ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1637.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1637/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného CORSAIR (Luxembourg) N°11 S.A. , se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-1115 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému Ing. J. R. , zastoupenému Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, pro 10 029 981,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 Nc 5010/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2009, č. j. 5 Co 346/2009-147, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2009, č. j. 5 Co 346/2009-147, a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 29. 10. 2008, č. j. 12 Nc 5010/2007-102, se v části výroku, týkající se zastavení exekuce pro pohledávku z úvěrové smlouvy č. 2508-2715850-278 ze dne 9. 9. 1991, a ve všech výrocích o náhradě nákladů ruší a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti části výroku, jíž krajský soud potvrdil usnesení o zastavení exekuce pro pohledávky z úvěrových smluv č. 2700755-278 ze dne 29. 5. 1992, č. 1003-2700755-278 ze dne 9. 9. 1992, a č. 2715850-278 ze dne 9. 9. 1992, se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 29. 10. 2008, č. j. 12 Nc 5010/2007-102, zastavil zcela podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 24. 9. 2007, č. j. 12 Nc 5010/2007-30. Oprávněnému uložil zaplatit pověřenému exekutorovi na nákladech exekuce 7 735,- Kč a dále zaplatit povinnému k rukám jeho zástupce náklady řízení 5 474,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a oprávněnému uložil zaplatit povinnému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 033,70 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo oprávněného vymáhat pohledávku sestávající ze čtyř dílčích pohledávek je promlčeno, a proto je dán důvod k zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce, že výpis ze seznamu pohledávek přihlášených do konkursu ve spojení s rozhodnutím o rozvrhu rozdělované podstaty je třeba považovat za rozhodnutí sui generis, pro něž by platilo, že u pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené podle zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „hosp. zák.“) běží desetiletá promlčecí doba od data rozvrhu, jako by šlo o meritorní rozhodnutí. Uzavřel, že u této pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 9. 9. 1991, jejíž splatnost byla sjednána ke dni 31. 8. 1995 a u níž je třeba posuzovat promlčení podle §130 ve spojení s §131a hosp. zák., došlo prohlášením konkursu na majetek povinného dne 20. 7. 1998 ke stavení promlčecí doby a v okamžiku prohlášení konkursu chyběly do konce promlčecí doby 42 dny. Promlčecí doba v této délce doběhla po skončení konkursu, tj. dnem 9. 2. 2003, a tato pohledávka tedy byla již v době podání návrhu na exekuci 13. 9. 2007 promlčena. Promlčecí doba stanovená v §408 odst. 1 obch. zák., která se týká ostatních vymáhaných pohledávek z úvěrových smluv, jejichž úprava se řídí režimem obchodního zákoníku, je lhůtou objektivní, na jejíž běh nemá průběh konkursního řízení žádný vliv. Uplynutím deseti let došlo tudíž k promlčení i u uvedených pohledávek. Odvolací soud nepovažoval současně pro posouzení otázky promlčení za podstatné, že část pohledávek byla přiznána meritorními rozhodnutími (platebním rozkazem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 3. 3. 1994, č. j. Ro 539/94-16, a rozsudkem pro zmeškání téhož soudu z 16. 6. 1994, č. j. 13 Cm 13/94-29, od jejichž právní moci již i tak uplynulo více než deset let).
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Zásadní význam napadeného usnesení pojí k otázce, zda je možné při posouzení promlčení „ přihlížet pouze ke skutečnostem, které jsou rozhodné v řízení, či je nutné promlčení zkoumat ve světle všech skutečností, které jsou tvrzeny a prokázány.“ Shrnul, že vymáhané pohledávky vyplývají ze čtyř úvěrových smluv (č. 2508-2715850-278 ze dne 9. 9. 1991, č. 2715850/278 ze dne 9. 9. 1992, č. 1003-2700755-278 ze dne 9. 9. 1992, a č. 2700755-278 ze dne 29. 5. 1992), a vyjádřil nesouhlas s posouzením promlčení u pohledávky z úvěrové smlouvy ze dne 9. 9. 1991 v původní výši 2 342 500,- Kč. Uvedl k ní, že byla přihlášena do konkursu ve výši 2 316 203,50 Kč, z čehož jistina činila 1 085 500,- Kč, přičemž z přihlášky pohledávky vyplynulo, že byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem na listu vlastnictví č. 4761 pro katastrální území Písek, které byly v rámci konkursu zpeněženy. Dále připomněl, že pohledávka byla přiznána rozsudkem ze dne 23. 5. 1995. Podle jeho názoru je třeba v dané věci při posuzování promlčení pohledávky použít §131b odst. 5 hosp. zák. Promlčecí lhůta je desetiletá a začala běžet 23. 5. 1995; přihlášením pohledávky do konkursu dnem 11. 8. 1998 se její běh přerušil. Z této lhůty uplynulo 1176 dní, přičemž zbývající 2474 dny mohly doběhnout teprve po 4. 2. 2003 - po právní moci usnesení o zrušení konkursu, tj. nejdříve dnem 13. 11. 2009, tzn. že při podání návrhu na nařízení exekuce 13. 9. 2007 tato pohledávka dosud nebyla promlčena. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že založil dvojí režim promlčení téže pohledávky, neboť ze závěrů soudu se podává, že pokud by se oprávněný domáhal nařízení exekuce na základě meritorního rozhodnutí, a nikoli na základě výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek, bylo by možné uvažovat o desetileté promlčecí lhůtě běžící ode dne vykonatelnosti meritorního rozhodnutí. Protože se však oprávněný domáhal nařízení exekuce na základě výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek, promlčecí lhůta je podle závěru soudu jen tříletá a běží od splatnosti pohledávky. Oprávněný dále namítá, že v řízení vyšlo najevo, že sporná pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, pročež promlčecí doba u přihlášené pohledávky neběžela ani do prohlášení konkursu ani po dobu konkursního řízení (§130 hosp. zák.). Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) proti té části výroku napadeného rozhodnutí, jež se týká zastavení exekuce pro pohledávku z úvěrové smlouvy č. 2508-2715850-278 ze dne 9. 9. 1991; dovolací soud se totiž dosud nezabýval otázkou promlčení (judikátní) pohledávky podléhající režimu hospodářského zákoníku a vymáhané na základě seznamu přihlášek, vydaného podle §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové však z obsahu spisu nevyplývají.
Oprávněný činí předmětem dovolání posouzení promlčení u pohledávky z úvěrové smlouvy č. 2508-2715850-278 ze dne 9. 9. 1991 a namítá, že pro ni platí desetiletá promlčecí lhůta ve smyslu §131b odst. 5 hosp. zák. (namísto nesprávně aplikované tříleté lhůty podle §131a hosp. zák.), neboť o pohledávce bylo vydáno meritorní rozhodnutí (konkrétně má jít o rozsudek ze dne 23. 5. 1995), a není podstatné, že v exekuci není vykonáváno toto meritorní rozhodnutí, ale výpis ze seznamu pohledávek přihlášených do konkursu.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. na základě seznamu přihlášek lze pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, po zrušení konkursu vést výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění.
Podle §131a hosp. zák. ve znění do 31. 12. 1991 platí, že pokud není v zákoně stanoveno jinak, je promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
Podle §131b odst. 5 hosp. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je promlčecí lhůta desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
Nejvyšší soud se ve svém usnesení ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2784/2010, již zabýval v rámci exekuce pro pohledávku zjištěnou a neuspokojenou v konkursu (k námitce jejího promlčení) i povahou seznamu pohledávek přihlášených do konkursu. Dospěl přitom k závěru, že tento seznam je pro zjištěnou pohledávku exekučním titulem, jejž zákon klade na roveň vykonatelnému rozhodnutí soudu, přičemž pro účely posouzení případného promlčení této pohledávky je rozhodující okamžik právní moci usnesení o zrušení konkursu. Následně dovodil, že k promlčení pohledávky uvedené v seznamu přihlášek (podle zákona č. 328/1991 Sb.), jež se řídí obchodním zákoníkem, dojde uplynutím desetileté promlčecí lhůty podle §408 odst. 1 obch. zák., počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé, a v určitých případech prodloužené o další tři měsíce podle §408 odst. 2 obch. zák.
Nejvyšší soud současně doplnil, že vzhledem ke skutečnosti, že seznam přihlášek je veřejnou listinou, není vybaven účinky právní moci, jež zákon s rozhodnutím spojuje, a nepředstavuje překážku, která by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci takové projednání náleží (k tomu srov. též usnesení publikované pod číslem 39/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jinými slovy mohou vedle sebe stát jak seznam přihlášek, tak i soudní rozhodnutí, uplatní se pro nalézací řízení závěr, že v takovém případě se promlčení v konkursu zjištěné pohledávky z obchodního závazkového vztahu řídí §405 obch. zák.
Byť se zmíněná judikatura netýkala promlčení judikátní pohledávky posuzované v režimu hospodářského zákoníku, jsou i v projednávané věci použitelné stávající úvahy o tom, že se právo vymáhat pohledávku na základě seznamu přihlášek podle §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ač ten sám rozhodnutím není, promlčí ve stejné lhůtě jako právo přiznané pravomocným rozhodnutím, tj. v projednávané věci v desetileté promlčecí lhůtě (§131b odst. 5 hosp. zák.), která běží ode dne právní moci usnesení o zrušení konkursu (k tomu srov. text §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., podle něhož výkon rozhodnutí na základě seznamu přihlášek lze vést po zrušení konkursu). Zcela bez významu pak tedy zůstává, zda je vymáhána pohledávka již dříve přiznaná rozhodnutím soudu či nikoli, neboť podstatné je, že je vymáhána na základě seznamu přihlášek.
Dovolací soud také připomíná, že od projednávané situace je třeba odlišovat promlčení práva pohledávku zapsanou v seznamu přihlášek teprve uplatnit u soudu v nalézacím řízení.
Pro úplnost se dodává, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je promlčecí doba k vymáhání zjištěné a neuspokojené pohledávky na základě seznamu pohledávek stanovena již výslovně, a to v délce 10 let od zrušení konkursu (viz §312 odst. 4).
Ze soudního spisu se podává, že v projednávané věci byl dne 30. 12. 2002 po splnění rozvrhového usnesení zrušen konkurs (§44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb.) na majetek Ing. J. R. (povinného). Dne 13. 9. 2007 podal oprávněný návrh na nařízení exekuce i pro vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 2508-2715850-278 ze dne 9. 9. 1991, posuzované v režimu hospodářského zákoníku, a to právě na základě výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek (viz č. l. 13 spisu).
Dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že byla-li exekuce nařízena na základě seznamu přihlášených pohledávek, není pro posouzení otázky promlčení sporné pohledávky podstatné, zda byla též přiznána soudním rozhodnutím. Nesdílí však jeho názor v tom, že pohledávka z úvěrové smlouvy ze dne 9. 9. 1991 byla v době podání návrhu na exekuci již promlčena. S ohledem na shora uvedené je totiž třeba přijmout závěr, že promlčecí doba k vymáhání pohledávky po zrušení konkursu na základě seznamu přihlášek je desetiletá (§131b odst. 5 hosp. zák.) a počala běžet teprve od právní moci usnesení o zrušení konkursu.
Pokud se týká argumentace dovolatele, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 2508-2715850-278 ze dne 9. 9. 1991 byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem, dovolací soud k ní nepřihlížel, neboť byla uplatněna až v dovolání, a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustnou novotu.
Z uvedeného plyne, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. v příslušné části výroku zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen výrok odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajícím rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). V něm se soud prvního stupně bude zabývat až v dovolání uplatněnou námitkou, že pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem.
Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř.). Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, nebo usnesení uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ač dovoláním oprávněná výslovně napadla celý rozsah usnesení krajského soudu, neuvedla přitom žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že je dán nějaký dovolací důvod ve vztahu k části výroku týkající se zastavení exekuce pro zbývající 3 pohledávky (pohledávky z úvěrových smluv č. 2700755-278 ze dne 29. 5. 1992, č. 1003-2700755-278 ze dne 9. 9. 1992, a č. 2715850-278 ze dne 9. 9. 1992), jež byly posuzovány v režimu obchodního zákoníku. Nejvyšší soud proto vadné dovolání proti části výroku, jíž krajský soud potvrdil usnesení o zastavení exekuce pro pohledávky z úvěrových smluv č. 2700755-278 ze dne 29. 5. 1992, č. 1003-2700755-278 ze dne 9. 9. 1992, a č. 2715850-278 ze dne 9. 9. 1992, odmítl (§243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l věta druhá o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu