ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.30.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 30/2011-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. ledna 2012 stížnost obviněného Z. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 6 To 58/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Z. M. zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 3 T 11/2010, byl mimo jiné obviněný Z. M. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl podle §211 odst. 6 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních zástupců v orgánech obchodních společností, které podléhají zápisu do obchodního rejstříku, na dobu deseti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Komerční bance, a. s., Na Příkopě 33/969, Praha 1, společně a nerozdílně s Ing. M. B. částku 633 108 868,26 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a další spoluobvinění odvolání.
V rámci odvolacího řízení pak bylo k návrhu státního zástupce usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 6 To 58/2011, podle §47 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto, že se zajišťuje z majetku obviněného Z. M. pohledávka za společností AEZZ a. s., se sídlem Petržílova 3300/9, Praha 4, Modřany, ve výši 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky podrobně specifikovaným ve výroku tohoto usnesení a dále že se obviněnému Z. M. zakazuje s touto pohledávkou nakládat, po oznámení usnesení ji převést na někoho jiného nebo ji zatížit a ukládá se mu, aby Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů od oznámení o zajištění majetku sdělil, zda a kdo má k této pohledávce předkupní nebo jiné právo.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Z. M. stížnost, kterou blíže odůvodnil tím, že z rozhodnutí není podle něj patrné, v čem je spatřována důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody bude mařeno nebo ztěžováno. Skutečnost, že je obviněný vlastníkem uvedené pohledávky a snaží se ji od povinného v civilním řízení vymoci, nemůže podle jeho názoru tento důvod naplňovat. Spor o pohledávku trvá od roku 2008 a za tu dobu se obviněný s tímto majetkem nepokusil nijak disponovat. Z obsahu spisového materiálu, na jehož základě vydal soud napadené rozhodnutí, neplyne žádné zjištění týkající se přípravy či realizace úkonů obviněného směrujících ke zbavování se vlastního majetku za účelem zmaření či ztěžování realizace návrhu poškozené na náhradu škody způsobené trestným činem. Povinný se brání plnění dobrovolně poskytnout a výrazem toho je i jeho oznámení orgánům činným v trestním řízení v domnění, že se tím plnění vyhne nebo je významně odloží. Naplnění „důvodné obavy“ nebylo podle obviněného v daném případě prokázáno a soud se spokojil pouze s nedostatečnou úvahou. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí odkázal na ustanovení §47 až 49 tr. ř. a uvedl, že závěr o důvodnosti obavy ze zmaření nebo ztěžování uspokojení byť z části nároku poškozené Komerční banky ve smyslu ustanovení §47 odst. 1 tr. ř. plyne především ze sdělení právního zástupce AEZZ, a. s., z 18. 10. 2011, podle kterého již byla tato obchodní společnost vyzvána právní zástupcem obviněného Z. M. k plnění podle rozhodnutí občanskoprávního soudu, aniž by obviněný podle zjištění Vrchního soudu o takové skutečnosti informoval orgány činné v trestním řízení nebo poškozenou Komerční banku, a. s., popřípadě vyzval povinnou ke složení peněžní částky do úschovy soudu apod.
S těmito důvody se Nejvyšší soud ztotožnil. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že není založeno pouze na úvahách soudu, jak tvrdí obviněný, vrchní soud naopak vycházel z konkrétních zjištění, jako sdělení právního zástupce AEZZ, a. s. Fakt, že obviněný vyzval povinného k plnění, v situaci, kdy bylo zatím nepravomocně v trestním řízení rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit způsobenou škodu, aniž by zároveň učinil další v napadeném rozhodnutí příkladmo uvedené kroky, podle názoru Nejvyššího soudu existenci důvodné obavy ve smyslu §47 odst. 1 tr. ř. zcela odůvodňuje, a to zejména i vzhledem k charakteru trestné činnosti, kterou byl obviněný nepravomocně uznán vinným. Stížnost obviněného tak Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2012
Předseda senátu: JUDr.
Karel Hasch