ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.27.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 27/2012-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2012 stížnost odsouzeného L. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost odsouzeného L. K. z a m í t á.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010, bylo ve věci odsouzeného L. K. vedeno řízení o nařízení výkonu zbytku trestu z podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V rámci tohoto řízení bylo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 PP 283/2010-171/172, podle §33 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Proti tomuto usnesení odsouzený podal dne 12. 3. 2012 stížnost, kterou dne 21. 3. 2012 podal rovněž i proti opravnému usnesení v téže věci ze dne 20. 3. 2012. Současně svými podáními ze dne 12. 3. 2012 a ze dne 22. 3. 2012 vznesl též námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, o níž tento soud rozhodl usnesením ze dne 22. 5. 2012, č. j. 55 To 203/2012–317, tak, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Dagmar Dziaková, Mgr. Jiří Malinovský a JUDr. Zdeňka Mitošinková nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného L. K. vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 PP 283/2010, a u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odsouzený L. K. stížnost a současně vznesl námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, včetně soudců senátu 6 To, JUDr. Hany Pecové, JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna, jemuž bylo projednání stížnosti odsouzeného podle Rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze přiděleno. Vrchní soud v Praze pak k jeho námitkám o podjatosti ve věci rozhodujících soudců rozhodl usnesením ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 6 To 39/2012, tak, že podle §30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř. soudci, členové senátu 6 To, JUDr. Hana Pecová, JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Radek Hartmann, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci odsouzeného L. K. vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 203/2012.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal odsouzený L. K. včas stížnost, kterou následně odůvodnil tak, že ačkoliv žádal o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, o této jeho stížnosti nebylo nikdy rozhodnuto. Proto jeho stížnost směřuje proti nečinnosti senátu, který ve věci rozhodoval, neboť ignoroval jeho návrh zabývat se všemi procesními návrhy, které jsou mu předloženy. Z hlediska procesního se jako jediný správný postup jeví, aby Nejvyšší soud vrátil spis zpět, neboť ve věci nebylo řádně rozhodnuto a aby Vrchní soud v Praze rozhodl o podjatosti všech soudců. Uvedl, že podjatost celého Vrchního soudu v Praze je dána jeho provázaností s místem, zároveň s evidentními polickými tlaky a politickou objednávkou na jeho odsouzení. Konkrétně poukázal na návštěvu prezidenta Ing. Václava Klause v Ústeckém kraji a na Šluknovsku, kdy se tento zajímal o jeho osobu, s tím, že je nepřípustné, aby se na Šluknovsku projevovaly osoby jako je odsouzený a je nutné, aby stát proti těmto osobám zakročil. O podjatosti soudu svědčí též vyjádření soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňka Sováka o jeho osobě. Rovněž připomněl, že byl účastníkem v kauze senátora Jiřího Čunka a sporu jeho tehdejší sekretářky Marcely Urbanové. Na základě tohoto dovodil, že je dána evidentní společenská poptávka po jeho exemplárním odsouzení.
Ve svém dalším podání pak označil usnesení Vrchního soudu v Praze za alibisticky formalistické, neboť se soud nevypořádal ani s jedním důvodem námitky podjatosti, kterou vznesl. Pokud soud uvedl, že s jeho osobou nebyli uvedení soudci v žádném osobním styku a dovodil, že není důvod pro jejich vyloučení, namítl, že ani osobní styk samotný není důvodem k vyloučení soudce, jak bylo judikováno rozhodnutím I. ÚS 1436/08, a které přiložil. Příčinou vzniku „poměru“, může být i kupř. zastávání odlišných životních hodnot a názorů, k čemuž se však soud nevyjádřil. Napadené usnesení tedy označil za nepřezkoumatelné, zmatečné, neúplné, neodůvodněné a nepravdivé, protože soud o ničem relevantně nerozhodl. Zmínil též osobní styky se soudcem Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňkem Sovákem a namítl, že nebylo rozhodnuto ani o námitce podjatosti všech ostatních soudců Vrchního soudu v Praze.
Tuto svou stížnost doplnil o zprávu Ministerstva vnitra České republiky, označenou jako „Události ve Šluknovském výběžku, Ministerstvo vnitra 2011“, která je dle jeho přesvědčení ukázkou a návodem toho jak mají soudy v jeho trestních věcech rozhodovat. Je si vědom toho, že je veřejně známou osobou, která do jisté míry ovlivňuje či může ovlivnit společenské dění této země, avšak jeho mediální známost nesmí být orgány státní moci využívána a především zneužívána. Podle jeho přesvědčení Vrchní soud v Praze rozhodl pod tlaky řady politiků, prezidenta republiky Ing. Václava Klause a ministra vnitra Jana Kubiceho. Byl několikrát veřejně označen za osobu veřejného škůdce a jeho osoba je na seznamu nepřátelských osob, tak jako je Tomáš Pitr, Jaroslav Starka, Vlastimil Spěvák či advokát Julius Kramarič. Ve stížnostní soud proto nemá důvěru.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze buď zrušil a vrátil k novému projednání nebo rozhodl tak, že všichni členové Vrchního soudu v Praze jsou z projednávané věci vyloučeni.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené soudní judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Nejvyšší soud předně má za to, že podle §31 odst. 1 tr. ř. nelze rozhodnout o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, ale pouze členů senátu, který je podle rozvrhu práce příslušným k projednání věci. Vyplývá to z druhé věty tohoto ustanovení, podle které o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Z toho logicky také vyplývá, že orgánem ve smyslu věty první §31 odst. 1 tr. ř. se nemá na mysli soud, nýbrž konkrétní soudce (soudci). Nad rámec tohoto řízení však Nejvyšší soud podotýká, že neshledal v dané věci žádné důvody, které by svědčily pro obavu ohledně schopnosti soudců Vrchního soudu v Praze obecně ve věci obviněného nestranně rozhodnout.
Rovněž pokud se týká obviněným uváděných důvodů údajné podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, včetně soudců senátu 6 To, JUDr. Hany Pecové, JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna spočívajících v jeho provázanosti s místem a politickými tlaky na jeho odsouzení, konkrétně se zájmem a vyjádřením prezidenta Ing. Václava Klause o jeho osobě při návštěvě v Ústeckém kraji a na Šluknovsku, ve vyjádření soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňka Sováka o jeho osobě, v jeho účasti v kauze senátora Jiřího Čunka a sporu jeho tehdejší sekretářky Marcely Urbanové, Nejvyšší soud se s nimi neztotožňuje.
Jak Nejvyšší soud zjistil, ze spisového materiálu ani z obsahu zprávy Ministerstva vnitra, na kterou odsouzený odkázal, nevyplývají žádné tlaky ze strany politiků, prezidenta republiky Ing. Václava Klause a ministra vnitra Jana Kubiceho na Vrchní soud v Praze ani na jiný soud. Proto tvrzení, že je dána evidentní společenská poptávka po jeho exemplárním odsouzení nelze přisvědčit.
Protože odsouzený jiné důvody podjatosti senátu 6 To Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Hana Pecová, JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Radek Hartmann neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost odsouzeného shledat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík