ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.24.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 24/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 stížnost obviněného V. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2012, sp. zn. 2 To 71/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného V. Š. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 17 T 10/2012, byl obviněný V. Š. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §21 odst. 1, §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a z jeho podnětu byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 2 To 71/2012, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře.
Jak se podává ze spisového materiálu, v souvislosti s trestnou činností, jíž byl obviněný shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře uznán vinným, byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 Nt 7/2011-10, podle §68 odst. 1 tr. ř., z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. ř., vzat obviněný V. Š. do vazby. Naposledy bylo o vazbě obviněného v této trestní věci pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 4. 2012, č. j 17 T 10/2012-316, kterým byla podle §71a tr. ř. zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že důvody vazby uvedené v §67 písm. a), c) tr. ř. u něj trvají i nadále. Současně podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario nebyl přijat návrh na vyslovení dohledu probačního úředníka. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 5. 2012. Ve vazbě se obviněný nacházel i po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, proto soud v souladu s §72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. usnesením ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 2 To 71/2012, rozhodl o dalším trvání vazby obviněného, a to tak, že se obviněný V. Š. ponechává ve vazbě.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, v níž namítl, že u něj nejsou dány tvrzené důvody vazby. Konstatoval, že sice byl v minulosti opakovaně soudně trestán, avšak nebylo zjištěno, že by se v předchozích případech svého trestního stíhání skrýval, či jinak vyhýbal trestnímu stíhání nebo trestu. Poukázal na údajnou nevěrohodnost poškozené s tím, že za této situace je třeba velice pečlivě zvažovat důvodnost vazby. Pokud jde o předstižnou vazbu, zdůraznil, že obavy z opakování trestného činu se sexuálním podtextem jsou jen spekulativní, když v minulosti se takového činu nikdy nedopustil. V závěru poukázal na celkovou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a navrhl, aby je Nejvyšší soud zrušil s tím, že u něj nejsou dány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
O důvodnosti vazby obviněného bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu, přičemž u obviněného byla opětovně shledána existence vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. Rozsudkem soudu prvního stupně, byť později v odvolacím řízení zrušeným, byl obviněný uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění, a přestože za tuto trestnou činnost mu za současného stavu řízení nehrozí uložení vyššího než pětiletého nepodmíněného trestu odnětí svobody(srov. §264 odst. 2 tr. ř.), lze souhlasit s vrchním soudem, že je i nadále reálná obava z toho, že by se obviněný mohl vyhýbat dalšímu trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat. V posuzované věci je tato obava z jednání obviněného způsobem předvídaným v ustanovení §67 písm. a) tr. ř. natolik důvodná, že opodstatňuje existenci uvedeného vazebního důvodu. V tomto směru nelze přehlédnout vlastní povahu stíhaného trestného činu a osobu obviněného, jeho trestní minulost. Pokud jde o druhý z vazebních důvodů podle §67 písm. c) tr. ř., ten je u obviněného dán především charakterem trestné činnosti pro kterou byl v minulosti opakovaně odsouzen - jednalo se mimo jiné o trestnou činnost násilnické povahy, přičemž z posledního výkonu trestu byl propuštěn dne 18. 12. 2010 a posuzovaného jednání se měl dopustit zhruba po sedmi měsících poté. Současně nelze pominout ani závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, které obviněného hodnotí jako osobu, u níž byla shledána porucha osobnosti s výrazným sklonem k impulsivnímu a agresivnímu chování, přičemž prognosticky lze předpokládat trvalý sklon k protispolečenskému chování, když záměrně využívá agrese jakožto osvojeného modelu chování k uspokojení vlastních potřeb.
Nelze tedy než konstatovat, že v případě propuštění obviněného na svobodu je dána reálná hrozba, že by mohl nejen uprchnout či se skrývat, čímž by účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo, ale rovněž, že by se obviněný mohl dopustit i opakování trestné činnosti, pro kterou je proti němu vedeno trestní stíhání. I Nejvyšší soud je proto toho názoru, že u obviněného jsou i nadále dány vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. a že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny, byť vrchní soud se v napadeném usnesení poměrně kuse zabýval okolnostmi naplňujícími výše uvedené vazební důvody.
Poněvadž Nejvyšší soud shledal výrok napadeného usnesení správným a vadami netrpěl ani mu předcházející procesní postup, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík