ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.21.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 21/2012-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 stížnost obviněného J. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 2 To 60/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. R. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 42 T 13/2011, byl obviněný J. R. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 k §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, zločinem zbavení osobní svobody podle §170 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný a další odvolatelé odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 2 To 60/2012, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a sám obviněného uznal vinným jednak pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 k §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a za tyto trestné činy jej odsoudil mimo jiné k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dne 10. 7. 2012 Vrchní soud v Praze rovněž nařídil, aby byl obviněný J. R. převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Při veřejném zasedání o odvolání konaném dne 10. 7. 2012 obviněný současně uvedl, že žádá, aby byl propuštěn z vazby na svobodu. Jak je patrno z obsahu trestního spisu, do té byl vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 20 Nt 244/2011, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř., když později byl důvod vazby podle §67 písm. b) tr. ř. vypuštěn. O této žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhodl Vrchní soud v Praze v rámci téhož veřejného zasedání usnesením ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 2 To 60/2012, tak, že ji podle §71a tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, kterou do doby, než o ní Nejvyšší soud rozhodl, nezdůvodnil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Jak bylo výše uvedeno, Vrchní soud v Praze k odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé nově rozhodl výše citovaným rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným shora označenými trestnými činy a odsoudil jej mimo jiné k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a tím pravomocně ukončil trestní stíhání obviněného (§12 odst. 10 tr. ř.). Po vyhlášení tohoto rozsudku odvolací soud též vyhlásil další rozhodnutí (usnesení), jímž zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby (viz č. l. 1006-1009 spisu), a současně u něj nařídil výkon uloženého trestu odnětí svobody. Z toho důvodu pak odvolací soud shledal nedůvodnou žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, kterou stížností napadeným usnesením podle §71a tr. ř. zamítl.
V současné době se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl z vazby převeden již dne 10. 7. 2012. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 14. 8. 2012, tedy poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé, a kdy se obviněný již ve vazbě evidentně nenacházel. Z výše uvedeného je dále zřejmé, že nejen v současné době, nýbrž i poté, co byl vyhlášen výše citovaný pravomocný a vykonatelný rozsudek odvolacího soudu /viz §139 odst. 1 písm. a) tr. ř./ bylo bezpředmětné prvoinstanční rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby, neboť po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu se obviněný ve vazbě již nenacházel. S ohledem na procesní postup odvolacího soudu tak v posuzované věci nebylo namístě rozhodovat samostatným usnesením o učiněné žádosti obviněného, nýbrž postačovalo toliko v odůvodnění předtím vyhlášeného meritorního rozhodnutí poukázat na tu okolnost, že obviněný se již ve vazbě nenachází a že zde tedy neexistuje předmět řízení, o němž by bylo nutno rozhodnout.
Pokud však Vrchní soud v Praze učinil napadené rozhodnutí, pak za této situace Nejvyšší soud nemohl stížnost obviněného J. R. shledat důvodnou a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík