ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.13.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 13/2012-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2012 stížnost odsouzené D. B., rozené H. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 4 To 7/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzené D. B.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 53 T 2/2011, byla obžalovaná D. B. uznána vinnou pro dva zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a dva zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena jednak k úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody na sedm let a šest měsíců, jednak k trestu odnětí svobody na osm let, pro jejichž výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou, navíc byla odsouzena k náhradě škody. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání.
Dne 27. 4. 2012 byla odvolacímu soudu doručena námitka podjatosti vůči předsedovi senátu odvolacího soudu JUDr. Petrovi Angyalossy, Ph. D., jež byla doplněna dalším podáním ze dne 9. 5. 2012. Obžalovaná svou námitku opřela o skutečnost, že uvedený předseda senátu rozhodoval již v její předchozí trestní věci v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 4 To 23/2009, a v rozhodnutí tehdy uvedl, že by bylo možné představit si uložení i přísnějšího trestu, a že měla být namísto do věznice s dozorem zařazena do věznice s ostrahou. Přitom státní zástupce se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolal. Z toho dovozuje, že ji předseda senátu považuje za nenapravitelnou osobu, která by měla být tvrdě potrestána a nebude posuzovat její věc objektivně. Další důvod podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu spatřuje v tom, že jeden z poškozených, a to MVDr. Č. Š., se domáhal po jejích rodičích sdělení, kde jsou peníze, které mu dluží, a domáhal se jejich vrácení. V opačném případě tvrdil, že bude dlouhou dobu ve výkonu trestu odnětí svobody, což on zařídí, neboť se zná a osobně mluvil s předsedou senátu JUDr. Petrem Angyalossy, Ph. D. Toto tvrzení podpořila záznamem, který dne 2. 5. 2012 sepsal obhájce s jejím otcem Ing. R. H.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 4 To 7/2012, bylo podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D., není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalované D. B.
Proti tomuto usnesení podala dne 23. 5. 2012 odsouzená D. B. prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou však nijak neodůvodnila. Protože se k napadenému usnesení nevyjádřila ani později, vzal její obhájce podáním ze dne 13. 7. 2012 předmětnou stížnost zpět.
Vzhledem k tomu, že výše uvedené zpětvzetí postrádalo výslovný souhlas stěžovatelky, tak podle §144 odst. 3 tr. ř., nemohl k němu Nejvyšší soud přihlédnout, a proto jako soud stížnostní z podnětu podané stížnosti přezkoumal v intencích ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a přitom shledal, že podaná stížnost není důvodná.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1492/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle §30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001).
Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském (viz rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud, i s ohledem na výše uvedené obecné závěry, se plně ztotožňuje s argumentací napadeného usnesení, a rovněž tak neshledává sebemenší důvod k pochybnostem o nepodjatosti dotčeného soudce – předsedy odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D. – a k vyloučení tohoto soudce z provádění úkonů trestního řízení v této věci.
Předně je třeba uvést, že dotčený soudce nemá žádný vztah k osobám a rovněž tak nemá žádný osobní poměr k posuzované věci. Pokud odsouzená namítala, že v jiné její trestní věci rozhodoval shodný senát, potažmo dotčený předseda senátu, tato skutečnost rozhodně nezakládá důvod pro vyloučení téhož senátu, resp. jeho předsedy z rozhodování v další trestní věci. Nic na tom nemůže změnit její pocit, že úvahy odvolacího soudu směřovaly v její neprospěch, když tyto byly řádně odůvodněny a podloženy příslušnými zákonnými ustanoveními. Lze tak uzavřít, že účast předsedy senátu v předchozím jiném trestním řízení nemůže sama o sobě založit pochybnost o jeho podjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. Pokud je namítáno, že by se předseda senátu měl znát a osobně mluvit s jedním z poškozených, pak jak vyplývá z vyčerpávajícího zdůvodnění napadeného usnesení, nezakládá se toto tvrzení na pravdě. Ani Nejvyšší soud nezjistil nic, co by svědčilo o tom, že tento senát, resp. jeho předseda postupoval v této věci takovým způsobem, že by to mohlo opodstatněně vzbuzovat pochybnosti o jeho způsobilosti tuto věc nezávisle a nestranně projednat a rozhodnout. Ostatně předmětná věc již byla pravomocně skončena odsuzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 4 To 7/2012.
Na základě všech shora uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost odsouzené není důvodná a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík