ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.488.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 488/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 dovolání podaná obviněnými R. Č. , a J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2011, sp. zn. 12 To 590/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 172/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. Č. a J. P. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 2 T 172/2011, byli R. Č. a J. P. uznáni vinnými zločinem vydírání podle
§175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který byli oba podle §175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že společně a záměrně za účelem donucení poškozených I. K. a P. Č. ke změně jejich svědeckých výpovědí učiněných na policii dne 1. 6. 2011 v trestní věci vedené u PČR Středočeský kraj Územní odbor SKPV Nymburk pod č. j. KRPS 12378/TČ-211-010871, týkající se distribuce drog obviněnými,
1. v obci M. n. L. , okr. N. , ul. S. , poblíž domu v odpoledních hodinách v přesně nezjištěné době, asi tři dny po dni 1. 6. 2011, kdy poškozená I. K. , vypovídala na Policii ČR v procesní pozici svědka, obviněná J. P. nejprve verbálně napadla I. K. , předhazovala jí skutečnosti, které poškozená uvedla ve své výpovědi, činila na ni nátlak v podobě dotazů, zda se bojí, a posléze ji začala tahat za vlasy a škrábat a kopat, povalila ji na zem a v útocích přestala poté, co k nim přistoupil obviněný R. Č. , který poškozené řekl, aby si uvědomila, co říkala, že si nepůjde za ni sednout a výpověď jí omlátí o hlavu, požadoval na ní, aby u soudu řekla, že to není pravda, co říkala na policii, přičemž ji udeřil pěstí do nosu a způsobil jí krvácení,
2. v obci M. n. L. , okr. N. , ul. V. dne 16. 6. 2011 kolem 20.00 hod. společně oba obvinění vstoupili do bytu pana Č. , a opakovaně křikem na něm požadovali, aby stáhl svoji svědeckou výpověď učiněnou dne 1. 6. 2011 na Policii ČR, přičemž jej obviněný Č. dvakrát udeřil pěstí z levé strany na ucho a požadoval na něm, aby výpověď stáhl a navíc mu zaplatil 5 000 Kč, poté, co se poškozenému podařilo oba obviněné vykázat z bytu, mu při odchodu obviněný R. Č. řekl, že to je jeho konec.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 12. 2011, sp. zn. 12 To 590/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. Č. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Radima Hankeho a obviněná J. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Rybáře dovolání.
Obviněný R. Č. dovolání směřoval do výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně ve znění napadeného usnesení. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. k) a g) tr. ř. a uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenu g), a rozhodnutí tak spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
Podle obviněného ve věci nebyl řádně zjištěn psychický stav pana Č. , který obviněného usvědčuje. Svědek Č. byl pod vlivem léků a alkoholu, trpí duševní nemocí. Jeho svědecká výpověď je naprosto nevěrohodná a absurdní. Absence ustanovení znalce je vážným procesním porušením práva na řádný proces. Pokud se týká svědeckých výpovědí „K. a spol.“, tyto jsou podle obviněného opět nevěrohodné. Odvolací soud vůbec neřešil, že se jedná o výpověď kamarádů. Fakticky se jedná o „tvrzení Č. a P. proti tvrzení K. , H. a H. “. Obviněný pak dále zdůraznil, že poškozená I. K. , ačkoli jí měl obviněný zlomit nos, nešla k lékaři ani na policii.
Soudy obou stupňů podle obviněného ignorovaly ustanovení §106 tr. zákoníku, nepřihlédly totiž podle něj fakticky k zahlazení jeho předchozího odsouzení v roce 1992. Soudy prvního a druhého stupně podle obviněného porušily základní zásady trestního řízení ve věci dokazování a hodnocení důkazů. Důkazy hodnotily podle verze obžaloby.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil „výrok o vině a trestu v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2011, č. j. 12 To 590/2011-272“, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná J. P. svým dovoláním napadla usnesení Krajského soudu v Praze v celém rozsahu. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že od počátku trestního řízení nesouhlasila se skutkovým stavem věci, který byl uplatňován ze strany orgánů činných v trestním řízení. Připustila, že se setkala se svědkyní I. K. , se kterou si však chtěla pouze promluvit o její svědecké výpovědi na policii. Popírá, že by jí jakkoli vyhrožovala či ji k něčemu nutila. Nijak ji fyzicky nenapadla. Svědkyně K. je sama dlouhodobou uživatelkou omamných a psychotropních látek a již byla stíhána a odsouzena za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Její výpověď je proto nevěrohodná. Obviněná také připomíná, že svědkyně po napadení nevyhledala lékařské ošetření. Svědka P. Č. obviněná navštívila v bytě, přičemž tuto návštěvu inicioval sám svědek, obviněná ho nijak nevyhledávala ani mu nevyhrožovala. Tento svědek pak při hlavním líčení potvrdil, že ze strany obviněné na něj nebyl činěn žádný nátlak, tedy že mu obviněná nijak nevyhrožovala. Podle obviněné nebylo bezpochyby prokázáno, že by se nějakého projevu vydírání skutečně dopustila. Závěrem proto navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podaným dovoláním nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění označují jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě obou obviněných, kteří ve svých dovoláních uvádějí právě jen námitky směřující do hodnocení svědeckých výpovědí, resp. vytýkající nedostatečný rozsah dokazování, předkládají vlastní verzi skutkového děje. Obviněný R. Č. mimo to uvádí, že soudy přihlížely k jeho již zahlazenému odsouzení. Ani tato námitka však neodpovídá uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. Námitky směřující do výroku o trestu je primárně možné uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak i zde zákonodárce omezil možný okruh uplatnitelných námitek na případy, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest mimo hranice trestní sazby spáchaného trestného činu.
Pokud obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze to považovat za omyl, neboť neuvádí jeho slovní vyjádření ani žádné jemu odpovídající námitky. Lze mít za to, že obviněný chtěl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod však logicky nemůže být dán v situaci, kdy obviněný neuvedl žádné námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nad rámec dovolacího řízení pak Nejvyšší soud ještě dodává, že soudy obou stupňů logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů ve svých rozhodnutích vycházely a jak je hodnotily. Toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění R. Č. a J. P. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch