ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1506.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1506/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné RS Konzult spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Dušní 112/16, identifikační číslo osoby 270 82 105, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem se sídlem v Praze, Týnská 12, proti povinnému MUDr. J. K. , zastoupenému Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, pro 6.486.599,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 Nc 1521/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2009, č. j. 68 Co 248/2008-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2009, č. j. 68 Co 248/2008-37, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 16. 11. 2007, č. j. 36 Nc 1521/2007-13 (kterým obvodní soud nařídil exekuci), tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce zamítl (výrok I.); oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 105.082,95 Kč (výrok II.) a dále oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Igoru Ivankovi na náhradu nákladů exekuce 7.735,- Kč. Odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku z oboru kriminalistiky a dospěl k závěru, že exekuční titul (směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, č. j. 54 Sm 210/2003-7) nebyl povinnému nikdy řádně (do vlastních rukou) doručen, že podpis na dodejce směnečného platebního rozkazu není jeho, a že titul tak není vykonatelným. Závěru o nedoručení titulu v nalézacím řízení podle odvolacího soudu nijak neodporují ani následně vydaná rozhodnutí soudů včetně Ústavního soudu, neboť v žádné z fází řízení nebyla otázka pravosti podpisu povinného na dodejce ke směnečnému platebnímu rozkazu dosud řešena, případně byla hodnocena pouze ve vztahu k rozhodnutím napadeným v příslušných řízeních. Odvolací soud rovněž uzavřel, že oprávněný nebyl k vymáhání pohledávky v době zahájení exekučního řízení aktivně legitimován, neboť návrh na nařízení exekuce byl podán 24. 4. 2007, tedy poté, kdy již byla předmětná pohledávka sepsána do konkursní podstaty úpadce NÁRODNÍ LEASING, s. r. o. Ode dne 6. 10. 2004 mohl totiž touto pohledávkou disponovat (a tedy i uplatnit návrh na nařízení exekuce) jen správce konkursní podstaty tohoto úpadce s ohledem na ustanovení §14 odst. 1 písm. a) a §14a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění k 6. 10. 2004 (dále též jen“zákon č. 328/1991 Sb.“).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Je přesvědčena, že je aktivně legitimována ve sporu o vydání směnečného platebního rozkazu i v následném řízení o výkon rozhodnutí, neboť je majitelkou předmětné směnky a svědčí jí nepřetržitá řada indosamentů. Poukazuje na to, že v době zahájení konkurzního řízení na úpadce NÁRODNÍ LEASING s. r. o. také byla ze směnky oprávněna ona a nikoli úpadce. Směnka žije svým vlastním životem a postoupením ztratila svou zajišťovací funkci; plnění z tzv. zajišťovací směnky je samostatným nárokem nezávislým na existenci zajištěné pohledávky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002), vymáhání plnění ze směnky nemá spojitost s konkursem prohlášeným na třetí osobu, soupis do konkursní podstaty je irelevantní a podání návrhu na nařízení exekuce není dispozicí s pohledávkou. Dále prosazuje, že exekuční titul je vykonatelný, neboť je nepochybné, že se dostal do sféry povinného, který proti němu v mnoha podáních brojil. Námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu byly odmítnuty pro opožděnost a usnesení bylo vrchním soudem potvrzeno. Ústavní soud sice odložil vykonatelnost směnečného platebního rozkazu, avšak následně ústavní stížnost odmítl a ukončením řízení před Ústavním soudem nabyl platební rozkaz vykonatelnosti. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve svém vyjádření uvedl, že závěr odvolacího soudu je správný, že exekuční titul mu nebyl řádně doručen, není vykonatelný a exekuci nelze vést. Zápisem pohledávky do konkursní podstaty přešla veškerá práva spojená s tímto majetkem na správce, přitom i žaloba na vyloučení pohledávky z konkursní podstaty již byla usnesením Městského soudu v Praze z 28. 12. 2009, č. j. 58 Cm 157/2004-362, odmítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze z 21. 12. 2010, č. j. 13 Cmo 28/2010-375 (v právní moci 5. 1. 2011). Navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Žádné takové vady však dovolatelka nenamítá a nevyplývají ani z obsahu spisu. Předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 3 o. s. ř.), jsou tedy závěry odvolacího soudu, že exekuční titul není vykonatelný, neboť povinnému nebyl řádně doručen, a že oprávněná v době zahájení exekučního řízení nebyla aktivně legitimována k vymáhání pohledávky.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Skutkový stav věci nebyl dovoláním zpochybněn, Nejvyšší soud tedy vycházel z následujících skutkových zjištění: V projednávané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, č. j. 54 Sm 210/2003-7, jímž byl povinný zavázán zaplatit oprávněné do 3 dnů od doručení částku 6,486.599,- Kč a náklady řízení 388.410,- Kč nebo podat v téže lhůtě námitky. Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, jimiž povinný namítal neplatnost směnky a nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce v řízení, byly odmítnuty jako pozdě podané usnesením Městského soudu v Praze z 10. 10. 2003, č. j. 54 Sm 210/2003-15, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze z 24. 11. 2003, č. j. 9 Cmo 557/2003-22. Městský soud v Praze následně zamítl žádost povinného o doručení směnečného platebního rozkazu usnesením z 16. 1. 2004, č. j. 54 Sm 210/2003-30, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze z 3. 5. 2005, č. j. 9 Cmo 423/2004-49. Vrchní soud v něm uvedl, že v době rozhodování o včasnosti námitek soudem prvního stupně i odvolacím soudem žalovaný pravost svého podpisu na poštovní dodejce nezpochybnil, soudy tedy pravost podpisu na listině (jež má charakter veřejné listiny) v této fázi nezkoumaly, neboť jim v procesu dokazování sporných skutečností nepříslušelo překročit rámec skutkových tvrzení žalovaného. Uvedená absence jinak, bohužel však pozdě, osvědčeného tvrzení o nepravosti podpisu žalovaného na předmětné poštovní dodejce, tak ve svém důsledku vyústila v rozhodnutí pro žalovaného nepříznivé (pravomocné odmítnutí námitek jako opožděných). Současně soud uvedl, že pokud bylo soudním rozhodnutím zjištěno doručení platebního rozkazu, není další doručování opodstatněné; opačný postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.
Ze znaleckého posudku PhDr. Václavy Musilové, soudní znalkyně z oboru kriminalistika, specializace expertíza ručního písma, z 12. 1. 2004 soud zjistil, že podpis na dodejce k exekučnímu titulu ze dne 6. 10. 2003 není pravým podpisem MUDr. J. K.
Z dopisu I. Š. ze dne 17. 11. 2005 (založeného na č. l. 28 spisu) soud zjistil, že zásilku obsahující exekuční titul podepsala jmenovaná, aby zabránila případnému vrácení zásilky, a předala ji povinnému 8. 10. 2003.
Pohledávka vůči MUDr. J. K., jež vznikla z titulu leasingové smlouvy č. 347/2001, byla 6. 10. 2004 zahrnuta do konkurzní podstaty úpadce NÁRODNÍ LEASING s. r. o. včetně práv a povinností z ní vyplývajících i včetně zajišťovacích instrumentů . Nato byla oprávněná vyzvána k podání žaloby na vyloučení pohledávky z konkursní podstaty podle §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. Žaloba oprávněné RS Konzult, spol. s r. o. byla u soudu podána dne 19. 12. 2004 a byla odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze z 28. 12. 2009, č. j. 58 Cm 157/2004-362, v právní moci 5. 1. 2011, poté, co rozsudek ze dne 27. 10. 2008 (jímž Městský soud v Praze žalobu zamítl s tím, že RS Konzult spol. s r. o. neprokázala svá tvrzení, že spornou pohledávku nabyla od oprávněného vlastníka, a že byla v dobré víře, jelikož pohledávka z leasingové smlouvy nebyla platně převedena ze spol. NÁRODNÍ LEASING spol. s r. o. na VIOLA Leasing s. r. o., a nemohla být tedy ani platně převedena z VIOLA Leasing s. r. o. na RS Konzult spol. s r. o.) byl zrušen a věc vrácena k odstranění rozpornosti žaloby, k čemuž však již přes opakované výzvy a poučení nedošlo.
Ústavní soud ČR usnesením ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. IV. ÚS 48/04, rozhodl tak, že ústavní stížnost žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2003, č. j. 9 Cmo 557/2003-22, usnesení Městského soudu v Praze z 10. 10. 2003, č. j. 54 Sm 210/2003-15, a směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, č. j. 54 Sm 210/2003-7, odmítl. Usnesení odůvodnil tím, že bylo na stěžovateli (povinném), aby si při vědomí existence protiprávní ústní dohody o přebírání zásilek jinou osobou uvědomil i důsledky pro něj z této dohody vyplývající. V tomto světle se jeví nepochopitelným, že stěžovatel v průběhu odvolacího řízení nezpochybnil pravost svého podpisu na dodejce. To, že tak učinil až po vydání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, je bez významu a neuplatnění této zcela jistě důležité okolnosti v řízení před obecnými soudy nelze reparovat cestou ústavní stížnosti. Pro stěžovatele nepříznivý výsledek řízení Ústavní soud hodnotil jako důsledek stěžovatelem nevhodně volených postupů ve zkráceném a zásadou koncentrovanosti ovládaném směnečném rozkazním řízení.
V průběhu řízení o vyloučení pohledávky z konkursní podstaty oprávněná podala dne 24. 4. 2007 návrh na nařízení exekuce k vymožení pohledávky podle výše uvedeného směnečného platebního rozkazu.
Podle §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. prohlášení konkursu má za následek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné.
Podle §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce,
Podle §14 odst. 1 písm. e) téhož zákona po prohlášení konkursu nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení.
Z citovaných ustanovení zákona č. 328/1991 Sb. vyplývá, že prohlášení konkursu na majetek povinného nebrání nařízení výkonu rozhodnutí, výkon rozhodnutí však nelze provést.
Svědčí-li tedy oprávněné na základě směnečného platebního rozkazu právo na zaplacení 6 486 599,- Kč, je také aktivně legitimována k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), tuto exekuci však nelze provést (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXVI, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 1379/2009).
Pokud jde o vykonatelnost exekučního titulu, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že soud musí v každém stadiu exekučního řízení najisto postavit, zda titul je vykonatelný. Bylo-li proti němu podáno odvolání, popř. odpor či námitky, exekuční soud buď vyčká rozhodnutí nalézacího soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda byl opravný prostředek podán včas, posoudí sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2005, pod číslem 166, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1738/2007).
V souzené věci se otázkou včasnosti opravného prostředku zabýval nalézací soud, který uzavřel, že námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 17. 9. 2003, č. j. 54 Sm 210/2003-7, byly podány opožděně, když v nich žalovaný (tj. povinný) ani nezpochybnil pravost podpisu na dodejce. Z uvedeného důvodu již nepřísluší exekučnímu soudu, aby se znovu včasností námitek z důvodu nedoručení směnečného platebního rozkazu zabýval.
Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud, tedy správné není a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Soud odvolací je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu