ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné STRODEN MANAGEMENT LIMITED , registrační číslo: HE 117 862, Parou, 1A, P.C. 6035, Larnaca, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem Ph.D. LLM, advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti povinnému V. V. , zastoupenému JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II, za účasti vydražitele T. M., pro 975.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 10Nc 2472//2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2009, č. j. 7 Co 1892/2009-264, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 1. 2009, č. j. 067 EX 686/06-183, jímž soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický udělil příklep vydražiteli T. M. na vydražené nemovitosti – budovu č. p. na pozemku p. č. a tento pozemek o výměře 304 m2 v obci a kat. území Jindřichův Hradec. Odvolací soud dospěl k závěru, že zde nejsou důvody uvedené v §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ke změně usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, neboť v řízení nedošlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo že by byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Povinným tvrzené vady nalézacího řízení za takové nelze pokládat a průběh nalézacího řízení, v němž bylo vydáno podkladové rozhodnutí pro nařízení exekuce, nelze v této fázi řízení již přezkoumávat. Proto se nemohou uplatnit námitky povinného, které v tomto směru v podaném odvolání uvádí.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, již spatřuje v závěru odvolacího soudu, že za vady řízení a případná porušení zákona nelze v této fázi řízení pokládat vady a porušení, k nimž došlo v nalézacím řízení. Opakovaně poukazuje na to, že k takovým vadám a porušením došlo. „Jedná se v první řadě o jeho neúčast při jednání odvolacího soudu ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 22Co 2064/2005, když během odvolacího řízení omluvil svoji neúčast u jednání a požádal o jeho odročení. Soud jej vyzval k vysvětlení rozporu v jeho stanoviscích s tím, že pokud se mu takového vysvětlení nedostane, bude mít za to, že souhlasí s konáním jednání v jeho nepřítomnosti. K podání vysvětlení mu soud ovšem v rozporu s ustanovením §101 odst. 4 o. s. ř. nestanovil žádnou lhůtu a on nevěděl, kdy má vysvětlení podat, a proto se jednání uskutečnilo bez jeho účasti.“ Za porušení zákona považuje též skutečnost, že „soudy všech stupňů“ nepřihlédly k „jeho námitce promlčení nároku v nalézacím řízení, k jehož vymožení se vede exekuce“. Má proto za to, že touto námitkou se soud měl zabývat „i v průběhu řízení o příklepu na jeho vydražené nemovitosti, a usnesení o příklepu změnit tak, že se příklep neuděluje“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení se podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ruší uplynutím dne 31. 12. 2012) – které podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.
Dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Námitkou, že soudy nepřihlédly v nalézacím řízení k promlčení nároku, dovolatel zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v exekuci není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Případná vada nalézacího řízení, jejíž existenci dovolatel spatřuje v tom, že se nemohl zúčastnit jednání u odvolacího soudu, se do exekučního řízení (i kdyby skutečně existovala) nepřenáší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z toho vyplývá, že závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu