ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.337.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 337/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. července 2012 dovolání podané obviněným Z. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 6 To 368/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 21/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 5 T 21/2011, byl Z. B. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to tří kusů padělaného maturitního vysvědčení.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 25. 2. 2011 kolem 12.30 hodin v restauraci M. v P., V. n., po předchozí e-mailové komunikaci prostřednictvím e-mailových adres ..., kterou užíval obviněný, a ..., kterou užívala K. P., spočívající v objednání si výroby maturitního vysvědčení, kdy toto vysvědčení si K. P. objednala pod smyšlenými osobními údaji na jméno L. Č., narozená v P., státní občanství ČR, rodné číslo..., a to za účelem získání práce, předal K. P. tři výtisky padělaného maturitního vysvědčení Soukromé obchodní akademie Stodůlky, s. r. o., ul. Kuncova 1580, Praha 5, obor vzdělání (kód a název) 63-41-M/004 (63-17-6) Obchodní akademie, IZO: 110 007 701, Školní rok 2003/2004, číslo maturitního protokolu ..., série ..., SEVT ..., vyrobených na jméno L. Č., nar. ... v P., r. č. ..., státní občanství Česká republika, které obviněný vyrobil v blíže nezjištěné době na adrese T., B., na svém počítači a poté vytiskl na své tiskárně, kdy za výrobu těchto maturitních vysvědčení požadoval částku ve výši 10 000 Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 6 To 368/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Ivo Nejezchleba dovolání, a to do výroku o vině i o trestu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Podle obviněného z provedených důkazů bylo především prokázáno, že maturitní vysvědčení objednané svědkyní B. bylo obviněným vyhotoveno zcela jednoznačně pod označením faksimile určené pro sběratelské účely. Listina je upravená kopie vyrobená z kopie formuláře maturitního vysvědčení. Listiny jsou zcela zjevně označeny tak, že toto jejich označení vylučuje jakoukoli záměnu s listinou veřejnou a toto označení vylučuje možnosti jejich veřejného užití. Obviněný má za to, že jeho jednání spočívající ve zhotovení popsané listiny nemohlo naplnit znaky trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, protože šlo pouze o výrobu kopie listiny, úředně neověřené, která nepožívá ochranu podle tohoto ustanovení. Odkázal při tom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1071/2003.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 6 To 368/2011, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 5 T 21/2011, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že obviněný v mezích zvoleného dovolacího důvodu uplatnil námitku o tom, že se nemohl dopustit trestně postižitelného jednání, pokud vyrobil neověřenou kopii veřejné listiny pro sběratelské účely, což bylo zřetelně uvedeno přímo na každém z listů maturitního vysvědčení, které označil nápisem „faksimile určená pouze pro sběratelské účely“. Byť uvedená námitka má i skutkový rozměr, neboť obviněný v dovolání vychází z toho, že nebylo možné dovodit jeho úmysl, tedy že padělal maturitní vysvědčení právě proto, aby ho bylo užito jako pravého, neboť při zadání mu nebylo vysvětlováno, pro jaký účel by měla být kopie maturitního vysvědčení určena, je třeba jeho námitkám přiznat i hmotněprávní rozsah, a to zejména potud, pokud ve své argumentaci odkazuje na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 3 Tdo 1071/2003 (pozn.: správně 7 Tdo 1071/2003).
V posuzované trestní věci ovšem podle státní zástupkyně obviněný vyrobil falzum maturitního vysvědčení podle zadání svědkyně s tím, že tato zcela zřetelně v rámci své zakázky upřesnila, pro jaký účel hodlá takové falzum využít. Jednotlivé listy byly skutečně označeny jako „faksimile určené pouze pro sběratelské účely“, avšak toto označení je pro posuzovanou trestní věc irelevantní, neboť obviněný při předání falzifikátu maturitního vysvědčení jasně instruoval svědkyni K. P., že při použití těchto falzifikátů si musí oříznout spodní část stránky právě s předmětným označením. Obviněný tedy vyrobil falešné originální maturitní vysvědčení a se způsobem jeho použití ze strany svědkyně K. P. byl zcela zjevně srozuměn.
Podle státní zástupkyně v uvedeném případě nešlo o situaci předpokládanou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 3 Tdo 1071/2003 (pozn.: správně 7 Tdo 1071/2003), kdy obviněný předložil neověřenou kopii lustračního osvědčení. Je třeba tedy souhlasit se závěrem Městského soudu v Praze, který k totožné námitce obviněného vznesené v jeho odvolání uvedl, že není pochyb o tom, že se ze strany obviněného jednalo právě o padělání veřejné listiny, tedy o kompletní vyhotovení nepravé listiny takové povahy, které mělo vyvolat dojem veřejné listiny vydané předepsaným způsobem příslušným orgánem s tím, že obviněný byl od počátku srozuměn z korespondence se svědkyní i s tím, že takovou veřejnou listinu padělá, tedy vyrábí za účelem, aby jí bylo užito jako pravé. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně doloženo, že obviněný za pomocí svého počítače a tiskárny nevyrobil falešnou kopii veřejné listiny, která by v případě užití pro svědkyní sledovaný účel musela být teprve úředně ověřena, ale padělal přímo maturitní vysvědčení, které mohlo být vydáváno za originál dotvrzující složení maturitní zkoušky na příslušné střední škole. K tomu, aby byla uvedená listina použita přímo jako vysvědčení o složení maturitní zkoušky, stačilo pouze oříznout spodní část listiny s textem, že faksimile je určena pouze pro sběratelské účely. Uvedený dodatek padělek maturitního vysvědčení obsahoval zcela zřejmě proto, že obviněný si byl vědom toho, že se dopouští jednání trestného, a uvedeným dodatkem se snažil formálně uvedenou skutečnost zastřít.
Ze shora naznačeného je zřejmé, že na posuzovanou trestní věc nebylo možné aplikovat judikát č. 30/1975 Sb. rozh. tr., pokud jde o závěr, že neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák. (nyní §348 odst. 1 tr. zákoníku), který byl v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 3 Tdo 1071/2003 (pozn.: správně 7 Tdo 1071/2003), aplikován s tou modifikací, že neověřená kopie padělku veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák. (nyní §348 odst. 1 tr. zákoníku).
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu nemůže podle jeho názoru jedinou námitku obsaženou v dovolání pod rámec uplatněného dovolacího důvodu posunout, jak se domnívá státní zástupkyně. Obviněný totiž tvrzení o nenaplnění znaků skutkové podstaty padělání a pozměnění veřejné listiny založil na odlišném skutkovém závěru, než k jakému dospěly soudy obou stupňů, a sice tvrdí, že vyhotovil padělek kopie veřejné listiny, přičemž ve skutečnosti vyhotovil padělek originálu veřejné listiny. Klade přitom důraz na text, který uvedl na spodním okraji padělaného maturitního vysvědčení. Soudy však v tomto směru dospěly k závěru, který podle odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí žádné pochybnosti, a sice že tento text obviněný uvedl jako zastírací manévr, kterým se předem připravoval na možné odhalení své trestné činnosti. Z tohoto důvodu nelze na posuzovaný případ také aplikovat závěry obviněným citované judikatury. Vzhledem k tomu, že obviněný jiné námitky ve svém podání neuvedl, nenaplnil tak podmínky přezkumu v rámci citovaného dovolacího důvodu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Z. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch