu líčení dne 11. 6. 2012. Soudkyně na tento den nařídila hlavní líčení, ačkoli jeho advokátka předem žádala, aby na tento den líčení nenařizovala, neboť se účastní jednání u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Obviněný u soudu žádal o odročení pro neúčast obhájkyně, žádosti však nebylo vyhověno s tím, že bude vyslechnut svědek mimo hlavní líčení. Obviněný s postupem soudu nesouhlasil, nevěděl, co má dělat, tak pod psychickým tlakem opustil soudní síň.
Na postup soudkyně si obviněný stěžoval u předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7, na jeho stížnost reagoval místopředseda tohoto soudu. Po přečtení odpovědi získal obviněný pocit, že mu je velice důrazně vyhrožováno. Závěr místopředsedy, že je to on sám, kdo se vyhýbá nařízenému hlavnímu líčení, je podle obviněného zcela nepravdivý. S ohledem na postavení místopředsedy soudu, který organizuje a vyhodnocuje práci na trestním úseku, má obviněný za to, že o jeho vazbě je již předem rozhodnuto.
Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby byla věc projednána Okresním soudem v Ostravě také s ohledem na jeho dostupnost pro obviněného, neboť ten má ve střídavé péči dvě nezletilé děti, které mají bydliště v Ostravě, a o nichž se v soudem určenou dobu v Ostravě stará.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Návrh obviněného je založen v podstatě na údajné podjatosti nejen samosoudkyně JUDr. Ivy Fialové, ale i místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 7 a potažmo všech soudců trestního úseku. Postup soudu vůči obviněnému se však nejeví jako nějakým způsobem nestandardní. Byť k jistým drobným pochybením mohlo dojít, ani ze samotného podání obviněného nevyplývá žádný záměr samosoudkyně obviněného nějak ukrátit na jeho právech. I přes obsáhlost podání obviněný blíže nevysvětluje, proč si údajně nemohl vyzvednout zaslaná předvolání k hlavnímu líčení dříve. V praxi se vyskytují případy, kdy předvolání není ze strany soudu zasláno obviněnému s takovým předstihem, aby byla zachována lhůta pro přípravu k hlavnímu líčení. Jestliže však je obviněný o konání hlavního líčení informován od svého obhájce, pak se k hlavnímu líčení zpravidla dostaví a potvrdí, že o jeho konání včas věděl. Samozřejmě v případě, že má zájem obhájit svou nevinu, jak tvrdí obviněný P. S. Z reakce místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 7 i z trestního spisu je přitom patrné, že obviněný musel být o konání řady hlavních líčení ze strany obhájkyně informován (neboť ta se z jejich konání omlouvala s tím, že obviněnému nebylo předvolání doručeno, tedy s ním musela hovořit). Místopředseda se dále správně vyjadřuje i k případům, kdy se obviněný omlouval z hlavního líčení pro nemoc, kterou doložil pouze potvrzením o pracovní neschopnosti. Přístup soudkyně v těchto případech lze hodnotit spíše jako benevolentní, neboť takovou omluvu bez dalšího akceptovala.
Má-li obviněný zájem se účastnit hlavních líčení, je na něm, aby soudu sdělil adresu, na které přebírá poštu. Ve svém návrhu poukazuje na to, že pečuje o děti v Ostravě, nesděluje přitom, kdy se zde zdržuje a kde pobývá v době, kdy péči o děti nevykonává. Rovněž je věcí obviněného, že si zvolil obhájkyni se sídlem v Ostravě, pro kterou již ze samotné vzdálenosti vyplývá vyšší obtížnost dostavit se k soudnímu jednání. Soud neprojednává pouze trestní věc obviněného, tedy je pochopitelné, že nařízení hlavních líčení nemůže vždy podřídit potřebám obhájkyně.
Předmětem tohoto řízení však není posoudit, zda se obviněný vyhýbá účasti u hlavních líčení, ale zda jsou zde důvody pro odnětí trestní věci příslušnému soudu. Takové důvody Nejvyšší soud v žádném případě neshledal.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle
§25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch