ECLI:CZ:NS:2012:11.TD.67.2011.1
sp. zn. 11 Td 67/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. J. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2012 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 To 393/2011 a její přikázání Městskému soudu v Praze podle §25 tr. řádu se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. května 2011, sp. zn. 1 T 142/2010, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal též obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Brně, kde je jeho věc vedena pod sp. zn. 8 To 393/2011. Trestní řízení obviněného se tedy v současné době nachází ve fázi odvolacího řízení, když veřejné zasedání k projednání podaných odvolání je nařízeno na 13. 1. 2012.
Podáním ze dne 12. dubna 2011 obviněný J. J. učinil u Okresního soudu v Hodoníně návrh podle §25 tr. ř. na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Jako důvod pro takový postup označil podjatost všech soudců Okresního soudu v Hodoníně. Ta je podle jeho názoru dána vzhledem ke skutečnosti, že se posuzované trestné činnosti ve většině případů měl dopustit jako rozhodce působící v obvodu prvostupňových soudů v Hodoníně, v Břeclavi a v Brně. Z této své pozice obviněný vydával rozhodčí nálezy, které byly přezkoumávány soudci uvedených soudů, a ti tak byli ještě před projednáním této trestní věci seznámeni s eventuálním zaviněním obviněného, a jeho civilní nebo trestní odpovědností. Závěr o vině nebo nevině obviněného si tak mohli učinit dříve, než jeho trestní věc začala být soudně projednávána. Jako další důvod pro delegaci označil obviněný vzájemný vztah poškozených a soudců Okresního soudu v Hodoníně, ten je podle jeho názoru v některých případech úzce přátelský, v jiných případech dokonce příbuzenský. Obviněný tuto skutečnost již namítal, o jeho návrhu však nikdy nebylo procesně rozhodnuto. Tím bylo porušeno právo obviněného na nestranného a nezávislého soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodováno nebylo ani o dalších procesních návrzích a stížnostech obviněného. Dalším důvodem pro delegaci trestní věci obviněného je procesně nestandardní postup Okresního soudu v Hodoníně, který obviněný shledává v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud podle názoru obviněného řádně nezajišťoval svědky k hlavnímu líčení, nezabýval se průtahy v řízení a projednávání trestní věci obviněného se v období od 11. 8. 2010 do 16. 2. 2011 účastnila přísedící, která se v přípravném řízení podílela na rozhodování o jeho vazbě, a tedy měla být z projednávání věci vyloučena postupem podle §30 odst. 2 tr. ř.
Dne 9. listopadu 2011 byl Krajskému soudu v Brně doručen další návrh obviněného na postup podle §25 tr. ř., v němž navrhuje odnětí jeho trestní věci jak Okresnímu soudu v Hodoníně, tak Krajskému soudu v Brně, a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a Městskému soudu v Praze. Jako důvod označil obviněný opakované nedodržování základních zásad trestního řízení, které zpochybňují zájem soudů o nestranné a objektivní rozhodnutí. V případě Okresního soudu v Hodoníně spatřuje obviněný pochybení především v tom, že se na rozhodování jeho trestní věci podílela vyloučená přísedící, v nedostatečných nebo nijakých reakcích na jeho podání a žádosti a v absenci jeho slyšení v rámci rozhodování o vazbě. Krajský soud pak podle obviněného delší dobu neplnil svou přezkumnou povinnost vůči Okresnímu soudu v Hodoníně, když nenapravil jeho nezákonná rozhodnutí, a navíc nepostupoval jeho návrhy a námitky příslušným soudům. Obviněný byl také ve druhé polovině roku 2010 po dobu přibližně čtyř měsíců nezákonně držen ve vazbě. Důvodem pro obviněným navrhovaný postup pak konečně má být i lepší dostupnost pro některé svědky a poškozené, kteří pochází z různých míst republiky.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Pokud obviněný za takové důvody označil svou nedůvěru v nestranné a objektivní rozhodování soudců Okresního soudu v Hodoníně a Krajského soudu v Brně, pak samo o sobě nejde o takové důležité důvody, které by opodstatňovaly postup podle §25 tr. řádu.
V prvé řadě je na místě uvést, že pokud obviněný v těchto souvislostech poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Td 48/2009, pak v posuzované věci se jedná o zcela odlišné skutkové okolnosti, a tedy nejde o případ, na nějž by závěry tohoto rozhodnutí bylo možno aplikovat (k tomu viz dále).
Z konstantní judikatury vyplývá, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. řádu nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování Okresního soudu v Hodoníně (a popř. i Krajského soudu v Brně). Samotná okolnost, že soud vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod č. T 339. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck). Tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. T 398. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck).
Pokud obviněný namítal, že nestrannost rozhodování v posuzované věci ovlivňuje podjatost soudců Okresního soudu v Hodoníně i Krajského soudu v Brně, pak je třeba uvést, že tyto námitky obviněný, jak i sám tvrdí, opakovaně uplatnil již v průběhu předcházejícího řízení, a o těchto také bylo s negativním výsledkem rozhodnuto. Jiné důvody pro podjatost soudců jmenovaných soudů přitom obviněný neuvádí a tyto nevyplývají ani z obsahu spisu. Jediné pozitivní rozhodnutí o podjatosti, které ze spisu vyplývá, je rozhodnutí vztahující se k přísedící Z. H. Pokud obviněný namítá, že tato přísedící ve věci samé rozhodovala nezákonně, jde o námitku, kterou nepřísluší přezkoumávat v tomto řízení Nejvyššímu soudu. Jak již bylo výše uvedeno, trestní věc obviněného se nyní, poté co i obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, nachází ve stádiu odvolacího řízení u Krajského soudu v Brně. Bude tedy na odvolacím soudu, aby případné tvrzení obviněného přezkoumal a následně se s ním vypořádal ve svém rozhodnutí.
Nejvyšší soud se pak nemohl zabývat ostatně ani nijak blíže nekonkretizovanými námitkami obviněného ve vztahu k nedostatečnosti slyšení v rámci rozhodování o vazbě a údajném nezákonném držení obviněného v ní. K řešení těchto otázek trestní řád poskytuje obviněným jiné prostředky než je odnětí a přikázání věci jinému soudu a jak již bylo výše uvedeno, i pokud by takováto pochybení orgánů činných v trestním řízení vůči obviněnému byla skutečně zjištěna, nejde bez dalšího o důvod pro vyloučení příslušných orgánů z rozhodování věci. Ani v tomto případě tedy nejde o důvody, které by opodstatňovaly odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému. Navíc je nutno připomenout, že to byl právě Krajský soud v Brně, který ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 4 To 166/2011 (č. l. 3201 spisu) vytkl okresnímu soudu jeho procesní pochybení a v rámci řízení o stížnosti obviněného je napravil tím, že obviněného propustil z vazby na svobodu.
Pokud pak obviněný jako důvod delegace označil též lepší dostupnost pro některé poškozené a svědky, pak je třeba poukázat na skutečnost, kterou ve svém návrhu ostatně uvádí i sám, a to, že poškození a svědci jsou v posuzovaném případě z různých částí České republiky. Přikázání věci Městskému soudu v Praze by tak sice mohlo z hlediska dostupnosti některým z nich vyhovovat, větší dojezdnost by ovšem případně vznikla jiným ze svědků a poškozených. Ani tyto důvody tedy odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání Městskému soudu v Praze neopodstatňují.
Konečně namítal-li obviněný, že soudy dosud nereagovaly na některá jeho podání, ani tato okolnost není důvodem pro změnu místní příslušnosti soudu. Soudy především nejsou povinny reagovat na veškerá podání účastníků rozhodnutím, zvláště když s ohledem na množství podání obviněného se spíše tak stalo v některých případech v důsledku nedostatku časového prostoru ze strany soudu prvního stupně. Důvodem zjevně není zaujatost nebo podjatost soudců vůči obviněnému. I z těchto důvodů proto nemůže jít o případ řešený rozhodnutím Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Td 48/2009, na nějž obviněný poukazoval. Z obsahu návrhu obviněného je zřejmě, že jeho námitky se vesměs vztahují k procesnímu postupu Okresního soudu v Hodoníně, zatímco ve vztahu ke Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu jsou zmiňovány neurčitě a jen okrajově. V této souvislosti je dále třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí publikovaného pod č. 33/2001 Sb. rozh. tr., podle nichž, v případě bylo-li řízení u příslušného soudu (tj. v dané věci u Okresního soudu v Hodoníně), byť nepravomocně skončeno (což se stalo rozsudkem ze dne 4. května 2011), pak za této procesní situace nelze návrhu na delegaci vyhovět už proto, že zde není „věc“, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Jelikož obviněný v podaném návrhu další důvody pro odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Brně a její přikázání Městskému soudu v Praze neuvedl a takové důvody v posuzovaném případě nenalézá ani Nejvyšší soud, nezbylo mu než návrh obviněného na postup podle §25 tr. ř. zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík