ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.244.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 244/2012-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 dovolání podané obviněným Z. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 6 To 371/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 254/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. M.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 31 T 254/2009, byl Z. M. v bodě I. rozsudku poté, co byl podle §37a tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) zrušen výrok o vině pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestu v trestním příkazu Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 3 T 61/2007-71, který byl vydán dne 3. 7. 2007 a obviněnému doručen dne 9. 11. 2007, výrok o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 31 T 36/2008-32, ze dne 21. 4. 2008, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad, uznán vinným dvěma trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., prvním spáchaným jednáním popsaným pod body 1 – 4 výroku a druhým pod body 5 – 6 (viz dále), a podle §248 odst. 3, §37a a §35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit společnosti VLW, spol. s r. o., škodu ve výši 202 300 Kč, společnosti Timex Inc., s. r. o., škodu ve výši 99 904 Kč a společnosti BeMi, spol. s r. o., škodu ve výši 440 300 Kč. Společnosti VLW a Timex Inc. byly se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
V bodě II. byl obviněný citovaným rozsudkem uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl podle §206 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti let. Obviněnému bylo uloženo nahradit podle §228 odst. 1 tr. ř. společnosti Toma, a. s., škodu ve výši 151 800 Kč, A. S. škodu ve výši 45 000 Kč, M. K. ve výši 60 000 Kč, M. V. ve výši 52 000 Kč, družstvu Důbrava, chemickému výrobnímu družstvu škodu ve výši 159 936 Kč, společnosti Agrotes Zahnašovice, spol. s r. o., ve výši 10 000 Kč, společnosti DAPP, spol. s r. o., 116 360 Kč, společnosti Seal Strážnice, spol. s r. o., 390 023 Kč, společnosti Damiocar, s. r. o., 172 752 Kč, P. Z. 62 000 Kč, K. M. 50 550 Kč, M. M. 119 952 Kč, J. M. 170 218 Kč, společnosti DAS Transport, s. r. o., 257 040 Kč, R. J. 43 440 Kč a společnosti Zálesí, a. s., 228 480 Kč. Poškození A. S., M. K., M. V., Důbrava chemické výrobní družstvo, Agrotes Zahnašovice, spol. s r. o., DAPP, spol. s r. o., Damiocar, s. r. o., P. Z., M. M., J. M., DAS Transport, s. r. o., R. J. a Zálesí, a. s., byli se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
V bodech III. a IV. rozsudku pak byl obviněný zproštěn obžaloby pro další žalované skutky.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Zlíně se obviněný dopustil dvou trestných činů zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., prvního spáchaného jednáním popsaným pod body 1 – 4 výroku a druhým pod body 5 – 6, tím, že
1. ve Z. dne 21. 9. 2006 nevyplatil za firmu P. M. Autobazar P+M, poškozené společnosti Nový věk, s. r. o., se sídlem Vysoké Mýto, Gen. Svatoně 726/IV, zastoupené R. M. finanční částku ve výši 119.000 Kč, kterou získal prodejem osobního automobilu značky Renault B 120.65, jenž byl ve vlastnictví poškozené společnosti, když se ke zprostředkování prodeje uvedeného automobilu zavázal na základě Smlouvy o zprostředkování č. ...., kterou uzavřel se zástupcem poškozené společnosti dne 31. 8. 2006 a současně byl zmocněn k prodeji tohoto automobilu a jeho odhlášení z evidence motorových vozidel jménem poškozeného, přičemž peníze si ponechal na úhradu svých předchozích dluhů, a způsobil tak poškozené společnosti Nový věk, s.r.o. škodu v uvedené výši (trestní příkaz Okresního soudu ve Zlíně č. j. 3T 61/2007-71 ze dne 3. 7. 2007),
2. ve Z. dne 13. 12. 2006 nevyplatil za firmu P. M. Autobazar P+M, poškozené společnosti VLW, spol. s r. o., se sídlem Zlín-Malenovice, Žleby 95, zastoupené R. H. finanční částku ve výši 202.300 Kč, kterou získal prodejem osobního automobilu značky Citroën Jumper 2.8 HDI, jenž byl ve vlastnictví poškozené společnosti, když byl ke zprostředkování prodeje uvedeného automobilu zavázán na základě Smlouvy o zprostředkováni č. ..., která byla uzavřena se zástupcem poškozené společnosti dne 11. 12. 2006 a současně byl zmocněn k prodeji tohoto automobilu a jeho odhlášení z evidence motorových vozidel jménem poškozeného, přičemž peníze si ponechal na úhradu svých předchozích dluhů, a způsobil tak poškozené společnosti VLW, spol. s r. o., škodu v uvedené výši (trestní příkaz Okresního soudu ve Zlíně č. j. 3T 61/2007-71 ze dne 3. 7. 2007),
3. ve Z. dne 28. 12. 2006 nevyplatil za firmu P. M. Autobazar P+M, poškozené společnosti Nový věk, s. r. o., se sídlem Vysoké Mýto, Gen. Svatoně 726/IV, zastoupené R. M. finanční částku ve výši 127.330 Kč, kterou získal prodejem osobního automobilu značky Renault B 120.65, jenž byl ve vlastnictví poškozené společnosti, když se ke zprostředkování prodeje uvedeného automobilu zavázal na základě Smlouvy o zprostředkování č. ..., kterou uzavřel se zástupcem poškozené společnosti dne 11. 9. 2006, a současně byl zmocněn k prodeji tohoto automobilu a jeho odhlášení z evidence motorových vozidel jménem poškozeného, přičemž peníze si ponechal na úhradu svých předchozích dluhů, a způsobil tak poškozené společnosti Nový věk, s.r.o., škodu v uvedené výši (trestní příkaz Okresního soudu ve Zlíně č. j. 3 T 61/2007-71 ze dne 3. 7. 2007),
4. ve Z. dne 1. 3. 2007 ani později nepředal společnosti TIMEX Inc., s. r. o., se sídlem v Praze 10 finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Citroën Jumper, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 27. 10. 2006. Vozidlo prodal za částku 249.900 Kč, přičemž poškozené společnosti uhradil pouze částku ve výši 70.000 Kč a zbytek peněz si ponechal. Poškozené společnosti TIMEX Inc., s. r. o., se sídlem v Praze 10, tak způsobil popsaným jednáním škodu ve výši 169.904 Kč,
5. ve Z. dne 24. 5. 2007 ani později nepředal společnosti POLÁŠEK, spol. s r. o., se sídlem ve Vsetíně finanční prostředky získané prodejem vleku za nákladní automobil značky BSS, PS2 16.12, a nákladního automobilu značky Liaz 150.261, které mu byly svěřeny touto společností za účelem prodeje na základě smluv o zprostředkování č. ... a č. ... uzavřených dne 24. 4. 2007. Vozidla prodal dne 25. 4. 2007 za částku 51.170 Kč (vlek) a za částku 148.750 Kč (nákladní automobil) a peníze si ponechal. Poškozené společnosti POLÁŠEK, spol. s r. o., tak způsobil škodu ve výši 190.970 Kč,
6. ve Z. dne 18. 6. 2007 ani později nepředal společnosti BeMi, spol. s r. o., se sídlem v Bystřici pod Hostýnem 440.300 Kč získaných prodejem nákladního automobilu značky Mercedes Benz Atego 8T, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování, kterou dne 1. 6. 2007 uzavřela společnost BeMi, spol. s r. o., jako prodávající se společností PM autobazar, s. r. o., v níž byl obžalovaný jednatelem a vlastníkem stoprocentního obchodního podílu, jako zprostředkovatelem. Peníze získané prodejem vozidla si ponechal pro vlastní potřebu a zaplatil jimi jiné své dluhy. Poškozené společnosti BeMi, spol. s r. o., tak způsobil škodu ve výši 440.300 Kč (rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. 31 T 36/2008-32 ze dne 21. 4. 2008).
Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se podle skutkových zjištění Okresního soudu ve Zlíně obviněný dopustil tím, že
1. ve Z. dne 29. 9. 2007 ani později nepředal společnosti TOMA, a. s., se sídlem v Otrokovicích finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky AVIA A 60-EL, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. .... uzavřené dne 27. 4. 2007. Vozidlo dne 30. 8. 2007 prodal za částku 297.500 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti TOMA, a. s., tak způsobil škodu ve výši 285.600 Kč,
2. ve Z. dne 30. 12. 2007 ani později nepředal A. S., nar. 1. 5. 1971, finanční prostředky získané prodejem nákladního přívěsu značky DONA, který mu byl svěřen A. S. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 19. 10. 2007. Vozidlo prodal dne 30. 11. 2007 za částku 45.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému A. S. tak způsobil škodu ve výši 45.000 Kč,
3. ve Z. dne 22. 1. 2008 ani později nepředal M. K. finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky DAF CF380, který mu byl svěřen M. K. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. .... uzavřené dne 22. 10. 2007. Vozidlo prodal za částku 430.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému M. K. tak způsobil škodu ve výši 412.800 Kč,
4. ve Z. dne 11. 2. 2008 ani později nepředal M. V. finanční prostředky získané prodejem osobního automobilu značky Ford Escort 1.8 TD Kombi, který mu byl svěřen M. V. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 26. 10. 2007. Vozidlo prodal dne 11. 1. 2008 za částku 55.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému M. V. tak způsobil škodu ve výši 52.000 Kč,
5. ve Z. dne 8. 3. 2008 ani později nepředal družstvu Důbrava chemickému výrobnímu družstvu se sídlem ve Valašských Kloboukách finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky AVIA 75 EL VPM-TIR, který mu byl svěřen tímto družstvem za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. .... uzavřené dne 28. 1. 2008. Vozidlo dne 31. 1. 2008 prodal za částku 166.600 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému družstvu Důbrava chemickému výrobnímu družstvu tak způsobil škodu ve výši 159.936 Kč,
6. ve Z. dne 21. 3. 2008 ani později nepředal společnosti PODLAHY – VELKOOBCHOD, s. r. o., se sídlem v Ústí finanční prostředky získané prodejem osobního automobilu značky Opel Astra 1.6, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě ústní dohody o zprostředkování prodeje. Vozidlo prodal za částku 25.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti PODLAHY – VELKOOBCHOD, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 25.000 Kč,
7. ve Z. dne 22. 3. 2008 ani později nepředal společnosti ADIP, spol. s r. o., se sídlem v Březnici finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Renault Mascott, který mu byl svěřen za účelem prodeje touto společností na základě smlouvy o zprostředkování č. .... uzavřené dne 15. 11. 2007. Vozidlo dne 21. 2. 2008 prodal za částku 200.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti ADIP, spol. s r. o., tak způsobil škodu ve výši 192.000 Kč,
8. ve Z. dne 2. 5. 2008 ani později nepředal společnosti AGROTES Zahnašovice, spol. s r. o., se sídlem v Zahnašovicích, finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky AVIA 31L, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 31. 1. 2008. Vozidlo dne 3. 3. 2008 prodal za částku 15.470 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti AGROTES Zahnašovice, spol. s r. o., tak způsobil škodu ve výši 12.470 Kč,
9. ve Z. dne 2. 7. 2008 ani později nepředal společnosti DAPP, spol. s r. o., se sídlem v Lípě finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky IVECO, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 17. 4. 2008. Vozidlo prodal za částku 476.000 Kč, přičemž poškozené společnosti uhradil pouze částku ve výši 293.000 Kč a zbytek peněz si ponechal. Poškozené společnosti DAPP, spol. s r. o., tak způsobil škodu ve výši 116.360 Kč,
10. ve Z. dne 5. 7. 2008 ani později nepředal společnosti SEAL Strážnice, spol. s r. o., se sídlem ve Strážnici, finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky AVIA A 31 T-N, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 3. 4. 2008. Vozidlo dne 16. 5. 2008 prodal za částku 410.550 Kč, přičemž poškozené společnosti uhradil pouze částku ve výši 20.527 Kč a zbytek peněz si ponechal. Poškozené společnosti SEAL Strážnice, spol. s r. o., tak způsobil škodu ve výši 390.023 Kč,
11. ve Z. dne 6. 7. 2008 ani později nepředal společnosti DAMIOCAR, s. r. o., se sídlem v Lukově finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Citroën Jumper 2.0 HDI, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 22. 2. 2008. Vozidlo dne 6. 5. 2008 prodal za částku 273.700 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti DAMIOCAR, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 262.752 Kč,
12. ve Z. dne 9. 7. 2008 ani později nepředal P. Z. finanční prostředky získané prodejem osobního automobilu značky Škoda Octavia LX, který mu byl svěřen P. Z. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. . uzavřené dne 25. 4. 2008. Vozidlo dne 15. 5. 2008 prodal za částku 65.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozené P. Z. tak způsobil škodu ve výši 62.000 Kč,
13. ve Z. dne 12. 7. 2008 ani později nepředal K. M. finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Ford Tranzit, který mu byl svěřen K. M. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 29. 4. 2008. Vozidlo dne 13. 5. 2008 prodal za částku 53.550 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému K. M. tak způsobil škodu ve výši 50.550 Kč,
14. ve Z. dne 13. 7. 2008 ani později nepředal společnosti PECHTOR Logistic, s. r. o., se sídlem ve Zlíně finanční prostředky získané prodejem osobního automobilu značky Škoda Felicia GLXI, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 13. 5. 2008. Vozidlo prodal nejméně za částku 13.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti PECHTOR Logistic, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši nejméně 10.000 Kč,
15. ve Z. dne 16. 7. 2008 ani později nepředal M. M. finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Peugeot Boxer, který mu byl svěřen M. M. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 28. 5. 2008. Vozidlo dne 2. 6. 2008 prodal za částku 124.950 Kč a peníze si ponechal. Poškozené M. M. tak způsobil škodu ve výši 119.952 Kč,
16. ve Z. dne 20. 7. 2008 ani později nepředal J. M. finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Citroën Jumper 2.5 TDI, který mu byl svěřen J. M. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ..... uzavřené dne 5. 6. 2008. Vozidlo dne 11. 6. 2008 prodal za částku 177.310 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému J. M. tak způsobil škodu ve výši 170.218 Kč,
17. ve Z. dne 22. 7. 2008 ani později nepředal společnosti DAS Transport, s. r. o., se sídlem ve Zlíně finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky DAF FA 45.150B08, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 23. 5. 2008. Vozidlo dne 23. 5. 2008 prodal za částku 257.750 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti DAS Transport, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 257.040 Kč,
18. ve Z. dne 25. 7. 2008 ani později nepředal R. J. finanční prostředky získané prodejem osobního automobilu značky Opel Combo 1,7 D, který mu byl svěřen R. J. za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. .... uzavřené dne 17. 4. 2008. Vozidlo dne 10. 6. 2008 prodal za částku 89.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozenému R. J. tak způsobil škodu ve výši 85.440 Kč,
19. ve Z. dne 29. 7. 2008 ani později nepředal společnosti ZÁLESÍ, a. s., se sídlem v Luhačovicích finanční prostředky získané prodejem nákladního automobilu značky Nissan Atleon TK1-140.75/4, který mu byl svěřen touto společností za účelem prodeje na základě smlouvy o zprostředkování č. ... uzavřené dne 6. 5. 2008. Vozidlo dne 30. 5. 2008 prodal za částku 238.000 Kč a peníze si ponechal. Poškozené společnosti ZÁLESÍ, a. s., tak způsobil škodu ve výši 228.480 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškozená Timex Inc., s. r. o., odvolání, na jejichž podkladě Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 6 To 371/2011, částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), f) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu v trvání dvou let a šesti měsíců pod bodem I. a ve výroku o náhradě škody poškozené společnosti Timex Inc., s. r. o., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za dvojnásobný trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §37a a §35 odst. 1 tr. zák. uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. dále uložil obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené Timex Inc., s. r. o., na náhradě škody částku 169 904 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Rejžkové dovolání, kterým napadl výroky o trestech pod body I. a II. (zde podle kontextu zřejmě má obviněný namysli označení výroků v rozsudku soudu prvního stupně). Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř.
V úvodu svého dovolání obviněný konstatoval, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, se „nikterak precizně nevypořádal s procesní stránkou podaného odvolání k výroku II. napadeného rozsudku, KS Zl odvolání ani nezamítl ani neodmítl“. Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že předmětné výroky jsou v rozporu s ustanovením §37a tr. zák. týkajícím se ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně byl ve výroku I. uznán vinným trestným činem zpronevěry v období od 21. 9. 2006 do 18. 6. 2007 a ve výroku II. trestným činem zpronevěry páchané v době od 29. 9. 2007 do 29. 7. 2008. Podle obviněného je zde naprosto zřejmá totožnost skutku, jde o jeden pokračující trestný čin, měl mu tedy být uložen jeden trest podle ustanovení §37a tr. zák., nikoli dva.
Závěrem pak také obviněný odkazuje na čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod s tím, že řízení v jeho věci trvalo tři a půl roku, pokud bychom za jeho počátek vzali zahájení trestního řízení v bodě I. napadeného rozsudku, pak více jak čtyři roky, od doby spáchání prvního skutku se jedná o dobu téměř šest let. V této souvislosti je podle něj třeba zkoumat, zda jde v případě trestu odnětí svobody v trvání čtyř let o proporcionální zásah do jeho osobní svobody.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 6 To 371/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 31 T 254/2009, a to ve výrocích o trestech pod body I. a II., a aby věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že petit dovolání je nepřesný v tom smyslu, že neoznačuje jednoznačně soud, který by měl dále jednat po zásahu soudu dovolacího (byť z povahy věci by to měl být soud prvního stupně, je-li navrženo i zrušení jeho rozhodnutí). Tento nedostatek však není z hlediska důvodnosti dovolání podstatný.
S podaným dovoláním však státní zástupce zcela nesouhlasí ani z věcného hlediska. Jako mezník oddělující jednu část souběhu trestné činnosti obviněného od části druhé, popsané v bodě II. výroku rozsudku, stanovily jak nalézací, tak odvolací soud datum 9. 11. 2007, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 3 T 61/2007. S ohledem na ustanovení §12 odst. 11 trestního řádu je podle státního zástupce nutno konstatovat, že v daném případě, kdy nebylo konáno zkrácené přípravné řízení, nemá doručení trestního příkazu obviněnému význam pro vymezení doby páchání pokračujícího trestného činu. Podstatná pro vymezení doby páchání jednotlivých trestných činů jsou data doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu, vydaná v době páchání celé vytýkané trestné činnosti od 21. 9. 2006 až do 29. 7. 2008. Konkrétně jde o usnesení policejního orgánu ČTS: ORZL-754/TČ-81-2007 ze dne 7. 3. 2007, které obviněný převzal téhož dne, a usnesení policejního orgánu ČTS: ORZL-4094-2TČ-2007-81 ze dne 8. 1. 2008, které obviněný převzal dne 31. 1. 2008.
Z uvedeného je podle státního zástupce patrné, že obviněný spáchal celkem tři pokračující trestné činy, a to dvojnásobný trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., pokud šlo o dílčí útoky v období od 21. 9. 2006 do 7. 3. 2007 a dále od 7. 3. 2007 do 31. 1. 2008, a konečně zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný dílčími útoky v období od 31. 1. 2008 do 29. 7. 2008. Za tyto tři trestné činy mu však nelze uložit jeden společný trest ani trest úhrnný.
Postup podle §37a tr. zák. přichází podle státního zástupce v úvahu pouze tehdy, pokud pokračující trestný čin nebyl ukončen sdělením obvinění ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. Jakmile došlo k zahájení trestního stíhání pro trestný čin a obviněný poté spáchá další útok (či útoky) naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky §89 odst. 3 tr. zák., jde již o další skutek, tj. o trestný čin, u něhož použití ustanovení §37a tr. zák. ve vztahu k předcházející trestné činnosti nepřichází v úvahu, a to se zřetelem k poslední větě tohoto ustanovení (státní zástupce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 101/2002).
Stejně tak nelze obviněnému uložit jeden úhrnný trest. Státní zástupce připomněl, že úhrnný a souhrnný trest představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu. Pokud však obviněný nadále konal trestnou činnost po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) je nutné toto jednání posoudit jako recidivu a ve společném řízení o jednotlivých trestných činech předcházejících vyhlášení odsuzujícího rozsudku a následujících po tomto okamžiku je nezbytné uložit samostatné tresty. Souhrnný trest je možné uložit pouze za sbíhající se trestné činy. Byl-li obviněnému uložen trest a později byl dalším rozsudkem uznán vinným trestným činem spáchaným po vyhlášení prvního rozsudku, nejde o souběh trestných činů, který je nutným předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, takže je nutno uložit samostatný trest. Souběh by zde byl totiž jen v případě, kdyby již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (zde státní zástupce odkázal na rozhodnutí publikovaná pod č. 8/1974-II, č. 42/1980 a č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
Soud tedy nepochybil, pokud obviněnému neuložil za celou trestnou činnost jeden úhrnný trest odnětí svobody. Nesprávně však stanovil okamžik oddělující jednotlivé části sbíhající se trestné činnosti obžalovaného, pokud jej vztáhl k datu doručení trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 3 T 61/2007, tj. ke dni 9. 11. 2007. Soud měl stanovit hranice oddělující jeden trestný čin od druhého k datům 7. 3. 2007 a 31. 1. 2008, kdy obviněný převzal usnesení o zahájení trestního stíhání.
Další vada rozhodnutí o trestu spočívá podle státního zástupce v tom, že soud náležitě nezohlednil skutečnost vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 4. 2008, sp. zn. 31 T 36/2008, z hlediska pravidel o ukládání souhrnného trestu (na něž ustanovení §37a poslední věta trestního zákona výslovně odkazuje). Jestliže totiž rozhodoval na základě podané obžaloby o trestné činnosti zčásti spáchané dříve, než byl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, musí postupovat podle pravidel uvedených v §35 odst. 1, 2 trestního zákona. Byl tudíž povinen uložit souhrnný trest za jednání, jichž se obviněný dopustil v době od 21. 9. 2006 do 1. 3. 2007, od 24. 5. 2007 do 22. 1. 2008 a od 11. 2. 2008 do 22. 3. 2008 (načež došlo k vyhlášení výše citovaného rozsudku), přičemž měl vyslovit zrušení trestu jak z rozsudku sp. zn. 31 T 36/2008, tak z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 3 T 61/2007 (který zrušením výroku o souhrnném trestu z rozsudku sp. zn. 31 T 36/2008 fakticky „obživl“), a dále samostatný trest za jednání, jichž se obviněný M. dopustil v době od 2. 5. 2008 (tj. po vyhlášení rozsudku sp. zn. 31 T 36/2008) do 29. 7. 2008.
Toto pochybení však není podle názoru státního zástupce takového rázu, aby bylo nutné je napravovat cestou mimořádného opravného prostředku. Zásah do stávajícího meritorního rozhodnutí by neměl žádný praktický význam ani pro samotného obviněného, neboť krajský soud změnil v bodě I. nepodmíněný dvou a půlletý trest odnětí svobody v trest podmíněný. Kromě toho nelze ztrácet ze zřetele – právě s ohledem na předpokládaný výsledek případného nového projednání věci – hledisko procesní ekonomie.
Obviněný podle státního zástupce nemá pravdu v tom, pokud v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu namítá, že se soud druhého stupně nevypořádal s procesní stránkou věci, pokud v bodě II. neshledal odvolání důvodným, ale ani je nezamítl, ani neodmítl, a ve vztahu k bodu I. bylo odvolání vyhověno. Odvolací soud je povinen rozhodnout o celém odvolání en bloc, tedy jediným výrokem, buď tak, že mu zcela nebo zčásti vyhoví, anebo je zamítne. Vyhoví-li odvolání z části, o zbytku napadeného rozhodnutí již nerozhoduje samostatným výrokem, neboť nelze odvolání zčásti vyhovět a zčásti je zamítnout.
Státní zástupce má za to, že dovolání směřuje mimo uplatněné dovolací důvody i v té části, v níž obviněný brojí proti přiměřenosti trestu. Především doba, po niž bylo vedeno trestní řízení, není s ohledem na povahu věci a následnost vykonávaných procesních úkonů nijak nepřiměřená. Kromě toho důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu postihuje výlučně případy, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (a do této kategorie rozhodování podle §35 odst. 1, 2 a §37a trestního zákona očividně nespadá), nebo byl uložen trest sice podle zákona přípustný, avšak mimo hranice trestní sazby stanovené v příslušné normě trestního práva – ani tato eventualita v této věci nenastala.
Státní zástupce uzavřel, že z obsahu meritorního rozhodnutí v této věci lze usuzovat, zde sice jsou určité vady, pokud jde o časové vymezení skutku a tomu odpovídající specifické rozhodnutí o trestu, nikoli však takového druhu, aby bylo nezbytné je napravovat cestou dovolání.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, protože je zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Pokud jde o přípustnost dovolání, je však v této věci nutno uvést, že dovolání je přípustné jen zčásti. V této věci totiž obviněný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního soudu pouze do výroku o trestu, přičemž se omezil na argumentaci, které se týkala výlučně tohoto oddělitelného výroku. Nejvyšší soud již v rozhodnutí publikovaném pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. vyslovil názor, že dovolání v takové věci je možno podat jen v tom rozsahu, jakém bylo podáno odvolání. Podle uvedeného rozhodnutí „ jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto odvolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“ Nejvyšší soud proto v této věci nepřezkoumával námitky obviněného týkající se otázky, že měla být jeho trestná činnost posouzena jako jeden trestný čin zpronevěry a uložen postupem podle §37a odst. 1 tr. zák. jediný společný trest a nikoli tresty dva. Tyto námitky totiž směřují v zásadě proti výroku o vině, do něhož s ohledem na shora citovaný právní názor dovolání být podáno účinně nemohlo, a pokud podáno bylo, bylo shledáno jako nepřípustné. Nejvyšší soud se proto zabýval jen tou částí dovolání, kterou obviněný napadal jen samotný výrok o trestu a pro něž posouzení výroku o vině nemělo význam.
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jimiž se mohl Nejvyšší soud zabývat, považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Podle judikatury Ústavního soudu, jsou však námitky týkající se délky trestního řízení a jejího vlivu na přiměřenost uloženého trestu podřaditelné pod uvedený dovolací důvod a Nejvyšší soud proto z jejich hlediska uložený trest posoudil.
Dospěl k závěru, že délka trestního řízení se vzhledem ke složitosti trestní věci jeví jako přiměřená, Nejvyšší soud není toho názoru, že by ji bylo třeba zohledňovat v rámci ukládání trestu, navíc tresty uložené obviněnému nejsou nijak přísné.
V případě konstatování obviněného, že odvolací soud nerozhodl o celém jeho odvolání, není zcela zřejmé, zda to obviněný považuje za vadu rozhodnutí, ovšem zde lze beze zbytku odkázat na to, co k této otázce uvedl státní zástupce.
Obviněný dále uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný neodkázal na žádnou z alternativ citovaného ustanovení. První z nich nepřichází v úvahu, neboť krajský soud odvolání věcně přezkoumal. V případě druhé alternativy pak za situace, kdy námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že účinně napadenou částí přezkoumávaného rozhodnutí a jemu předcházejícím procesním postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch