ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.881.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 881/2012-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2012 dovolání podané obviněným I. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 5 To 189/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 18/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. H.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. 32 T 18/2011, byl I. H. uznán vinným dvěma skutky, oběma kvalifikovanými jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž za skutek uvedený dále pod bodem I. byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks plochého šroubováku s červenou rukojetí o délce 22,5 cm. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 3 T 105/2010, v právní moci dne 27. 10. 2010, jakož i všechna rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek uvedený dále pod bodem II. byl obviněnému podle §205 odst. 2 za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné M. P., obviněný H. byl zproštěn obžaloby pro další skutek, neboť nebylo prokázáno, že jej spáchal on, a bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I. dne 27. 10. 2010 v době od 8.30 hod. do 9.00 hod. v Praze, v ulici P. K., před domem č. …, za pomoci šroubováku rozbil pravé přední okno dveří u motorového vozidla Ford Tranzit 280S FSE6, r. z. …, a následně odcizil z vnitřku vozidla DVD přehrávač zn. Hyundai, model PDP508UDVBT, s příslušenstvím v hodnotě 1 500 Kč a originální DVD nosič s filmem Pěst pomsty v hodnotě 55 Kč, a tímto jednáním způsobil vlastníku věcí poškozenému P. U., škodu poškozením vozidla ve výši 4 540 Kč a škodu na odcizených věcech ve výši 1 555 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 37/2009, ze dne 12. 8. 2009, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2009, odsouzen za trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který vykonal dne 23. 3. 2010,
II. dne 1. 11. 2010 kolem 0.25 hod. v Praze, ulice T., před domem č. …, zatímco spoluobviněná P. v zájmu úspěšného provedení útoku hlídala okolí, neznámým předmětem rozbil skleněnou výplň pravého zadního okna motorového vozidla Škoda Fabia 5J, r. z. …, čímž majiteli vozidla poškozené společnosti LeasePlan Česká republika, s. r. o., způsobil škodu ve výši 2 776 Kč, následně z vozidla odcizil věci v hodnotě 850 Kč, konkrétně plastový zakladač s dokumenty v hodnotě 125 Kč, koženou tašku v hodnotě 550 Kč a tašku na notebook v hodnotě 175 Kč, vše v majetku společnosti Mediatel, s. r. o., přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl jednak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 37/2009, ze dne 12. 8. 2009, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2009, odsouzen za trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který vykonal dne 23. 3. 2010, jednak trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 3 T 105/2010, v právní moci dne 27. 10. 2010, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a spoluobviněná M. P. odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 5 To 189/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Kopecké dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na
§265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, tedy že soud nesprávně posoudil jeho jednání, a dále bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínka pro takové rozhodnutí.
V původním dovolání, podaném ve lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. obhájkyně obviněného pouze zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a navrhla, jak má dovolací soud rozhodnout, ohledně námitek obviněného však odkázala na připojené podání obviněného psané jeho vlastní rukou. Nejvyšší soud České republiky však dospěl k závěru, že k takovému podání nelze přihlížet, neboť obviněný je ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. povinen podat dovolání prostřednictvím obhájce. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit dovolání obviněného potřebnou odbornou úroveň vzhledem k omezenému okruhu dovolacích důvodů. Popsaný postup obviněného a jeho obhájkyně však toto ustanovení obchází. Proto bylo dovolání obviněného vyhodnoceno tak, že neobsahovalo žádné námitky proti napadenému rozhodnutí, a spis byl vrácen soudu prvního stupně k postupu podle §265h odst. 1 tr. ř.
Ve lhůtě dvou týdnů podle §265h odst. 1 tr. ř. pak obhájkyně obviněného dovolání doplnila v tom smyslu, že obviněný se cítí být ukřivděn, neboť je nevinen. Ze skutku je usvědčován nějakým člověkem, který se plete, tudíž nemluví pravdu, je zmatený a dezorientovaný. K samotnému skutku pak uvedl, že šel s věcmi do zastavárny, po cestě potkal člověka, který mu nabídl DVD přehrávač. Obviněný si chtěl přivydělat a tento přehrávač prodat do zastavárny, protože ten člověk neměl svůj občanský průkaz. Jde o nedorozumění. Rovněž poukazuje na to, že mu byly zabaveny i některé věci, které s trestnou činností nijak nesouvisejí, a do dnešního dne mu nebylo vysvětleno proč a nebylo o nich rozhodnuto, ani mu nebyly navráceny. Dále pak obviněný prostřednictvím obhájkyně uvádí, že skutková věta popsaná v rozsudku soudu prvního stupně nepostihuje všechny znaky odpovídající uvedené právní kvalifikaci. Nevyplývá z ní, že by se jednání dopustil, resp. že mu vůbec bylo prokázáno, že si nějakou cizí věc přisvojil tím, že by se jí zmocnil. Má za to, že jeho vina nebyla prokázána a právní kvalifikace je nezákonná, neboť nemá oporu v provedených důkazech a z toho vyplývajících skutkových zjištěních a následně v popisu skutku, který těmto zjištěním neodpovídá.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 5 To 189/2011, i další rozhodnutí, na toto usnesení obsahově navazující, a Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že obviněný byl uznán vinným tím podstatným (a za splnění podmínek §12 odst. 11 tr. ř. samostatným) jednáním ad I. ze dne 27. 10. 2010 a ad II. ze dne 1. 11. 2010, kdy na tam uvedených místech v obvodu Prahy 8 za pomoci šroubováku, ve druhém případě za pomoci neznámého předmětu a při využití pomoci spoluobviněné M. P. hlídáním okolí, rozbil skleněné výplně tam specifikovaných motorových vozidel s tam vyčísleným poškozením a odcizil z jejich interiéru tam popsané osobní věci jejich majitelů v tam specifikované hodnotě a v obou případech se takového jednání dopustil, ačkoliv byl pro takové jednání tam označenými soudními rozhodnutími v březnu 2010 potrestán.
Podle přisouzené věty právní, vztahující se ke zpochybněné části použité právní kvalifikace jeho jednání podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, si dovolatel přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a čin spáchal vloupáním. Pokud mu z popisu skutkové věty nevyplývá, že by si nějakou cizí věc přisvojil, pak přehlíží, že po uskutečněném vloupání do vnitřního prostoru obou vozidel nedovoleným překonáním jistící překážky (skleněné výplně bočního okénka) s použitím síly ve smyslu výkladového ustanovení §121 tr. zákoníku odcizil tam uložené osobní věci, které se ve vztahu k němu nacházely v režimu věcí cizích, že je takovým způsobem odňal z dispozice jejich vlastníků. Proto ve smyslu autoritativního výkladu uvedeného právního pojmu není pochyb, že je takovým způsobem odňal z dispozice jejich vlastníků a tedy si je přisvojil tím, že se jich zmocnil.
Podle státní zástupkyně nelze s obviněným sdílet důvodné pochyby o tom, že by poukazovaná část jeho jednání ad I. a ad II. výroku o vině nepokrývala výše uvedený kvalifikační znak obou přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak zcela nedůvodně namítá ve vztahu k přisouzenému způsobu trestného zásahu do cizího majetku. Nicméně nad samotný rámec jeho dovolání a v duchu aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz usnesení velkého senátu NS ČR pod sp. zn. 15 Tdo 1035/2011) současně není podle státní zástupkyně možno přehlédnout, že při splněných podmínkách zpětnosti jeho jednání, kterého se dopustil i přes svoje předcházející pravomocné odsouzení, resp. potrestání pro skutky právně kvalifikované podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., a tedy způsobem odpovídajícím právním okolnostem ustanovení §205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku, nebylo namístě uvedený kvalifikační znak recidivy jeho jednání oddělovat a spojovat jej se samostatnou právní kvalifikací přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jak se stalo v daném případě pod body I. a II. výroku o jeho vině. Jeho jednání tak mělo být správně kvalifikováno jako dvojnásobný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku s vystižením všech jeho překrývajících se kvalifikačních znaků, a tedy nikoliv jako jednočinný stejnorodý souběh dvou trestných činů.
Podle státní zástupkyně však případná náprava zjištěné dílčí nesprávnosti právního posouzení dovolatelova jednání cestou kasace výroku o jeho vině jednak nesouvisí s potřebou řešení otázky zásadního právního významu, a to právě vzhledem k poukazovanému judikatornímu rozhodnutí, a dále by byla bez podstatného vlivu na dovolatelovo postavení v předmětném trestním řízení, kde mu byly uloženy jednak za jednání ad I. výroku o vině, jakož i za další sbíhající se trestnou činnost, trest souhrnný, vyměřený ve druhé třetině zákonné trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a dále za jednání ad II. výroku o vině trest úhrnný (namísto trestu samostatného), vyměřený v poslední třetině v daném případě opět určující zákonné trestní sazby dle ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Pokud dovolatel podle státní zástupkyně vedle poukazované nesprávnosti právního posouzení skutku, námitkově spojující dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) var. prvá tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) var. druhá tr. ř., dále poukázal na to, že o jeho odvolání bylo rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, pak takovou výhradu rozhodně nelze podřadit pod prvou variantu posledně označeného dovolacího důvodu. Pokud v posledně uvedeném směru poukázal na důvodnost prve použité námitky nesprávného právního posouzení skutku, pak přehlédl, že prvá varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je použitelná pouze na případy, kdy došlo k odmítnutí nebo zamítnutí odvolání výlučně z procesních důvodů, uvedených v §253 odst. 1, 3 tr. ř. Je tedy zřejmé, že tento dovolací důvod tak nemohl tímto způsobem naplnit po stránce věcné.
Závěrem svého vyjádření tak státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Také jeho námitka, že skutková věta v rozsudku soudu prvního stupně nepostihuje všechny znaky odpovídající dané právní kvalifikaci, je ve skutečnosti založena na jiné verzi skutkového děje, než k jaké soudy v řízení dospěly. Hned v další větě totiž obviněný rozvádí, že mu nebylo vůbec prokázáno, že by si nějakou cizí věc přisvojil tím, že se jí zmocnil. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku neuvádí a omezuje se v tomto směru na obecné proklamace, jimiž jen parafrázuje slovní vyjádření uplatněného dovolacího důvodu. Nebylo proto možné postupovat ve smyslu návrhu státní zástupkyně a odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť obviněný ani náznakem neuplatnil námitku, že oba jeho skutky měly být kvalifikovány podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, nikoli jako jednočinný souběh dvou trestných činů krádeže, byť je tato připomínka státní zástupkyně správná a správný je i její závěr, že případné zrušení rozhodnutí z tohoto důvodu by nemělo pro obviněného podstatný význam.
K námitkám obviněného proti hodnocení důkazů lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze tak odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na první alternativu zvoleného dovolacího důvodu, která nepřichází v úvahu již z toho důvodu, že odvolací soud věc přezkoumal podle §254 tr. ř., částečně pak citoval i druhou, která rovněž nepřichází v úvahu vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení neshledal a obviněný ani neuvedl v tomto smyslu žádné relevantní námitky.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný I. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch