ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1529.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1529/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobce J. H., proti žalovaným 1) Magistrátu města Karlovy Vary – Odbor životního prostředí, U Spořitelny 2, a 2) Státní veterinární správě ČR se sídlem v Praze 2, Slezská 7, o zrušení rozhodnutí žalovaných, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 0 Nc 22/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 10. 12. 2009, č.j. 18 Co 410/2009-17, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni z 10. 12. 2009, č.j. 18 Co 410/2009-17, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech z 19. 6. 2009, č. j. 0 Nc 22/2009-5, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19. 6. 2009, č. j. 0 Nc 22/2009-5, jímž okresní soud podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl žalobcovo podání, doručené mu 17. 2. 2009, s odůvodněním, že toto podání nebylo přes výzvu předsedy senátu řádně opraveno a doplněno, a že v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Krajský soud uzavřel, že v odvolání sice žalovaný (správně má být „žalobce“) označil, proti komu žaloba směřuje, že však označení je zcela zmatečné, jelikož z něj není zřejmé, zda jako žalované mínil označit Magistrát města Karlovy Vary a Státní veterinární správu ČR či fyzické osoby H. H. a doc. MVDr. M. M., Ph.D. Ze zcela zmatečného obsahu odvolání pak podle krajského soudu „není ani nadále zřejmé, čeho se vlastně žalobce domáhá a jaký je důvod žaloby.“ Protože pro uvedené nedostatky náležitostí žaloby nelze v řízení pokračovat, je podle odvolacího soudu usnesení soudu prvního stupně správné.
V dovolání žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje „v nesprávné aplikaci ustanovení §79 o. s. ř.“ S poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 281/04) soudům obou stupňů vytýká přílišný formalismus a zdůrazňuje, že v žalobě užitý výraz „zamítnutí“ tam specifikovaných správních rozhodnutí „nelze vyložit jinak, než že žalobce navrhuje jejich zrušení“. Formalistický je také závěr krajského soudu, že ani z odvolání nadále není zřejmé, zda žalobce jako žalované mínil Magistrát města Karlovy Vary a Státní veterinární správu ČR či fyzické osoby H. H. a doc. MVDr. M. M., Ph.D. Za situace, kdy z obsahu soudního spisu lze jednoznačně dovodit na jedné straně, že žalobce napadá výše uvedená rozhodnutí správních orgánů, a kdy na straně druhé lze z předmětných rozhodnutí zjistit, který správní orgán je vydal a kdo je pouze – jako osoba oprávněná za příslušný úřad jednat – podepsal, nemůže být podle jeho názoru pochyb o tom, že žalovanými jsou Magistrát města Karlovy Vary a Státní veterinární správa ČR jako orgány, které napadená rozhodnutí, jejichž zrušení navrhuje, vydaly (což je kromě uvedeného zjevné i z toho, že tyto subjekty jsou vždy uvedeny jako v pořadí první). Pokud jde o podmínku vylíčení rozhodných skutečností, ty byly dostatečně popsány v žalobě a v odvolání, takže ani jejich údajný nedostatek nemůže být podkladem pro odmítnutí žaloby.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 3 věty před středníkem o. s. ř., je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že žaloba ve spojení s odvoláním trpí takovými nedostatky, že v řízení nelze pokračovat a že tudíž odmítnutí žaloby okresním soudem bylo správné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Zdůrazňují-li soudy obou stupňů (okresní soud ve vztahu k žalobě a krajský ve vztahu k žalobě i odvolání), že žalobce navrhoval „zamítnutí“ v žalobě označených správních rozhodnutí, a uzavírá-li krajský soud, že „ze zcela zmatečného obsahu odvolání nadále není zřejmé, čeho se vlastně žalobce domáhá a jaký je důvod žaloby,“ z čehož pak dovozuje správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., je jejich výklad tohoto ustanovení ve spojení s ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř. příliš restriktivní. I přes použití výrazu „zamítnutí rozhodnutí“ totiž nelze dovodit, že by z podání označeného „žádost a žaloba“ nebylo zřejmo, že žalobce neusiluje o zamítnutí, nýbrž o zrušení v žalobě označených správních rozhodnutí, specifikovaných jejích jednacími čísly a názvy orgánů, které je vydaly (opisy napadených rozhodnutí jsou přitom k žalobě připojeny /§79 odst. 2 o. s. ř./). O tom, že již okresnímu soudu bylo zřejmo, že žalobci nejde o zamítnutí označených správních rozhodnutí, nýbrž o jejich zrušení, svědčí i usnesení s výzvou k doplnění žaloby podle §43 odst. 1 o. s. ř. z 15. 5. 2009 (č.l. 3), v němž soud opakovaně používá slovního spojení „napadené správní rozhodnutí“ , případně dikce „.... které rozhodnutí, tj. jakého správního orgánu ... je napadeno.“ Že žalobce – byť užívá nesprávného výrazu „zamítnutí“ správních rozhodnutí – usiluje o jejich zrušení, bylo zřejmo již okresnímu soudu, jenž žalobu odmítl, aniž – a to v odůvodnění usnesení uvádí výslovně – „ postupoval podle §104b o. s. ř.; “ jestliže totiž okresní soud počítal s možností, že věc bude projednána a rozhodnuta v řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, pak nemohl pominout ustanovení §65 odst. 1 a §78 odst. 1 tohoto předpisu, v nichž je užito pojmu „ zrušení “ (....takového rozhodnutí), resp. „... soud zruší napadené rozhodnutí.“
Odvolacímu soudu nelze přisvědčit ani v jeho závěru, že „není zřejmé, zda (žalobce) mínil jako žalované označit Magistrát města Karlovy Vary a Státní veterinární správu ČR či fyzické osoby H. H. a Doc. MVDr. Milana Malenu, Ph.D.“ Jestliže totiž žalobce k označení žalovaných správních orgánů připojil i jména a příjmení osob, jimiž tyto správní orgány rozhodly (v případě rozhodnutí magistrátu žalobce navíc neuvedl ani jméno vedoucího odboru životního prostředí Ing. S. P., uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí jako jméno úřední osoby, jíž správní orgán rozhodl, ale jméno H. H. jako pracovnice správního orgánu odpovídající „za správnost vyhotovení“, viz k žalobě připojené přílohy), pak to nemůže nic změnit na závěru, že – poněvadž žalované správní orgány byly označeny určitě a srozumitelně – žaloba nesměřuje proti oněm (úředním) fyzickým osobám, nýbrž právě proti správním orgánům, jež napadená rozhodnutí vydaly, což platí tím spíše při zamýšleném postupu okresního soudu podle §104b o. s. ř.
Jak plyne z výše uvedeného, právní závěr odvolacího soudu, že ze žaloby ve spojení s odvoláním „nadále není zřejmé, zda žaloba směřuje proti správním orgánům či fyzickým osobám ani to, čeho se žalobce vlastně domáhá a jaký je důvod žaloby,“ jakož i jeho závěr, že v řízení pro tyto nedostatky žaloby nelze pokračovat, jsou nesprávné, a – pro příliš restriktivní výklad §43 odst. 2 ve spojení s ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř. – ústavně nekonformní. Uvedené platí tím spíše, že, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně – by jinak (tj. v případě odstranění nedostatků žaloby) byly dány podmínky k postupu podle §104b o. s. ř.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení, v němž rozhodne o celém jeho předmětu (jelikož žaloba směřovala – kromě jiného – proti třem rozhodnutím Státní veterinární správy ČR, nikoli tedy, jak v odůvodnění svého usnesení uvádí okresní soud, /jen/ proti rozhodnutí Státní veterinární správy ČR č.j. RED/1230/2008-1).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu