ECLI:CZ:NS:2012:11.TVO.32.2012.1
sp. zn. 11 Tvo 32/2012-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. října 2012 stížnost obviněného J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 2 To 73/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. K.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 T 2/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 300 000 Kč ve 150 denních dávkách po 2000 Kč a pro případ, že by tento nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku určen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 2 To 73/2012, zamítl. Ještě před tím však usnesením ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 2 To 73/2012, podle §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost sám i prostřednictvím svého obhájce. V obou těchto vyhotoveních uvádí obdobné námitky, a to že nesouhlasí s žádným z důvodů uvedených v napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci a kategoricky je odmítá. Skutečnost, že jeho obhájce čerpal dovolenou v době letních prázdnin, se dala očekávat, jednalo se pouze o deset dní, rozsudek soudu prvního stupně přitom byl vyhlášen 28. 3. 2012. Nařízení veřejného zasedání v těsném závěsu rozhodnutí o prodloužení vazby nemůže být důvodem ponechání obviněného ve vazbě. Dále obviněný nesouhlasí se závěrem soudu, že není na žádné místo trvale fixován. Na adrese trvalého bydliště se již skoro dvacet let zdržuje, přebírá zde poštu, bydlí zde jeho matka, realizuje se zde jeho styk s nezletilou dcerou. Měl pronajatý byt cca 400 metrů od tohoto bydliště, ovšem pouze za účelem schůzek s přítelkyní. Obviněný se řádně stará o své děti, ačkoli s družkou nežije. Dále poukazuje na to, kde byl brigádně zaměstnán. Obhájce obviněného pak uvádí, že faktický pobyt obviněného (přechodné bydliště) byl orgánům činným v trestním řízení velmi dobře znám, neboť zde byl obviněný po dobu několika měsíců monitorován a byl mu odposloucháván mobilní telefon.
K vazebnímu důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. uvádí, že je stíhán pro jeden skutek, nikoli řadu skutků v časové návaznosti za sebou stejné právní kvalifikace. Nebylo zjištěno, že by hrozil vykonáním či pokračováním v trestné činnosti. Naposledy byl trestán před více než pěti lety za trestnou činnost spáchanou před deseti lety a až do údajného spáchání skutku, za nějž je nyní stíhán, nebyly k jeho chování žádné negativní připomínky. K závěru soudu, že se zadržení dobrovolně nepodrobil, obviněný uvádí, že žádný příkaz k zadržení nemusel být vydán, orgány činné v trestním řízení se jej vůbec nepokusily předvolat nebo jakkoli kontaktovat. Při zadržení tvrdě spal, byl z postele povalen na zem, byla mu nasazena pouta a neprůhledné brýle.
K závěru soudu, že byl od roku 1996 sedmkrát stíhán pro jednání majetkového charakteru, obviněný dodává, že se také zodpovídal za nedbalostní trestný čin a maření výkonu úředního rozhodnutí. V závěru se pak pozastavuje nad tím, že Vrchní soud v Olomouci avizuje ukončení trestního stíhání, když on a jeho obhájce navrhli doplnění dokazování. Má tak pochybnosti o objektivitě, pečlivosti a profesionalitě, s jakou je rozhodováno o osudu jeho a jemu blízkých osob. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2012 a sám rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu, byť by to bylo jen na pár dní, aby si mohl vyřešit rodinné záležitosti se svými dětmi. Délka pobytu ve vazbě dvacet měsíců se mu při jednom žalovaném skutku bez spolupachatele jeví jako neúměrně dlouhá.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl dne 31. 7. 2012, že obviněný se ponechává ve vazbě, v zápětí však dne 21. 8. 2012 zamítl také jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V současné době se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 10. 10. 2012, tedy poté, co Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve věci samé. Propuštění z vazby na svobodu tedy již nepřipadá v úvahu. Nejvyšší soud proto pouze konstatuje, že v postupu vrchního soudu neshledal žádná pochybení a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch