ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1860.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1860/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné SPOZA, společnosti s ručením omezeným , se sídlem v Černilově 606, identifikační číslo osoby 150 62 791, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti povinnému M. M. , zastoupenému Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, pro 49.577,- Kč a pro smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 10103/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. června 2011, č. j. 23 Co 308/2011 - 110, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. 4. 2011, č. j. 12 Nc 10103/2003 - 100, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl návrh povinného, podaný dne 11. 5. 2010 a doplněný dne 28. 5. 2010, na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 6. 5. 2003, č. j. 12 Nc 10103/2003 - 9 (podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 5. 2002, č. j. 10 C 11/2002 - 28, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2003, č. j. 24 Co 730/2002 - 49, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2003, č. j. 24 Co 730/2002 - 54, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 49.577,- Kč a specifikovaných smluvních pokut, dále pro náklady předcházejícího řízení v částce 35.480,- Kč a pro náklady exekuce, jejímž provedením byl pověřen JUDr. Oldřich Svoboda, Exekutorský úřad v Hradci Králové). Odvolací soud k námitkám povinného, že nepřevzal zboží, jehož zaplacení je nyní exekučně vymáháno, shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že tyto námitky směřují proti věcné správnosti exekučního titulu, kterou však soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat; pravomocným a vykonatelným exekučním titulem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet. Pokud povinný obecně argumentuje tím, že oprávněné nic nedlužní, nepředkládá podle odvolacího soudu žádná tvrzení, která by bylo možno podřadit pod některý ze zastavovacích důvodů podle §268 odst. 1 o. s. ř., zejména takové tvrzení, že by po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné prostřednictvím ustanovené zástupkyně) z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve smyslu §268 odst. 1 o. s. ř. nepředložil žádná tvrzení, a namítá, že v daném případě lze exekuci zastavit dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Má za to, že exekuce je nepřípustná, neboť vymáhaná povinnost mu nebyla v nalézacím řízení uložena po právu. Opětovně poukazuje na skutečnost, že oprávněná v nalézacím řízení neprokázala, že by zboží, jehož kupní cenu s příslušenstvím požadovala po povinném zaplatit, měl zaplatit právě povinný, z čehož dovozuje „vadu exekučního titulu a pochybení při nařízení exekuce“. Uvádí, že v nalézacím i exekuční řízení opakovaně namítal, že předmětné dodací listy nebyly povinným potvrzeny a že je v této podobě (s nepotvrzeným dodáním) dohledal náhodou u jiného subjektu, který měl předmětné zboží a tedy žalovanou kupní cenu zaplatit. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, případně také usnesení soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.); po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., není přípustné.
Dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučních titulů (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, jsou v exekučním řízení zcela bez právního významu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. 20 Cdo 224/2008).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu