ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1713.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1713/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné JAKUB a. s., se sídlem v Novém Boru – Arnultovicích, Gen. Svobody 297, identifikační číslo osoby 477 84 547, zastoupené JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Gen.Svobody 788, proti povinnému P. V. , zastoupenému Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, pro 468.849,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 5812/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2009, č. j. 36 Co 459/2008-20, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud nařídil usnesením ze dne 19. 3. 2003, č. j. 45 Nc 5812/2003-4, podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 12. 2002, č. j. 39 Ro 270/2002-10, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 468.849,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 6. 2. 2000 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 57.450,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Janu Bémovou.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že označení žalovaného v platebním rozkazu sice není úplné, avšak jeho součástí bylo jak v žalobě, tak i v podkladovém exekučním titulu (a rovněž v návrhu na nařízení exekuce) identifikační číslo žalovaného, přičemž z výpisu z živnostenského rejstříku je zřejmé, že pod uvedeným identifikačním číslem je zapsán P. V. s místem podnikání Liberec, Žitavská 173/51. Platební rozkaz byl doručen na adresu Liberec, Žitavská 173/15 a jako adresát byl označen VAN ELEKTRO. Z otisku firemního razítka, jímž byla opatřena soudní doručenka při převzetí tohoto platebního rozkazu 14. 1. 2003 (viz čl. 10 spisu 39 Ro 270/2002), je zřejmé, že obsahuje označení: Elektro – VAN, P. V., a je vlastnoručně příjemcem podepsaná. Platební rozkaz nebyl napaden odporem a nabyl právní moci 30. 1. 2003. Odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2101/98 a Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 840/2005 dovodil, že povinným je P. V., jehož identifikační číslo je shodně uvedeno v titulu i v návrhu na nařízení exekuce, že i přes vadu v označení žalovaného (povinného) nevznikají pochybnosti o jeho totožnosti, a že tedy tato vada není na újmu vykonatelnosti exekučního titulu.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Tvrdí, že exekuční titul je nevykonatelný, neboť byl vydán proti neexistujícímu subjektu (VAN ELEKTRO); přesto exekutorka vydala exekuční příkaz přímo proti jeho osobě. Označení je nedostatečné s ohledem na §79 o. s. ř. a na tom nic nezmění ani to, že platební rozkaz byl povinným převzat. Nalézací soud (a následně i exekuční soud) měl podle §43 o. s. ř. vyzvat žalobce k odstranění vady podání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 se ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ruší uplynutím dne 31. 12. 2012). O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel konkrétní skutečnosti ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, netvrdí a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k tomuto závěru dospět nelze. Dovolatel (byť prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je vykonatelný.
V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 12. 2002, č. j. 39 Ro 270/2002-10, který ukládá žalovanému VAN ELEKTRO se sídlem Liberec, Žitavská 173/51, IČO 48271462 , aby zaplatil žalobci částku 468.849,- Kč s příslušenstvím. Platební rozkaz povinný P. V. řádně převzal, což ostatně sám potvrzuje. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 3. 2003, č. j. 45 Nc 5812/2003-4, byla exekuce nařízena proti povinnému, jenž je označen stejně jako v exekučním titulu. Z výpisu z živnostenského rejstříku je zřejmé, že pod uvedeným identifikačním číslem je zapsán P. V., Elektro-VAN, s místem podnikání Liberec, Žitavská 173/51.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, publikovaném v časopise Soudní judikatura, čísle 6, ročníku 1999, pod číslem 62, přijal závěr, že označí-li soud v rozhodnutí účastníky způsobem, který neodpovídá požadavkům ustanovení §79 odst. 1 věty druhá a třetí o. s. ř., není to na újmu vykonatelnosti rozhodnutí (§251 o. s. ř.), jestliže je možné z něj bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost .
O takový případ jde i v projednávané věci, v níž exekuční soudy v obou stupních shodně uzavřely, že povinný je jednoznačně identifikován (a to zejména identifikačním číslem, případně místem podnikání), respektive že i přes neodstranění vad podání lze spolehlivě dovodit, komu je povinnost uložena. Nelze tedy souhlasit s názorem dovolatele, že titul byl vydán proti neexistujícímu subjektu; povinný existuje a byl ztotožněn, toliko jeho označení v titulu je neúplné. Za této situace ani neodstranění vady podání spočívající v neúplném označení účastníka řízení není takovou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V daném případě nemohl být dotčen ani požadavek na spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků, neboť povinný byl po celou dobu nalézacího i exekučního řízení řádným účastníkem.
K podobnému závěru dospěl dovolací soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2831/2004, kde dovodil, že vada spočívající v nepřesném označení účastníka řízení neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť není sporu o tom, který subjekt je účastníkem, souhlasí-li (vyjma obchodní firmy) ostatní znaky, tj. právní forma, sídlo a identifikační číslo (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1316/99, usnesení ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2083/2000, usnesení ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1188/2003, usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1735/2008, usnesení ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu