ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.6.2012.1
sp. zn. 11 Td 6/2012-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. A. L. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 464/2011 a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podle §25 tr. řádu se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. června 2011, sp. zn. 4 T 362/2007, byl obviněný Ing. A. L. uznán vinným pokusem trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. a trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostním sboru ve smyslu §1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jakož i ozbrojeném sboru a obecní policii, v trvání deseti let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali státní zástupce městského státního zastupitelství v Praze ve prospěch i v neprospěch obviněného i sám obviněný odvolání a věc se tak nyní nachází u Městského soudu v Praze ve stádiu odvolacího řízení, kde je vedena pod sp. zn. 9 To 464/2011.
Podáním ze dne 25. ledna 2012 obviněný Ing. A. L. učinil u Městského soudu v Praze návrh podle §25 tr. ř. na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Jako důvod pro takový postup označil předcházející rozhodnutí městského soudu, který opakovaně zrušil rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2, jimiž byl obviněný zproštěn obžaloby, přičemž důvodem tohoto jeho postupu nebyla podle názoru obviněného jejich nesprávnost, ale odlišný názor na hodnocení skutkové stránky. Soud prvního stupně pak při svém posledním rozhodnutí ve věci, ač vycházel z prakticky nezměněného skutkového stavu, který neskýtá podklad pro odsouzení obviněného, zjevně ovlivněn rozhodováním odvolacího soudu, dospěl k závěru o jeho vině. O odvolání obviněného má nadto opětovně rozhodovat stejný senát, u něhož je zájem na konzistentnosti rozhodování. Jeho členkou je i JUDr. Eva Burianová, u níž existují objektivní obavy o její nestrannost. Ačkoliv tato soudkyně nikdy nebyla členkou KSČ, v justici působila již před listopadem roku 1989, což ovlivnilo a dosud ovlivňuje způsob jejího rozhodování, a to i v posuzované věci.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Pokud obviněný za takové důvody označil svou nedůvěru v nestranné a objektivní rozhodování Městského soudu v Praze a zejména členky jeho odvolacího senátu JUDr. Evy Burianové, pak samo o sobě nejde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle §25 tr. řádu.
Z konstantní judikatury vyplývá, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. řádu nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování Městského soudu v Praze. Samotná okolnost, že soud vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck) a takovým důvodem by nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
Pokud obviněný namítal, že nestrannost rozhodování v posuzované věci ovlivňuje též osoba soudkyně JUDr. Evy Burianové, která sice nebyla členkou KSČ, ale před rokem 1989 soudila, což mělo ovlivnit její způsob myšlení a rozhodování, pak je třeba uvést, že těmito námitkami obviněný napadá podjatost této ve věci rozhodující soudkyně, kterou se ovšem Nejvyšší soud není oprávněn zabývat, neboť ve smyslu §31 tr. ř. o vyloučení z rozhodování rozhoduje orgán, kterého se tyto důvody týkají. Bude tedy na obviněném aby, pokud má o nestrannosti této soudkyně skutečně pochybnosti, tuto svou námitku uplatnil v rámci odvolacího řízení, kde se nyní jeho trestní věc nachází, a na soudkyni JUDr. Evě Burianové bude, aby se s touto námitkou obviněného vypořádala. Pro úplnost nicméně Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit na svou konstantní judikaturu, z níž vyplývá, že ani případné členství soudkyně v KSČ by nemohlo být důvodem k jejímu vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci (srov. např. usnesení ze dne 20. července 2011, sp. zn. 11 Tvo 16/2011 nebo ze dne 11. srpna 2011, sp. zn. 11 Tvo 25/2011). Tím spíše takovým důvodem nemůže být pouhá skutečnost, že soudkyně JUDr. Eva Burianová působila v justici před rokem 1989.
Jelikož obviněný v podaném návrhu další důvody pro odnětí jeho trestní věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci neuvedl a takové důvody v posuzovaném případě nenalézá ani Nejvyšší soud, nezbylo mu než návrh obviněného na postup podle §25 tr. ř. zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík