ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.1.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2012 stížnosti obviněných V. S. a V. I. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 11 To 39/2011-5317, a rozhodl takto:
1. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. se stížnost obviněného V. S. z a m í t á.
2. Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněné V. I. z a m í t á.
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 12/2002 rozhodl předseda senátu usnesením ze dne 20. 4. 2011 podle §80 odst. 1 tr. ř., že se do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 2 ukládají věci zajištěné u V. S. a V. I. při domovní prohlídce konané dne 23. 5. 2001. Proti tomuto usnesení podali V. S. a V. I. v zákonné lhůtě stížnost, která byla předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, kde je vedena pod sp. zn. 11 To 39/2011.
Dne 13. 12. 2011 pak rozhodl Vrchní soud v Praze k návrhu obviněné V. I. usnesením podle §30 odst. 1 tr. ř., že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Rudolf Tomašovič není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci.
Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnosti.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zjistil, že stížnost obviněného V. S. byla podána opožděně. Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení, v tomto případě doručení. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č. j. 11 To 39/2011-5317 bylo obviněnému V. S. doručeno dne 22. 12. 2011. Vzhledem k vánočním svátkům připadl konec třídenní lhůty na 27. 12. 2011. Stížnost obviněného však byla podle otisku razítka České pošty podána k poštovní přepravě dne 28. 12. 2011. Obviněný je v současné době ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, na samotné stížnosti ani na obálce, ve které byla doručena Vrchnímu soudu v Praze, se však nenachází razítko věznice, ze kterého by bylo patrné, že obviněný předal stížnost ve lhůtě podle §143 odst. 1 tr. ř. Vězeňské službě ČR. Podle §24 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, opatří vězeňská služba korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek, prezentačním razítkem a datem, kdy bylo takové podání učiněno, je-li jí tato skutečnost známa. Nejvyšší soud je toho názoru, že je věcí obviněného, aby upozornil vězeňskou službu na skutečnost, že jeho korespondence obsahuje opravný prostředek, k jehož podání běží lhůta. Obviněný má podle citovaného ustanovení dokonce právo žádat, aby mu bylo zaměstnancem vězeňské služby vydáno potvrzení o převzetí podání s datem převzetí. Jestliže obviněný na skutečnost, že se jedná o opravný prostředek, Vězeňskou službu ČR neupozornil a s jeho podáním tak bylo dále naloženo jako s jinou běžnou korespondencí, pak neučinil vše pro to, aby jeho podání bylo předáno včas k poštovní přepravě a lhůta v tomto případě uplynula marně.
Obviněná V. I. odůvodnila svou včas podanou stížnost tím, že JUDr. Tomašovič jako předseda senátu Vrchního soudu v Praze již dvakrát rozhodoval v trestní věci 49 T 12/2002, a to jako předseda senátu odvolacího soudu o odvoláních proti rozsudku Městského soudu v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 11 To 45/2004, a rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 11 To 178/2006. V obou případech si byl po prostudování spisu dobře vědom toho, že v přípravném řízení a v řízení před soudem docházelo orgány činnými v trestním řízení k tak závažnému porušování zákona, základních zásad trestního řízení a ústavních práv obviněné, že nebylo možné, aby na základě tak zásadních vad řízení soud rozhodl o její vině. JUDr. Tomašovič věděl, že Městský soud v Praze soustavně ignoroval důkazy obhajoby o nevině obviněné, ale také to, že dosud nebylo rozhodnuto o vrácení věcí z domovní prohlídky ze dne 23. 5. 2001, a sám o vrácení těchto věcí také nerozhodl. Své rozhodování o vině obviněné založil mimo jiných nezákonných důkazů také na věcech vydaných při domovních prohlídkách při vědomí, že tyto úkony nebyly provedeny v souladu se zákonem. V žádném ze svých rozhodnutí přitom tento nezákonný postup nenapadl. Zvláště z videozáznamů mu muselo být už před sedmi lety zřejmé, že nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení při domovní prohlídce v bytě obviněných vykazuje znaky spáchání trestného činu úřední osobou.
Dále pak obviněná uvádí, že když se dne 28. 11. 2011 dostavila k nahlédnutí do spisu a požádala o prohlédnutí videozáznamů z domovní prohlídky, jak o to žádala písemně o více než čtyři měsíce dříve, JUDr. Tomašovič jí sdělil, že videozáznamy součástí spisu nejsou a on je ke svému rozhodnutí o uložení věcí do úschovy nepotřebuje. Součástí spisu nebyly ani videozáznamy ze zadržení obviněné, sledování a dalších prohlídek, ani audiozáznamy odposlechů telefonů, se kterými se chtěla seznámit a pořídit si jejich kopie. Nic z toho jí nebylo umožněno a byla odkázána na Policii ČR – Odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu v Praze 7, tedy útvar, který domovní prohlídku prováděl. Při nahlížení do spisu obviněné nebyly poskytnuty úřední záznamy o předávání spisu mezi Městským soudem v Praze a Vrchním soudem v Praze. Nahlížením do spisu obviněná zjistila, že do něj byly bez jakéhokoli úředního záznamu dodatečně vkládány důkazní materiály, které tam dříve nebyly. Ačkoli spis žádný protokol o utajení těchto důkazů neobsahoval, nebylo obviněné umožněno se s jejich obsahem seznámit a pořídit si jejich kopie. Kopie listinných důkazů obviněná obdržela až dne 30. 11. 2011, kdy je nechali na Vrchním soudu v Praze vyhotovit, při převzetí kopií jí nebylo umožněno zkontrolovat jejich obsah podle originálů založených do spisu údajně proto, že spis byl u předsedy senátu JUDr. Tomašoviče. O tom, že jí bylo odmítnuto prohlédnout si obsah CD a diskety založených do spisu, pořídit si jejich kopie a porovnat obsah kopií listin s originály, odmítla pracovnice trestní kanceláře sepsat záznam. Ve spise také nebyly založeny důkazy o rozvodu manželství, na kterých Městský soud v Praze založil své rozhodnutí, a veškerá podání, která za posledního půl roku obviněná soudu adresovala, nebyla nedílnou součástí spisu, nebyla do spisu vložena a některá nebyla ani označena číslem strany spisu. Obviněná se obává, že předseda senátu bude i nadále rok a půl trvající řízení protahovat a že dopustí zničení dalších důležitých důkazů o porušování zákona orgány činnými v trestním řízení jejich uložením do úschovy, aby se zbavil své spoluodpovědnosti za její nezákonné odsouzení.
Závěrem pak obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že předseda senátu JUDr. Tomašovič je vyloučen z rozhodování o stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 49 T 12/2002, jímž bylo rozhodnuto podle §80 odst. 1 tr. ř. o uložení věcí do úschovy, jelikož byly prokázány důvodné pochybnosti, že pro svůj poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené soudní judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Nejvyšší soud má rovněž za to, že podjatost předsedy senátu nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že se podílel na rozhodování ve věci v předchozích stádiích řízení. Co se týká jeho údajného vědomí o porušování procesních a ústavně zaručených práv obviněné orgány činnými v trestním řízení, která by se měl snažit zakrýt, je nutno podotknout, že obviněná se o takových vadách zmiňuje jen v obecné rovině, žádná konkrétní porušení svých práv s označením toho, kdo se jich měl dopustit, o jaké konkrétní ustanovení se má jednat atd., neuvádí. Pakliže v řízení došlo k závažným procesním vadám, mohla se obviněná domáhat jejich nápravy cestou mimořádných opravných prostředků, jednalo-li se o porušení ústavně zaručených práv, pak i případně cestou ústavní stížnosti.
Vztah předsedy senátu k projednávané věci nelze také vyvozovat z obviněnou tvrzených nedostatků ve vedení spisového materiálu či v úředním postupu vedoucí trestní kanceláře při nahlížení do spisu a vyhotovování kopií. Konečně také není na místě obava obviněné, že by měl JUDr. Tomašovič řízení dále protahovat, neboť dne 13. 12. 2011 Vrchní soud v Praze rozhodl také usnesením č. j. 11 To 39/2011-5320, kterým usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 49 T 12/2002, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud se tak ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze, že JUDr. Rudolf Tomašovič není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněné vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 39/2011. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch