ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.568.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 568/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 dovolání podané obviněným J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 To 309/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 1 T 82/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 T 82/2011, byl J. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ad 2, 3), přečinem krádeže podle §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku (ad 2, 3) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku (ad 4), za které byl podle §173 odst. 1 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 a 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. dne 5. 2. 2010 v době od 23:40 hod. do 23:58 hod. ve F.-M., okr. F.-M., na ul. K., po předchozí dohodě a rozdělení úkolů s již odsouzeným M. Š. nejprve sám vešel do baru - herny J. za účelem zjištění, zda se v ní nacházejí nějací zákazníci, následně vyšel ven, ujistil M. Š., že je tam pouze servírka a poté hlídal poblíž herny J., zatímco M. Š. maskován kuklou přistoupil k barovému pultu, namířil na servírku I. H. maketu bubínkového revolveru a se slovy „Dávej peníze, dělej!" tuto donutil k vydání finanční hotovosti ve výši 7.400,- Kč, kterou si následně rozdělili napůl a způsobili tak společnosti SYMINT a. s., Valašské Klobouky škodu ve výši 7.400,- Kč,
2. dne 4. 3. 2010 kolem 19:00 hod. ve F.-M., okr. F.-M., na ul. ...... po předchozí dohodě s již odsouzeným M. Š., po překonání oplocení stavby - rekonstrukce budovy č. p. ..., odcizil 2 ks ocelových překladů profilu I, které druhého dne 5. 3. 2010 odevzdal do sběrny surovin ve S. za částku 400,-Kč, kterou si rozdělili napůl a způsobili tak společnosti VW WACHAL a. s., Kroměříž škodu ve výši 1.709,- Kč,
3. dne 12. 5. 2010 kolem 13:00 hod. ve F.-M., okr. F.-M., na ul. ....., č. p. ..... při návštěvě v bytě č. ...... odcizil ze zásuvky toaletního stolku v ložnici finanční hotovost ve výši 138.000,- Kč, z poličky nad zrcadlem v ložnici částku 20 EUR a z nábytkové stěny v obývacím pokoji jeden pánský prsten ze žlutého kovu s monogramem, 3 dámské prsteny ze žlutého kovu a přívěsek ve tvaru pavoučka s řetízkem ze žlutého kovu v celkové hodnotě 9.030,- Kč, čímž J. H., M. H. a M. H. způsobil škodu v celkové výši 147.537,80 Kč,
přičemž jednání pod body 2) - 3) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 6. 2009, č. j. 6 T 86/2009-54, jenž nabyl právní moci dnem 8. 6. 2009, odsouzen pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a tento výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 3. 2010 sp. zn. 17 T 240/2009, jenž nabyl právní moci dnem 27. 4. 2010, kterým mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně,
4. v době nejméně od srpna 2010 do 29. 3. 2011 ve F.-M., okr. F.-M. a jinde, přestože věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 3. 2010 sp. zn. 17 T 240/2009, který převzal na adrese F.-M., J. M. č. p.... a který nabyl právní moci dnem 27. 4. 2010, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, nereagoval na výzvu ze dne 19. 5. 2010 k vyzvednutí výzvy Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 5. 2010 k nastoupení tohoto trestu do 1 týdne od doručení výzvy ve Věznici v O., která mu byla následně dne 1. 6. 2010 vložena do domovní schránky na adrese F.-M., J. M. č. p. ..., kterou uvedl jako adresu pro účely doručování v daném trestním řízení, nenahlásil soudu jinou adresu pro účely doručování a vyhýbal se nástupu trestu odnětí svobody, přestože věděl, že Policií ČR je po něm pátráno na základě příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 7. 2010 k dodání do výkonu trestu, kam byl Policií ČR dodán až dne 29. 3. 2011.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 To 309/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Karla Poláka dovolání, a to, jak vyplývá z jeho obsahu, do výroku o vině pod body 1 a 3 (proti těmto výrokům směřovalo také odvolání obviněného). Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Podle obviněného soud nesprávně vyhodnotil skutek pod bodem 1 rozsudku jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Toto nesprávné posouzení má kořeny v nesprávném přístupu k okolnostem případu a také v nesprávném posouzení toho, zda je třeba doplnit dokazování, které obviněný navrhoval u hlavního líčení a v odvolání. Jde o výpověď svědkyně K. S., která má informace o tom, že svědek M. Š. jej obvinil křivě, aby se mu pomstil. Obviněný připomíná, že soud má k dispozici dopis M. Š., ve kterém uvádí, že skutek spáchal sám. Pochybení spatřuje obviněný i v hodnocení skutku pod bodem 3 rozsudku. I zde soudy nevyhověly jeho důkaznímu návrhu výslechem svědka O. F.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Okresního (správně Krajského) soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 To 309/2011, a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Ačkoli obviněný uvádí, že soud nesprávně právně vyhodnotil skutek, tuto svou domněnku konkretizuje pouze námitkami napadajícími rozsah dokazování. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud konstatuje, že soudy v projednávané věci logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, proč je považovaly za dostatečné a jak je hodnotily. Toto zdůvodnění nebudí pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. P. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch