ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.50.2012.1
sp. zn. 11 Td 50/2012-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného L. K. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. a rozhodl takto:
Návrh podle §25 tr. ř. na odnětí věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010, u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012, a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 39/2012, a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci se z a m í t á.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v České Lípě bylo ve věci obviněného L. K. pod sp. zn. 3 PP 283/2010, vedeno řízení o nařízení výkonu zbytku trestu z podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V rámci tohoto řízení bylo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 PP 283/2010-171/172, podle §33 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Proti tomuto usnesení obviněný podal dne 12. 3. 2012 stížnost, v níž mj. namítá, že předsedkyně senátu Okresního soudu v České Lípě rozhodla dne 6. 3. 2012, ovšem v písemném vyhotovení usnesení je uvedeno datum vydání 16. 5. 2011. Navrhl tedy, aby podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo napadené usnesení zrušeno a soudu I. stupně uloženo ve věci znovu jednat a rozhodnout. Současně svým podáním ze dne 12. 3. 2012 vznesl též námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, neboť je přesvědčen o tom, že tento soud bude rozhodovat na základě objednávky Ing. J. P., místostarosty města V., který dle záznamu na youtube.com se takto dohodl s náměstkem ministra spravedlnosti JUDr. V. Z těchto důvodů navrhl, aby se soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vyloučili z projednávané věci a věc byla pro stížnostní řízení delegována Krajskému soudu v Plzni. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 3. 2012, č. j. 3 PP 283/2010-171/172, došlo podle §131 odst. 1, §138 tr. ř. k opravě písařské chyby v uvedení data rozhodnutí, kde je v závěru usnesení chybně uvedeno datum 16. 5. 2011, s tím, že správné datum, jak vyplývá ze záhlaví předmětného usnesení, je den 6. 3. 2012. Též proti tomuto usnesení obviněný podal dne 21. 3. 2012 stížnost a současně svým podáním ze dne 22. 3. 2012 vznesl opětovně námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci obsahově totožnou s námitkou ze dne 12. 3. 2012 s tím, aby se pro stížnostní řízení vyloučili z projednávané věci, tato byla odňata Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a delegována Krajskému soudu v Olomouci. Rovněž svým podáním označeným jako „námitka podjatosti s návrhem na odnětí a přikázání věci“ ze dne 22. 3. 2012 podal námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že budou o jeho trestní věci jednat zaujatě, což doložil článkem z P. d. Svoji zaujatost vůči jeho osobě již prokázali v trestní věci sp. zn. 6 T 75/2007, vedené u Krajského soudu v Praze, kdy se soudce Vrchního soudu v Praze veřejně vyjadřoval o jeho osobě, tehdy v postavení poškozeného. Současně jejich podjatost spatřuje v jeho občanskoprávních sporech, které vede s exministrem zahraničních věcí ČR J. K. Domnívá se, že na soud jsou tvořeny tlaky ze strany náměstka ministra spravedlnosti D. V. K tomu obviněný odkázal na video umístěné na serveru www.youtube.com. Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání úkonů v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010, a podle §25 tr. ř. trestní věc vedenou u Vrchního soudu v Praze tomuto soudu odňal a přikázal k projednání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Protože obviněný vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozhodl tento soud dne 22. 5. 2012 usnesením 55 To 203/2012-317, tak, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Dagmar Dziaková, Mgr. Jiří Malinovský a JUDr. Zdeňka Mitošinková nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného L. K. vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010, a u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012.
Proti tomuto usnesení podal obviněný L. K. v zákonné lhůtě stížnost, o které přísluší rozhodovat Vrchnímu soudu v Praze. Zde vyjádřil své výhrady vůči napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, kterému vytkl, že se nevypořádal ani s jedním důvodem námitky podjatosti. Pokud soud uvedl, že k jeho osobě nebyli uvedení soudci v žádném osobním styku a dovodil, že není důvod pro jejich vyloučení, namítl, že ani osobní styk samotný není důvodem k vyloučení soudce, jak bylo judikováno rozhodnutím I. ÚS 1436/08. Podle obviněného příčinou vzniku „poměru“, ale může být i kupř. zastávání odlišných životních hodnot a názorů, k čemuž se však soud nevyjádřil. Rovněž vytkl, že soud vůbec nerozhodl o námitce podjatosti všech ostatních soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jejichž jmenovitý seznam uvedl. Napadené usnesení tedy označil za zmatečné, neúplné, neodůvodněné, nepravdivé a nepřezkoumatelné a navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení buď zrušil a vrátil k novému projednání nebo rozhodl tak, že všichni soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jsou z projednávané věci vyloučeni.
Současně navrhl, aby se i všichni soudci Vrchního soudu v Praze, které jmenovitě označil, vyloučili z projednávané věci, kdy tento soud bude rozhodovat o stížnosti obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Důvody podjatosti shledal v poměru soudců Vrchního soudu v Praze, kdy byl u tohoto soudu zesměšněn soudcem JUDr. Sovákem v trestní věci odsouzeného R. K., kde obviněný vystupoval v postavení poškozeného. Rovněž byl ve sporu s představiteli justice, konkrétně s bývalým ministrem spravedlnosti JUDr. Pavlem Němcem, kdy byl oznamovatelem trestního oznámení na tehdejší sekretářku senátora a starosty J. Č., který byl označován jako za jedno chapadlo tzv. „Justiční mafie“, kdy jako jejich člen byl označován soudce Nejvyššího soudu v Brně JUDr. Pavel Kučera, který je blízkým přítelem JUDr. Zdeňka Sováka. K tomu obviněný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze, trestní oznámení M. U. na JUDr. A. S. a deník B. Navrhl, aby se všichni jím uvedení soudci Vrchního soudu v Praze vyloučili z projednávané věci vedené Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 203/2012, a Nejvyšší soud rozhodl o odnětí a přikázání věci jinému soudu téhož stupně, tedy Vrchnímu soudu v Olomouci, který by rozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
Vrchní soud v Praze věc vedenou pod sp. zn. 6 To 39/2012, předložil Nejvyššímu soudu České republiky, neboť je pro oba jmenované vrchní soudy nejbližším společným nadřízeným soudem. Nejvyšším soudem byla věc bez věcného vyřízení vrácena s tím, aby senátem Vrchního soudu v Praze příslušným podle Rozvrhu práce bylo rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 bylo podle §30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že soudci, členové senátu Vrchního soudu v Praze 6 To, JUDr. Hana Pecová, JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Radek Hartmann, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného L. K. vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012. Opětovně byla Nejvyššímu soudu věc předložena k rozhodnutí návrhu obviněného na delegaci.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Předně nutno konstatovat, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tvo 27/2012, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, kterým podle §30 odst. 1 tr. ř. a §31 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že soudci, členové senátu Vrchního soudu v Praze 6 To, JUDr. Hana Pecová, JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Radek Hartmann, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného L. K. vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012. Z tohoto důvodu nejsou podle Nejvyšší soudu tedy dány ani důvody podle §25 tr. ř. k odnětí trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 39/2012, a jejímu přikázání k projednání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Lze dodat, že pokud se týká obav obviněného o možné podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, obviněný se vyjádřil velmi nekonkrétně, neuvedl nic bližšího, než že podjatost celého Vrchního soudu v Praze je dána již jeho provázaností s místem a zároveň s evidentními politickými tlaky a politickou objednávkou na jeho odsouzení, když poukázal konkrétně na návštěvu prezidenta Ing. Václava Klause v Ústeckém kraji a na Šluknovsku, kdy se tento zajímal o jeho osobu, zmínil též vyjádření soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňka Sováka o jeho osobě a připomněl, že byl účastníkem v kauze senátora J. Č. a sporu jeho tehdejší sekretářky M. U. Na základě toho dovodil, že je dána evidentní společenská poptávka po jeho exemplárním odsouzení. Nutno konstatovat, že ani ze spisového materiálu žádné takové tlaky ani skutečnosti, které by mohly odůvodňovat postup podle §25 tr. ř. nevyplývají.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle
§25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík