ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.66.2012.1
sp. zn. 11 Td 66/2012-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného J. Š. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se z a m í t á návrh obviněného J. Š. na odnětí jeho
trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2003 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Obviněný J. Š. byl v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2003 rozsudkem tohoto soudu ze dne 7. 9. 2004 uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let s odkladem na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem. Dále byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek uvedený pod bodem II. obžaloby. Vrchní soud v Praze k odvolání státního zástupce i obviněného rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004, zrušil napadený rozsudek a sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V dalším bylo odvolání obviněného zamítnuto, ve zprošťující části byl rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
V novém hlavním líčení byl J. Š. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 3 To 35/2006, odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 5 000 000 Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 4 T 3/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004. Řízení bylo vedeno proti uprchlému.
K návrhu obviněného na povolení obnovy řízení bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 4 T 6/2009, rozhodnuto tak, že podle §283 písm. d) tr. ř. byl návrh na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Plzni vedené pod sp. zn. 4 T 3/2003, pokud jde o bod I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2004 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 To 115/2004, zamítnut, protože nebyly shledány důvody obnovy podle §278 odst. 1 tr. ř. Stížnost obviněného byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 3 To 67/2011, zamítnuta.
K návrhu obviněného na zrušení rozhodnutí vydaných v řízení proti uprchlému byl podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. 4 T 3/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 3 To 35/2006.
Dne 11. 4. 2012 zamítl Nejvyšší soud návrh obviněného podle §25 tr. ř. na odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě.
Dne 12. 11. 2012 předložil obviněný J. Š. Nejvyššímu soudu návrh „na odnětí a přikázání věci podle §24 tr. ř. ve spojení s §18 tr. ř.“. Přes nejasný název je z obsahu podání patrné, že obviněný opět navrhuje odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Plzni a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě ve smyslu §25 tr. ř., ačkoli jako důvod uvádí místní nepříslušnost Krajského soudu v Plzni. Ustanovení §24 odst. 1 tr. ř. však obviněným navrhovaný postup nepředpokládá, proto Nejvyšší soud předložený návrh vyhodnotil uvedeným způsobem.
V textu obviněný uvádí, že skutek je popsán tak, že ke krácení daně došlo u Finančního úřadu v Orlové, v jehož obvodu měl obviněný v době páchání trestné činnosti trvalé bydliště. Místně příslušným soudem je tak podle jeho názoru Krajský soud v Ostravě. Námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni vznesl obviněný přípisem předsedovi senátu ze dne 30. 10. 2012. Sdělením předsedy senátu ze dne 31. 10. 2012 nebylo jeho námitce vyhověno s tím, že tuto námitku nikdy v minulosti nevznesl a ani soudy rozhodující ve věci příslušnost nikdy nezpochybnily. Obviněný má za to, že nepředložením námitky místní nepříslušnosti nadřízenému soudu bylo postupováno v rozporu s trestním řádem a jde o porušení práva na spravedlivý proces. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nevyšší soud rozhodl tak, že se jeho trestní věc odnímá Krajskému soudu v Plzni a přikazuje se Krajskému soudu v Ostravě.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Pokud jde o námitky obviněného, podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele (popřípadě opomenutí), naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle popisu skutkových okolností v bodě 2 obžaloby bylo součástí jednání, na němž se podílel obviněný, předložení padělaných dokladů, kterými byl deklarován tranzit jiného zboží nepodléhajícího spotřební dani, mimo jiné na hraničním přechodu v R. , okres T. , který se nachází v obvodu Krajského soudu v Plzni. Tímto je zjevně založena příslušnost Krajského soudu v Plzni, a byť by mohla přicházet v úvahu místní příslušnost i jiného soudu, u tohoto soudu byla podána obžaloba. Návrh obviněného tak budí dojem, že se snaží obcházet dříve vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na delegaci.
Pokud jde o názor obviněného, že nepředložením jeho námitky místní nepříslušnosti nadřízenému soudu byl porušen trestní řád, nelze s ním rovněž souhlasit. Podle názoru předsedy senátu Krajského soudu v Plzni pochybnosti o místní příslušnosti tohoto soudu nevyvstaly, §24 tr. ř. navíc ani žádný přezkum nadřízeným soudem nepředpokládá, proto nelze považovat nepředložení návrhu obviněného nadřízenému soudu za porušení trestního řádu.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle
§25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch