ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1232.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1232/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, adresa pro doručování: VZP ČR, Krajská pobočka pro Karlovarský kraj, územní pracoviště Karlovy Vary, Dr. Janatky 2, 360 01 Karlovy Vary, proti povinnému R. H. , zastoupenému JUDr. Milanem Zemanem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 20, pro 235.244,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 Nc 3319/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 2011, č. j. 13 Co 275/2011 - 70, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 3. 2011, č. j. 27 Nc 3319/2009-62, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrhy povinného na zastavení exekuce ze dne 5. 7. 2010 (správně 1. 7. 2010) a ze dne 10. 1. 2011, odůvodněné tím, že byly splněny podmínky uvedené v §290 odst. 1 o. s. ř., neboť srážky z odměny, která je povinnému vyplácena Věznicí Valdice, nemohou být prováděny s ohledem na velké množství jiných pohledávek, jež jsou v současné době uspokojovány, a s odkazem na §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. z důvodu jeho nemajetnosti, a jímž dále zamítl návrh povinného na odklad exekuce. Pokud jde o návrh na zastavení exekuce podle §290 odst. 1 o. s. ř., dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že podmínky pro postup podle tohoto ustanovení splněny nejsou, když ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že povinný je ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen, pobírá pracovní odměnu, přičemž ze mzdového listu za období zpětně jednoho roku ke dni rozhodování soudu prvního stupně, tj. od března 2010 do února 2011, vyplývá, že z jeho pracovní odměny byla na úhradu vymáhané pohledávky sražena částka 1.158,- Kč a že srážky nadále probíhají. Dále krajský soud (stejně jako okresní soud) dovodil, že za dané situace nejsou splněny ani podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. „pro nemajetnost povinného“, a ztotožnil se i s důvody, pro něž soud prvního stupně zamítl návrh na odklad provedení exekuce podle §266 o. s. ř. za použití §55 odst. 1 exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen o tom, že splňuje zákonem stanovené podmínky pro odklad exekuce podle §266 o. s. ř., a dále namítá, že odvolací soud přecenil výši sražené částky 1.158,- Kč co do jejího významu pro konstatování, že nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §290 odst. 1 o. s. ř.; dle názoru povinného je totiž zapotřebí přihlédnout k tomu, že tato částka, která byla z jeho odměny za vykonanou práci sražena, nepřipadne oprávněnému, nýbrž soudnímu exekutorovi jako odměna za výkon exekuční činnosti, jelikož tento nárok bude uspokojen před nárokem oprávněné, z čehož vyplývá, že srážky z jeho pracovní odměny neslouží k uspokojení pohledávky oprávněné a že s ohledem na výši odměny soudního exekutora není ani naděje, že by se z necelých 100,- Kč měsíčně tato pohledávka, byť i jen částečně, kdy uspokojila. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II, bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání proti výroku odvolacího soudu, jímž potvrdil výroky usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhů na zastavení exekuce, není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) přípustné; stejně tak je tomu i ohledně dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení o zamítnutí návrhu na odklad exekuce.
Pokud jde o nesouhlas povinného s usnesením odvolacího soudu v části, jíž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na odklad (provedení) exekuce, pak v tomto rozsahu není dovolání podle §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustné proto, že usnesení o odkladu provedení exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odkladu provedení exekuce není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2004 pod číslem 233).
Dovolání není přípustné ani proti výroku usnesení odvolacího soudu v části, v níž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce podle §290 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je v souladu s výslovným zněním zákona i s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2009, sp. zn. 20 Cdo 300/2008, či rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem uveřejněné pod číslem 39/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou: „Zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy podle §290 odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že v žádném měsíci po dobu jednoho roku nesmí mzda dosáhnout částky, z níž by bylo možno provádět srážky.“).
Protože dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu