ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.1221.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1221/2011-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2012 dovolání podané obviněným R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 42 To 305/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 245/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. 2 T 245/2008, byl R. K. uznán vinným
Ad. 1 trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., dále jen „tr. zák.“), který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.,
Ad. 2 trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008,
Ad. 3 trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.,
Ad. 4 trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008,
Ad. 5 - 7 trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
a podle §235 odst. 2 za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 300 000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ nevykonání tohoto trestu ve stanovené lhůtě uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit škodu způsobenou poškozeným J. Z., R. K., zdravotní pojišťovně Metal Aliance a P. Z. Současně byl obviněný zproštěn obžaloby pro další tři skutky.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě , jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 305/2009 , tak, že částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c), e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v odsuzující části a podle §259 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným
Ad. 1 zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., dále jen „tr. zákoníku“),
Ad. 2 trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.,
Ad. 3 trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.,
Ad. 2 a 4 trestným činem podplácení podle §161 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008,
Ad. 5 - 7 zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku
a podle §222 odst. 1 za použití §35 odst. 1 a §42 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil nahradit škodu způsobenou poškozeným J. Z., R. K., zdravotní pojišťovně Metal Aliance a P. Z.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v přesně nezjištěné době krátce před 26. 3. 2007 na parkovišti u evangelického kostela na K. n. v N. M. n. M., okr. Ž. n. S., pod pohrůžkou použití zbraně nutil J. H., aby v souvislosti se způsobem uložení těl zemřelých pohřební službou K. N. M. n. M. podal na majitele této pohřební služby trestní oznámení, kdy poté, co J. H. toto oznámení odmítnul učinit, tak mu v autě, kterým obžalovaný R. K. na místo přijel a ve kterém oba seděli, ukázal střelnou zbraň - pistoli, nůž a baseballovou pálku a sdělil mu, že má trestní oznámení podat, jinak „že by se mu mohlo něco stát nebo, že by jeho děcka mohly mít zpřerážené kosti”, načež J. H. v obavách z výhrůžek obžalovaného R. K. dne 26. 3. 2007 v 09.32 hodin toto trestní oznámení na Obvodním oddělení Policie ČR v Novém Městě na Moravě podal,
2. nejméně v průběhu listopadu a prosince roku 2007 na oddělení patologie Nemocnice v N. M. n. M., okr. Ž. n. S., opakovaně slovně a dále i prostřednictvím krátkých textových zpráv z mobilního telefonu číslo ..... slovy ve smyslu: „Když mně nebudeš posílat lidi, tak si tě podám!” nebo „zlámu ti nohy!” nutil J. Z., sanitáře oddělení patologie Nemocnice v N. M. n. M., aby využil svého pracovního zařazení a možnosti kontaktovat a ovlivňovat pozůstalé po zemřelých, jejichž těla byla na oddělení patologie uložena, a tyto posílal k vyřízení pohřbu do kanceláře Pohřební služby Anubis s. r. o., Svratka, Nad Školou 464 (dále jen pohřební služba Anubis) na náměstí Republiky ve Žďáře nad Sázavou, jejíž chod obžalovaný fakticky řídil, což však J. Z. i přes uvedené výhrůžky odmítal, a proto mu obžalovaný osobně za posílání pozůstalých do kanceláře pohřební služby Anubis opakovaně nabízel úplatky, když mu nejdříve na oddělení uvedené patologie sliboval zaplacení částky 30.000,- Kč a nabízel mu své auto a dával mu od něj klíčky a sliboval jeho převod, následně ve Ž. n. S. na .... J. Z. oslovil a ukazoval mu balíček bankovek s tím, že to je sto tisíc a opět chtěl, aby posílal pozůstalé do pohřební služby Anubis, ale byl J. Z. opětovně odmítnut,
3. v přesně nezjištěné době krátce před 25. 3. 2008 na neustanoveném místě zosnoval, aby J. Z., bylo ublíženo na zdraví takovým způsobem, aby nemohl docházet do zaměstnání, načež dva doposud neustanovení muži maskovaní kuklami a ozbrojení kovovými trubkami dne 25. 3. 2008 v době okolo 05.15 hodin před domem č. ..... na S. u. ve Ž. n. S. J. Z. napadli kovovými trubkami, kterého nejprve udeřili do lýtka pravé nohy, následkem úderu J. Z. upadl na vedle odstavené vozidlo, kde ho oba pachatelé opakovaně kovovými trubkami bili do různých částí těla, zejména nohou, přičemž jeden z úderů byl veden na hlavu, ale J. Z. se podařilo intenzitu tohoto úderu ztlumit svojí rukou a byl tak zasažen do pravého ucha, kdy v důsledku napadení J. Z. utrpěl hlubokou tržnou ránu boltce pravého ucha s tříštivým postižením chrupavky ucha zasahujícím až do svalů retroaurikulární krajiny, zhmoždění hlavy, zhmoždění dolního konce pravé paže a hřbetu pravé ruky, zlomeninu pravé lýtkové kosti a zlomeninu vnitřního kotníku s trváním hospitalizace v Nemocnici v N. M. n. M. do 26. 3. 2008 a pracovní neschopnosti do 9. 6. 2008, přičemž do konce června 2008 byl omezen v obvyklém způsobu života,
a tohoto jednání se obžalovaný R. K. dopustil poté, co byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, č. j. 40 T 16/98 – 749 ze dne 18. 3. 2002 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 4 To 90/2002 ze dne 14. 10. 2002 odsouzen za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), d), e) tr. zák., spáchaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou, ze kterého byl rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 1 Pp 101/2004 ze dne 17. 8. 2004 podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání tří let do 17. 8. 2007 a ve zkušení době podmíněného propuštění se následně osvědčil,
4. v době nejméně od 1. 3. 2008 do 9. 6. 2008 nejméně v N. M. n. M., okr. Ž. n. S., jako osoba řídící a plně kontrolující chod pohřební služby Anubis sliboval a poskytoval peněžité úplatky L. S., který pracoval jako sanitář oddělení patologie Nemocnice v N. M. n. M., aby využíval možností, které vyplývaly z jeho pracovního zařazení, kontaktoval pozůstalé po zemřelých osobách, jejichž těla byla na tomto oddělení uložena, a ovlivňoval je a posílal k vyřízení pohřbu do kanceláří pohřební služby Anubis, případně, aby pracovníkům této pohřební služby předával osobní údaje o zemřelých osobách a jejich pozůstalých, aby mohli být následně pracovníky pohřební služby Anubis kontaktováni, s čímž L. S. souhlasil, peněžité úplatky přijímal či si je nechával slibovat a tuto činnost pro R. K. v uvedené době nejméně ve 23 případech zajistil, přičemž byli dohodnuti, že bude v této neoprávněné činnosti za úplatu dále pokračovat, kdy obžalovaný chtěl tímto svým jednáním pro pohřební službu Anubis získat majetkový prospěch,
5. dne 6. 7. 2008 v době okolo 21.00 hodin v budově Kadeřnictví- B. S. ve S., okr. Ž. n. S., navštívil P. Z., kterému sdělil, že potřebuje větší částku peněz, a proto si P. Z. musí jít do České spořitelny vyřídit hotovostní úvěr, který mu poté předá a obžalovaný ho bude splácet, a když toto P. Z. odmítnul, obžalovaný mu začal vyhrožovat, že pokud to neudělá, tak už by nemusel vidět své děti ani manželku, načež P. Z. v obavách o svoji rodinu s požadavkem obžalovaného souhlasil, a proto ho dne 7. 7. 2008 v dopoledních hodinách odvezl ze S. do Ž. n. S., kde si P. Z. na pobočce České spořitelny dle požadavku obžalovaného, který mu zprostředkoval vyplnění žádosti o úvěr, vyřídil hotovostní úvěr ve výši 200.000,- Kč, přičemž při zpáteční jízdě obžalovaný během jízdy zastavil a uzamknul zevnitř auto a P. Z. přinutil, aby mu úvěr 200.000,- Kč předal, z čehož mu obžalovaný ve S. vrátil 11.000,- Kč,
6. dne 18. 7. 2008 tamtéž znovu navštívil P. Z., kterému řekl, že si opětovně půjde vzít hotovostní úvěr, a když toto bylo P. Z. znovu odmítáno, R. K. mu znovu začal vyhrožovat tím, že by se mohlo stát, že někdo přeláme nohy jeho dětem, načež P. Z. v obavách z ublížení na zdraví jeho dětem souhlasil s dalším úvěrem, a proto ho obžalovaný za shodných okolností odvezl do Ž. n. S., kde si P. Z. na pobočce České spořitelny na základě žádosti o úvěr, jejíž vyplnění obžalovaný opět zprostředkoval, vyřídil hotovostní úvěr na částku 100.000,- Kč, kterou byl při zpáteční jízdě přinucen vydat obžalovanému,
7. dne 28. 7. 2008 kolem 13.00 hod. v C. b. na H. n. ve Ž. n. S. nutil zaměstnance pobočky České spořitelny ve Ž. n. S. R. K., k vydání částky 700.000,- Kč a vyhrožoval mu, že ho jinak dostane „do kriminálu”, a to tak, že oznámí veškeré skutečnosti týkající se nesrovnalostí ohledně zprostředkovávání úvěrů v České spořitelně, které měl R. K. na starosti, anebo že si obstará „nějakou feťačku”, která R. K. udá, že ji znásilnil, takže R. K. měl z jeho jednání strach a chtěl mu vyhovět, a proto vzhledem k tomu, že požadovanou částku neměl, bezprostředně po odchodu z restaurace uzavřel úvěrovou smlouvu na maximálně dosažitelnou částku 300.000, - Kč, kterou ještě toho dne předal obžalovanému.
K dovolání obviněného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 11 Tdo 587/2010 zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 305/2009, ve výroku ad 3, kterým byl obviněný uznán vinným jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody poškozenému J. Z. a poškozené zdravotní pojišťovně Metal Aliance a znovu rozhodl tak, že za zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (výrok ad 1), trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (výrok ad 2), trestný čin podplácení podle §161 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2008 (výrok ad 2 a 4) a zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (výrok ad 5 až 7), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výrocích o vině nedotčen, obviněnému R. K. podle §175 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočce v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ústavní stížnost, kterou podal obviněný R. K. proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozhodnutím, která mu předcházela, byla Ústavním soudem usnesením ze dne 5. ledna 2012 , sp. zn. II. ÚS 1183/11 odmítnuta.
V novém řízení rozhodl Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě rozsudkem z 13. dubna 2011 tak, že zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. září 2009, č. j. 2 T 245/2008-1032 ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 spáchaného jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) citovaného zákona a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného R. K. vinným návodem ke zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §24 odst. 1 písm. b), §145 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu za tento zločin a sbíhající se zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona, trestný čin podplácení podle §161 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2008 a zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, jimiž byl obžalovaný uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 9. 2009, č. j. 2 T 245/2008-1032, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 305/2009, ve znění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2010, č. j. 11 Tdo 587/2010-1184, podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku krajský soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2010, č. j. 11 Tdo 587/2010-1184, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen zaplatit poškozeným: J. Z., částku 29.380,-Kč a Zdravotní pojišťovně METAL ALIANCE, Čermákova 1951, Kladno, částku 15.034,-Kč.
Návodu ke zločinu těžkého ublížení na zdraví se měl podle citovaného rozsudku krajského soudu dopustit tím, že v přesně nezjištěné době, krátce před 25. 3. 2008, na přesně nezjištěném místě v P. pod příslibem finanční odměny přemluvil dosud neustanovené osoby, aby J. Z., bylo ublíženo na zdraví takovým způsobem, aby nemohl docházet do zaměstnání, načež dva doposud neustanovení muži maskovaní kuklami a ozbrojení kovovými trubkami dne 25. 3. 2008 v době okolo 5:15 hodin před domem č. ..... na S. u. ve Ž. n. S. J. Z. napadli kovovými trubkami, kterého nejprve udeřili do lýtka pravé nohy, následkem úderu J. Z. upadl na vedle odstavené vozidlo, kde ho oba pachatelé opakovaně kovovými trubkami bili do různých částí těla, zejména nohou, přičemž jeden z úderů byl veden na hlavu, avšak J. Z. se podařilo intenzitu tohoto úderu ztlumit svojí rukou a byl tak zasažen do pravého ucha s tříštivým postižením chrupavky ucha zasahujícím až do svalů retroaurikulární krajiny, zhmoždění hlavy, zhmoždění dolního konce pravé paže a hřbetu pravé ruky, zlomeninu pravé lýtkové kosti v místech nad vnějším kotníkem, s trváním hospitalizace v nemocnici do 26. 3. 2008 a pracovní neschopností do 9. 6. 2008, přičemž do konce června 2008 byl poškozený J. Z. omezen v obvyklém způsobu života.
Obviněný také toto rozhodnutí krajského soudu napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním opírajícím se o důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l ) tr. ř.
Především poukazuje na to, že byl nucen obhajovat svou nevinu a vyhledávat a zajišťovat provádění speciálních důkazních prostředků, zejména k bodům 1 a 3 obžaloby. Z toho usuzuje, že před soudem nemá stejnou váhu jeho tvrzení jako tvrzení poškozeného. Z tohoto pohledu rozsáhle napadá věrohodnost výpovědi poškozeného Z., kterou označuje za hypotetickou, a dospívá k názoru, že jednání popsané ve výroku o vině napadeného rozsudku krajského soudu nebylo prokázáno. Předkládá vlastní hodnocení různých důkazů a při komparaci s tím, jak tytéž hodnotil soud, dospívá k závěru, že soud tyto důkazy hodnotil svévolně a jeho skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. Podobné výhrady vznáší i k výpovědím dalších svědků a namítá nedostatečně prokázaný nárok na náhradu škody jakož i nesprávně posouzenou povahu újmy na zdraví poškozeného Z.
Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l tr. ř. stejně jako v minulém dovolání uvádí, že novým rozhodnutím Krajského soudu byl zčásti zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci samé, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V závěru dovolání obviněný navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a buď jej sám zprostil obžaloby nebo věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uvedl především, že jej obviněný podobně jako v předešlém dovolání podkládá prakticky výhradně námitkami skutkové povahy, protože nosným tématem jeho dovolacích tvrzení jsou námitky proti způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy (včetně prokazování důvodnosti uplatněných nároků na náhradu škody). Prosazováním odchylného posouzení klíčových důkazů pak odvolatel dospívá až k závěru o extrémním nesouladu mezi skutkovými závěry soudu a obsahem provedených důkazů – ovšem zcela nedůvodně, protože proces dokazování a především hodnocení důkazů před soudem druhého stupně v rámci napadeného rozhodnutí nevykazuje nejmenší vadu. Krajský soud realizoval všechny pokyny vyjádřené v předešlém rozhodnutí dovolacího soudu a vyvaroval se pochybení, jež mu Nejvyšší soud právem vytkl.
Variantní hodnocení jednotlivých důkazů a zpochybňování věrohodnosti výpovědí nejvýznamnějších svědků tudíž tento dovolací důvod naplnit nemůže. Není tomu tak ani u výhrad, jimiž odvolatel brojí proti závěru o způsobení těžké újmy na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) trestního zákona resp. §122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku. Zde rovněž protiřečí závěrům Nejvyššího soudu, který na str. 11 předešlého rozhodnutí o dovolání výslovně uvedl: „Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními ohledně charakteru zranění způsobeného poškozenému J. Z. a jeho hodnocením jako těžké újmy na zdraví ve smyslu §222 odst. 1 trestního zákona.“
Pokud odvolatel v úvodní části bodu II. svého dovolání vyjadřuje stesky na to, že byl nucen obhajovat svou nevinu atd., je třeba upozornit na to, že tyto argumenty se týkají žalovaných skutků, pro něž byl obviněný zproštěn obžaloby a jež nebyly napadány ani prvním dovoláním – tato argumentace je tudíž zcela irelevantní. Vztahovat ji paušálně na celý proces dokazování v této věci, jak činí odvolatel, postrádá jakýkoli konkrétní podklad, nemluvě o tom, že jde o námitky jdoucí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
Výhrady odvolatele prakticky nelze subsumovat pod žádný důvod dovolání, protože se vesměs jedná nikoli o námitky proti aplikaci norem hmotného práva, nýbrž o námitky proti průběhu dokazování a jeho výsledkům, především proti způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy. Obviněný tudíž brojí nikoli proti hmotně právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovým východiskům, jež jsou obsažena ve skutkové větě výroku o vině. Takové výhrady však neodpovídají žádnému z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. Pokud obviněný uplatnil námitku extrémního nesouladu výsledků dokazování s obsahem provedených důkazů, ta by sice pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná byla, je však nedůvodná.
Závěrem vyjádření Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, přičemž převážná část argumentace uvedené v tomto dovolání nespadá pod žádný z dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Uvedené vysvětlení mezí uvedeného dovolacího důvodu a z něho plynoucí omezení možností přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem z hlediska rozhodnutí o vině vůbec v podrobnější podobě již podal Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí. Citoval také v této souvislosti řadu rozhodnutí Ústavního soudu, která takový postup dovolacího soudu označují za ústavní.
Z naznačeného výkladu je zřejmé, že značnou část dovolací argumentace obviněného tvoří i v tomto dovolání právě námitky směřující proti skutkovým zjištěním obou soudů. Přitom podle názoru Nejvyššího soudu nejde o případ, který označuje obviněný ve svém dovolání jako svévolné hodnocení důkazů soudem, jejichž výsledkem je skutečnost, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. Nalézací soud i soud odvolací velmi podrobně vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí (č. l. 9-11 rozsudku soudu prvního stupně a č. l. 7-11 nyní napadeného rozsudku krajského soudu), proč dospěly k závěru, že to byl obviněný R. K., kdo a z jakých důvodů stojí za fyzickým napadením poškozeného J. Z., pracovníka oddělení patologie Nemocnice v N. M. n. M. Jejich hodnocení všech provedených důkazů a z něho učiněné skutkové závěry mají logický základ a jsou v souladu i s průběhem celého případu včetně dalších skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným. Toto vysvětlení důvodů objektivně zjištěného napadení a zranění poškozeného J. Z. ostatně jako jediná skutková alternativa připadající v úvahu vysvětluje všechny okolnosti vývoje situace na uvedeném oddělení patologie včetně doby zaměstnání svědků Z. a S. a množství pohřbů zajišťovaných v těchto časových souvislostech jednotlivými pohřebními službami. Podle názoru Nejvyššího soudu je při rozhodování této věci podstatné, že nyní zjišťovaný skutek nemůže být při posuzování důkazů hodnocen samostatně bez ohledu na souvislost s ostatními skutky obviněného. Skutkovou povahu mají i námitky dovolání týkající se závěrů soudů o rozsahu způsobené škody, tvořících podklad pro výrok o náhradě škody.
Pokud jde o argumenty dovolání směřující proti právním závěrům soudu ohledně posouzení následku způsobeného J. Z., k tomu se již podrobně Nejvyšší soud vyjadřoval v předchozím rozhodnutí. Na podstatě a závažnosti zjištěného zranění a jeho následků pro způsob života poškozeného se po novém dokazování, které odstranilo drobné nepřesnosti v jeho popisu, nic nezměnilo. Tyto námitky obviněného jsou proto zjevně neopodstatněné.
K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno jen uvést, že v posuzované věci s ohledem na charakter předcházejících rozhodnutí soudů nelze hovořit o tom, že by krajský soud přezkoumávaným rozhodnutím, byť zčásti, řádný opravný prostředek obviněného zamítl.
Vzhledem k výše popsaným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného R. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, přičemž převážná část argumentace uvedené v tomto dovolání nespadá pod žádný z dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch