ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1898.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1898/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. , se sídlem v Irsku, Dublin 2, Windmill Lane, Hannover Building, 4th Floor, identifikační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným 1) JUDr. P. N. , za účasti manželky povinného H. N. N., oběma zastoupeným JUDr. Václavem Rubášem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 52, a 2) PN INVEST - Holding, a.s. , se sídlem v Praze 2, Sokolská č.p. 1868/20, identifikační číslo osoby 252 08 713, zastoupenému JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 52, pro 4.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 Nc 2874/2009, o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2012, č. j. 61 Co 1/2011 - 229, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2010, č. j. 27 Nc 2874/2009 - 185, jímž Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh prvního povinného a jeho manželky na odklad provedení exekuce do doby rozhodnutí soudu o návrhu povinných na zastavení exekuce, obsaženého v jejich podání ze dne 8. 11. 2010, a kterým zamítl návrh obou povinných na zastavení exekuce.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že návrh povinných na zastavení exekuce není důvodný, neboť vznesená námitka promlčení vymáhané pohledávky není po právu. S odkazem na usnesení Nejvyššího ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009, a další dovodil, že byla-li vymáhaná směnečná pohledávka přiznána pravomocným rozhodnutím v nalézacím řízení (exekučním titulem v projednávané věci je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2001, č. j. 61 Sm 49/2001 - 10, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 2. 2008, č. j. 5 Cmo 514/2007 - 186, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008, č. j. 5 Cmo 514/2007 186, jenž nabyl právní moci dne 4. 3. 2008 a vykonatelným se stal dne 8. 3. 2008) „použije se pro běh promlčení“ ustanovení §110 obč. zák., a to i v případě, že směnka zajišťovala obchodněprávní vztah, a nikoliv ustanovení §408 obch. zák., jak povinní namítali. Jestliže oprávněný podal návrh na nařízení exekuce dne 10. 4. 2009, učinil tak včas a k promlčení vymáhané pohledávky nedošlo. Protože návrh na zastavení exekuce není důvodný, je správný i výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž zamítl návrh prvního povinného a jeho manželky na odklad provedení exekuce podle §266 odst. 2 o. s. ř.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podal první povinný dovolání (posuzováno podle jeho obsahu), jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], neboť má za to, rozhodnutí odvolacího soudu má v otázce, kterým právním předpisem se řídí promlčení, po právní stránce zásadní význam. Poukazuje na to, že „příčinným závazkovým vztahem v dané věci byl „závazek na vrácení úvěru ze smlouvy podle §497 a násl. obch. zák.“, že stranami předmětné úvěrové smlouvy byly obchodní společnosti a že povinní směnku jen avalovali. Vystavení směnky, jakož i samotný závazek z úvěrové smlouvy, se tedy týkal podnikatelské činnosti dotčených subjektů ve smyslu §261 odst. 1 obch. zák. a podle §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se proto řídí částí třetí tohoto zákona, jelikož smlouva o úvěru se považuje za tzv. absolutní obchod. Dovolatel souhlasí s tím, že ze směnky vzniká specifický právní vztah, nicméně se nedomnívá, že právní a hospodářský důvod (kauza), jakož i povaha účastníků, nejsou pro posouzení věci významné. Nelze totiž vycházet z toho, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od kauzálního závazku. Pokud se na (kauzální) závazkový vztah dvou podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti vztahuje obchodní zákoník, pak není důvodu, aby se režim prostředku zajištění (v daném případě směnky), řídil režimem občanského zákoníku, jelikož obchodní zákoník obsahuje komplexní úpravu promlčení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 308/2008). Exekuce vedená proti povinným, coby avalům směnky, by proto měla v důsledku vznesené námitky promlčení zastavena, neboť oprávněný podal návrh na nařízení exekuce více než po 7 měsících po uplynutí promlčecí doby podle §408 odst. 1 obch. zák. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a případně i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc tomu kterému soudu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná v písemném vyjádření k dovolání s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009, uvedla, že vznesená námitka promlčení není důvodná, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., není přípustné.
Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Otázkou, kterým právním předpisem se řídí promlčení judikované směnečné pohledávky se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009, uveřejněném pod číslem 103/2011 Sbírky soudních rozhodnutí, od něhož dovolací soud nemá důvodu se ani v této věci odchýlit. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud na základě shodného skutkového stavu, tj. v případě směnky, která zajištovala závazek z úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že s ohledem na charakter směnečného závazku [směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku; i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod, vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá] se otázky promlčení, neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy, kterou je občanský zákoník (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2010, sp. zn. 20 1335/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 2245/2009, v němž dovolací soud řešil otázku promlčení nároku ze směnky zajišťující závazek z leasingové smlouvy uzavřené mezi podnikateli).
Byla-li tedy směnečná pohledávka přiznána pravomocným rozhodnutím v nalézacím řízení, použije se pro běh promlčení (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) ustanovení §110 obč. zák., a nikoliv ustanovení §408 obch. zák. Oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 obč. zák.).
Posoudil-li odvolací soud otázku promlčení vymáhané pohledávky v souladu s citovanou judikaturou, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání prvního povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu