ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1077.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1077/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné JUDr. A. N. , zastoupené JUDr. Lenkou Sorokovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Pod Záhořím 1, proti povinnému I. K. , za účasti manželky povinného E. K., bytem jako povinný, obou zastoupených JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 11, pro 4.303.428,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 5974/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, č. j. 20 Co 1204/2010-177, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 5. 2009, č. j. 69 Nc 5974/2003-134, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného a jeho manželky na zastavení exekuce nařízené usnesením Městského soudu v Brně z 12. 12. 2003, č. j. 69 Nc 5974/2003-4, odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že důvod k zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) není dán. Vyšel přitom ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodčí nález ze dne 7. 5. 1997, č. j. RrS-002/97-39, pravomocný dne 7. 5. 1997, kterým byl schválen smír, podle něhož se zavázal povinný zaplatit České spořitelně a. s. částku 6.992.843,30 Kč s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení 220.276,- Kč do 90 dnů od právní moci rozhodnutí, tj. do 7. 8. 1997. Návrh na nařízení exekuce byl podán 3. 10. 2003. Odvolací soud uvedl, že právní předchůdkyně oprávněné a povinný uzavřeli dne 16. 10. 1991 (správně 16. 9. 1991) úvěrovou smlouvu na investiční náklady - nákup autobusu. Protože právní vztahy, které odvolací soud považuje za vztahy obchodní, mezi nimi vznikly před 1. 1. 1992, kdy nabyl účinnosti zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), je třeba otázku promlčení pohledávky posoudit s ohledem na §763 obch. zák. podle příslušných ustanovení zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „hosp. zák.“). Podle §131 odst. 5 (správně §131b odst. 5) hosp. zák. je promlčecí lhůta judikované pohledávky desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Proto není směrodatné, kdy mělo být plněno podle úvěrové smlouvy a na tom nic nemění ani postoupení pohledávky z České spořitelny a. s. na Ing. D. Š. a následně na JUDr. A. N.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., především namítá, že vztah mezi oprávněnou a povinným měl být posuzován podle obchodního a občanského zákoníku a že většina nároků je promlčena. Zásadní právní význam spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu sice již řešena byla, ale byla rozhodována rozdílně (neuvedl však již, v jakých rozhodnutích se tvrzená rozdílnost projevila a v čem spočívá). Prosazuje, že JUDr. A. N. již není oprávněna k vymáhání nákladů rozhodčího řízení, neboť v průběhu exekučního řízení (23. 3. 2010) převedla pohledávku z těchto nákladů zpět na Ing. D. Š., a proto měla být exekuce v této části zastavena. Vytýká odvolacímu soudu, že na jednání dne 20. 12. 2011 nepřipustil jeho právního zástupce Mgr. Ing. M. Š., a pouze uvedl, že v soudním spisu je založena jeho plná moc pro JUDr. Č., čímž soud povinného zkrátil na jeho základních právech. Rovněž namítá, že soud některé povinným k důkazu navrhované listiny nezaložil do spisu a nekonstatoval je. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí včetně usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (dříve zrušeným usnesením z čl. 44 soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí již ustálené soudní praxe.
Předně je třeba uvést, že výtkou, že odvolací soud nezaložil do spisu některé k důkazu navržené listiny (byť z protokolu o jednání před odvolacím soudem na čl. 174 vyplývá, že šlo o listiny soudu známé, jejichž dokazování již bylo v předchozím řízení provedeno), povinný uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) event. odst. 3 o. s. ř., jež jsou z hlediska založení přípustnosti dovolání bezcenné (§237 odst. 3 in fine o. s. ř.).
Stejně tak nedůvodná je námitka (zakládající jinak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), že odvolací soud nepřipustil k jednání nového advokáta povinného (ač z téhož protokolu vyplývá, že povinný Mgr. Š. při jednání plnou moc neudělil, pročež se jmenovaný advokát účastnil jednání jako veřejnost).
Dovolací soud se rovněž nemohl zabývat námitkou, že exekuce měla být v části, v níž je vedena k vymožení nákladů rozhodčího řízení 220.276,- Kč, z důvodu nedostatku věcné legitimace JUDr. N. (s ohledem na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2010) zastavena. Jedná se totiž o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. (odvolacím soudem neřešenou), kterou nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.
Dovolatel také prosazuje, že vztah mezi oprávněnou a povinným měl být posuzován nikoli podle hospodářského zákoníku, ale podle obchodního a občanského zákoníku, a že je tak většina nároků promlčena.
V otázce, jež je v souzené věci předmětem dovolacího přezkumu, byla již soudní praxe usměrněna usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 434/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2005 pod číslem 169. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že je-li nárok oprávněného vzniklý před účinností obchodního zákoníku posuzován ve smyslu §763 odst. 1 obch. zák. podle hospodářského zákoníku a řídí-li se podle hospodářského zákoníku i lhůty k uplatnění práv, upravených dosavadními předpisy, i když tyto lhůty začnou běžet po účinnosti obchodního zákoníku, řídí se promlčecí lhůta podle hospodářského zákoníku i při rozhodování o zastavení exekuce (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3094/2010, usnesení ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3469/2006).
Nejvyšší soud nadto ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že exekuční soud je při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, vázán posouzením právního vztahu mezi účastníky nalézacím soudem. Uvedl, že takový postup je v souladu s požadavkem právní jistoty, neboť účastníci nalézacího řízení jsou srozuměni s tím, do kdy musí návrh na výkon rozhodnutí či exekuci podat, nechtějí-li se vystavit nebezpečí úspěšného uplatnění námitky promlčení.
K otázce právního režimu nákladů řízení přiznaných exekučním titulem Nejvyšší soud také již opakovaně uvedl, že přisouzené náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky a sdílí její osud - právní režim (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně jeho usnesení ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2973/2011).
V projednávané věci soudy vyšly ze zjištění (jež jsou v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelná), že vztahy mezi účastníky rozhodčího řízení posouzené rozhodčím nálezem vznikly z úvěrové smlouvy pro poskytnutí finančních prostředků na nákup autobusu ze dne 16. 9. 1991 (při podnikatelské činnosti), tj. před 1. 1. 1992. Exekučním titulem je rozhodčí nález JUDr. Stanislava Šmerdy č. j. RrS-002/97-39, vydaný 7. 5. 1997, který téhož dne nabyl právní moci. Z odůvodnění rozhodčího nálezu rovněž vyplývá, že úvěrová smlouva mezi účastníky byla s odkazem na ustanovení §763 obch. zák. posouzena jako smlouva uzavřená podle §382a hosp. zák.
Pokud tedy soudy posoudily právní vztah mezi účastníky a promlčení vymáhaného nároku včetně přisouzených nákladů řízení podle hospodářského zákoníku, je jejich právní názor v souladu s ustálenou soudní praxí. Protože podle §131b odst. 5 hosp. zák. je promlčecí lhůta judikované pohledávky desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno, k promlčení pohledávky, o níž bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem ze 7. 5. 1997 a jež je vymáhaná na základě návrhu na nařízení exekuce podaného 3. 10. 2003, dosud nedošlo.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech řízení se rozhoduje podle §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu