ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.176.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 176/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2012 dovolání podané obviněným J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 7 To 175/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 114/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 3 T 114/2010, byl J. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), za který byl podle §222 odst. 1 tr. zák za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 12. 2010, č. j. 3 T 94/2010 – 795, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v O., ve F.-M. a jinde nejprve dne 24. 11. 2009 prostřednictvím počítače a internetové sociální sítě „lidé.cz“ kontaktoval J. J., trvale bytem T. – K., a začal s ní pomocí programu ICQ komunikovat, nejprve po ní požadoval zaslání jejích fotografií, na kterých by měla obnaženou horní polovinu těla, a když mu J. J. vyhověla a pomocí služby „zprávy“ v programu ICQ zaslala fotografie s obnaženou horní polovinou svého těla, tak dne 25. 11. 2009 začal po J. J. prostřednictvím SMS zpráv zaslaných na její mobilní telefon požadovat poskytnutí fotografií, na kterých by bylo zobrazeno její přirození, a když to J. J. odmítla, tak na zaslání takových fotografií trval a s cílem učinit tuto svou žádost důraznější J. J. prostřednictvím SMS zpráv sdělil, že pokud mu nevyhoví, tak její fotografie s obnaženou horní částí těla zveřejní na internetu, a když J. J. odmítla jeho požadavkům vyhovět, tak pod uživatelským profilem mala.zkurvena.devka@seznam.cz tyto její fotografie na internetové sociální síti „lidé.cz“ zveřejnil, a v důsledku tohoto jednání byla J. J. až do dne 26. 11. 2009, kdy byl uživatelský profil mala.zkurvena.devka@seznam.cz z jejího podnětu zrušen, kontaktována na své mobilní telefonní číslo cizími muži s nabídkami seznámení a sexu.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 7 To 175/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Zubka dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Podle obviněného se Krajský soud v Ostravě opomněl zabývat námitkami, které se vztahují k podstatě věci samé. Ve věci absentuje důkaz v podobě obsahu konverzace mezi ním a slečnou J., důkaz o existenci jeho ICQ účtu, důkaz, že mu poškozená fotografie skutečně zaslala a že si je někam uložil, že to byl on, kdo založil profil mala.zkurvena.devka@seznam.cz , údaj o uvedení IP adresy počítače, ze kterého byl profil založen, a údaj o tom, že tento profil skutečně existoval. Jeho počítač ani mobilní telefon nebyly podrobeny žádné expertíze. Z obsahu SMS zpráv podle něj pouze vyplývá, že měl poškozenou informovat o vytvoření zmíněného profilu, není však nijak dokázáno, že autorem byl obviněný. Jediné, co obžaloba prokázala, je komunikace mezi jeho telefonním číslem a číslem poškozené. Závěr krajského soudu, že obviněný ovládal mobilní telefon a potvrdil, že toto číslo užíval, nemá k prokázání viny podle jeho názoru „žáden právní význam“. SMS zaslané z mobilního telefonu obviněného podle něj vydírání neobsahují. Dokazování je neúplné, neboť nebyl ustanoven znalec z oboru informačních technologií.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 7 To 175/2011, a rozsudek Okresního sodu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 3 T 114/2010, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Dále pak obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o druhý citovaný dovolací důvod, obviněný neuvádí žádnou námitku směřující do výroku o trestu, tím méně pak námitku odpovídající tomuto dovolacímu důvodu. Jeho uvedení v textu dovolání lze tedy snad považovat za nedopatření.
Námitky obviněného však neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují totiž výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, což, jak vyplývá z výše podaného výkladu, v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu nelze. Nad rámec dovolacího řízení pak Nejvyšší soud pouze dodává, že soudy v dané věci logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k popsaným skutkovým závěrům, a jejich rozhodnutí nebudí v tomto směru žádné pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch