ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2084.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2084/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Třebíči , se sídlem v Třebíči, Žerotínovo nám. 1, proti povinnému V. K. , zastoupenému JUDr. Petrem Goláněm, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, za účasti J. K., pro 1,298.655,70 Kč, prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 749/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2010, č. j. 54 Co 381/2010-250, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 3. 2010, č. j. 11 E 749/99-234, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí i návrh na odklad výkonu rozhodnutí, nařízeného usnesením okresního soudu ze dne 28. 4. 1999, č. j. E 749/99-10, ve spojení s usnesením odvolacího soudu z 25. 2. 2000, č. j. 12 Co 602/99-18, a usnesením okresního soudu z 21. 11. 2002, č. j. E 749/99-32; současně žádnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že z usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí z 21. 11. 2002, č. j. E 749/99-32, bylo v konečném důsledku zřejmé, že výkon byl nařízen i prodejem pozemku p.č. st. v kat. území Podklášteří. Neměli o tom pochybnosti ani povinný a jeho manželka, neboť v následném podání z 14. 1. 2009 námitku v tomto směru nevznesli. Soud podání povinného a jeho manželky posoudil podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dále v souladu s pokynem odvolacího soudu z 12. 8. 2003 jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a o takovém i rozhodl (usnesením z 12. 5. 2004, č. j. E 749/99-104, jež bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu z 30. 6. 2005, č. j. 12 Co 719/2004-127); obsahovalo totiž námitky nerozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, a to argumentaci okolnostmi, k nimž došlo až po 20. 4. 1999, tj. po zahájení řízení (uplynutí tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů), ačkoli rozhodující je stav v době zahájení řízení (§335a odst. 1 o. s. ř.). Soud neshledal předpoklad pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. pro absenci rozhodnutí o vyloučení nemovitostí z výkonu rozhodnutí, přičemž jeho existence navíc nebyla ani tvrzena a ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 12 C 240/2005 bylo zřejmé, že řízení o vylučovací žalobě J. K. bylo pravomocně zastaveno již 25. 9. 2007. Dále soud neshledal ani důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. s tím, že podnikání povinného není takového charakteru, aby bylo vázáno výlučně na předmětné nemovitosti; prodej nemovitostí pak neznamená, že v nich povinný nemůže podnikat i nadále např. na základě nájemní smlouvy, popř. že by své podnikání nemohl přenést jinam. Totéž se týká i námitky, že nemovitosti užívá k bydlení. Připomněl také, že na předmětných nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch oprávněného, jež umožňuje hojit se i na věcech, jež povinný podnikatel nezbytně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti (§322 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud přisvědčil i závěru, že postavení povinného (kdy by výkon rozhodnutí mohl mít pro něj a jeho rodinu zvláště nepříznivé následky) není pouze přechodného charakteru, a že nelze očekávat, že by výkon mohl být v dohledné době zastaven pro splnění závazku.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam spatřuje v otázce, zda a nakolik je soud povinen přihlížet k vlastnickým změnám nastalým před pravomocným nařízením exekuce a zda v projednávané věci mohl soud posoudit odvolání proti nařízení exekuce jako návrh na její zastavení. Dovolatel uvádí, že daňový dluh je vykonstruován a má pochybnosti o platnosti a vykonatelnosti exekučního titulu. Vytýká také nepřesnost v označení nemovitostí dotčených výkonem a uvedených v usnesení z 21. 11. 2002, E 749/99-32, zejm. pozemku p. č. st.; z usnesení podle jeho názoru není zřejmé, zda je dotčen i dům na pozemku, navíc výše označené usnesení nereflektovalo (stejně jako dovoláním napadené rozhodnutí), že bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též jen „BSM“) již bylo 16. 6. 1998 zrušeno soudem. Okresní soud rozhodl o odvolání proti usnesení z 21. 11. 2002, č. j. E 749/99-32, usnesením z 12. 5. 2004, č. j. E 749/99-44, jako o návrhu na zastavení, což však podle dovolatele nemohl, a nepostoupením věci odvolacímu soudu porušil zákon, neboť rozhodoval o zastavení v době, kdy exekuce na dům nebyla ještě pravomocně nařízena. Prosazuje, že výkon rozhodnutí byl vlastně pravomocně nařízen až usnesením z 30. 6. 2005, do té doby se jednalo o nepravomocná rozhodnutí alespoň ohledně pozemku p. č. st. a budovy čp., ani inhibitorium v původním a zčásti zrušeném usnesení z 28. 4. 1999 se nevztahuje na úkony předešlé, např. na dohodu o vypořádání BSM ze dne 17. 6. 1998, zavkladovanou až dodatečně. Z téhož důvodu nesouhlasí také se závěrem, že vlastnické změny nastaly až po nařízení výkonu rozhodnutí. Namítá, že exekucí je postižen majetek ve vlastnictví jiné osoby než povinného (a proto je dán důvod pro zastavení dle §268 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), dle rozsudku Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 4 C 77/1998, o zrušení BSM povinného a jeho manželky, jenž nabyl právní moci 16. 6. 1998, a dle jejich dohody o vypořádání BSM z 17. 6. 1998 je jediným vlastníkem nemovitostí J. K., jež je také nyní zapsána v katastru. Nepředložil-li soud bez prodlení rozsudek o zrušení BSM katastrálnímu úřadu k provedení záznamu, nemůže to být k tíži povinnému. Pochybením katastrálního úřadu pak nedošlo ke vkladu dohody o vypořádání BSM z 17. 6. 1998 dříve, ale až s právními účinky ke dni 8. 9. 1999. Kromě toho návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí lze podat v časově neomezené lhůtě. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s názorem Okresního soudu v Třebíči, vysloveným v odůvodnění rozsudku z 21. 5. 2002, sp. zn. 8 C 1093/2000, podle něhož byla dohoda o vypřádání BSM neplatná, a ve vztahu k dotčeným nemovitostem tak šlo po uplynutí zákonné tříleté lhůty (tj. od 16. 6. 2001) o rovnodílné spoluvlastnictví manželů. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Konstatoval, že povinný ve svých tvrzeních používá i navzájem se vylučující tvrzení podle své potřeby, pozdě napadá i pravomocná rozhodnutí správce daně a soudu a různými opravnými prostředky a návrhy obstrukčně protahuje řízení. Zdůraznil, že pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je rozhodující stav v době zahájení řízení, tj. k 20. 4. 1999. I po vydání opakovaného usnesení o nařízení exekuce (po vrácení věci odvolacím soudem pro neurčitost označení) byly předmětné nemovitosti v BSM a dohodu o vypořádání BSM z 17. 6. 1998 je třeba posuzovat podle právní úpravy platné do 1. 8. 1998, tedy podle §149a obč. zák., podle něhož dohoda nabývá účinnosti vkladem do katastru. S odkazem na nálezy IV ÚS 500/01 a III ÚS 644/01 je do dne provedení vkladu převodce vlastníkem nemovitostí, o nichž se řízení vede, a ke vkladu práva pro manželku povinného došlo až 8. 3. 2005 (byť s právními účinky vkladu ke dni 8. 9. 1999). K nařízení exekuce došlo tedy správně podle stavu platného v době zahájení řízení i v době rozhodování o návrhu a okolnosti nastalé v průběhu nemohou mít na správnost nařízení vliv. Soud by mohl při nařízení zohlednit jen stav, kdy povinný před zahájením řízení převedl nemovitosti na jinou osobu a účinky vkladu i rozhodnutí o povolení vkladu a provedení zápisu vkladu do katastru nastalo před zahájením řízení. Dojde-li k převodu nemovitosti sice před zahájením vykonávacího řízení s účinky vkladu rovněž před zahájením, ale rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu bylo vydáno a vklad byl proveden až po podání návrhu na výkon rozhodnutí, nebrání to nařízení výkonu rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, avšak hodnocením všech námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Tvrzením, že vymáhaný dluh je vykonstruován, dovolatel zpochybňuje (a činí tak v průběhu výkonu rozhodnutí již poněkolikáté) věcnou správnost exekučního titulu. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích uvedl, že exekuční soud je obsahem rozhodnutí navrženého k výkonu vázán a je povinen z něj vycházet (srov. například jeho usnesení uveřejněné pod číslem 4/2000 nebo 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ačkoli dovolatel vyjádřil i pochybnost o platnosti a vykonatelnosti exekučního titulu, své tvrzení blíže nevysvětlil; dovolací soud se proto touto námitkou, jež zůstala pouze v obecné rovině, nezabýval.
Přípustnost dovolání nezaloží ani řešení otázky, zda je soud povinen přihlížet k vlastnickým změnám nastalým před pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí, neboť touto otázkou se Nejvyšší soud ve své judikatorní činnosti již opakovaně a rozsáhle zabýval (srov. například jeho usnesení ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2125/99, usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1058/2003, rozsudek ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2678/2006, usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2845/2009) a soud v projednávané věci rozhodl v souladu s ustálenou judikatorní praxí. Podle ní platí, že pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je rozhodující stav v době zahájení řízení (viz též výslovné znění ustanovení §335a odst. 1 o. s. ř., jež je účinné od 1. 1. 2001 a užije se v projednávané věci s ohledem na bod 1., hlavu I, část dvanáctou zákona č. 30/2000 Sb.). Případné změny ve vlastnictví nemovitosti, které nastanou až po zahájení řízení, nemají na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti vliv. Předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti doložením vlastnictví povinného je splněn i tehdy, převede-li povinný smluvně nemovitost na jiného ještě před podáním návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti a před tímto dnem nastanou i právní účinky vkladu vlastnického práva, avšak dojde-li k zápisu vkladu vlastnického práva pro nabyvatele do katastru až po zahájení řízení o výkon rozhodnutí (srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2492, srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000). Osoba, která se stala novým vlastníkem nemovitosti a jejíž věc byla postižena výkonem rozhodnutí, se může po nařízení výkonu rozhodnutí bránit pouze žalobou na vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí podle §267 o. s. ř. Pravomocné rozhodnutí soudu o vyloučení nemovitosti je potom důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Podobně platí, že byla-li postižena nemovitost, která je podle výpisu z katastru nemovitostí ve společném jmění manželů, může manžel povinného, má-li za to, že je výlučným vlastníkem nemovitosti nebo podílovým spoluvlastníkem postiženého podílu, své právo uplatnit pouze vylučovací žalobou.
Uvedené závěry jsou zcela použitelné i v projednávané věci, kdy se dovolatel domáhá zastavení výkonu rozhodnutí (zahájeného podáním návrhu na zahájení řízení dne 20. 4. 1999 ) z důvodu změny vlastnických poměrů k dotčeným nemovitostem, ke které mělo dojít dohodou o vypořádání BSM uzavřenou 17. 6. 1998, avšak s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí k 8. 9. 1999 , tj. více než 4 měsíce po zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí. Skutečnost, kdy usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo vydáno či dokonce kdy nabylo právní moci, nemá v posuzované věci význam, což je zcela zřejmé již z výslovného znění §335a odst. 1 o. s. ř. Ze stejného důvodu se dovolací soud ani nezabýval úvahami dovolatele o tom, zda je dohoda o vypořádání BSM platná či nikoli. Podstatné totiž je, že dotčené nemovitosti náležely do BSM a že v době zahájení výkonu rozhodnutí účinky vypořádání BSM (ať již dohodou či ze zákona) dosud nenastaly. Názor dovolatele, že dovoláním napadené rozhodnutí mělo zohlednit skutečnost, že BSM bylo 16. 6. 1998 zrušeno soudem, proto není správný.
Soudy v projednávané věci taktéž v souladu s ustálenou judikaturou uzavřely, že důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí je, a to i kdyby byl výkonem skutečně postižen majetek jiné osoby než povinného, podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. pravomocný vyhovující rozsudek soudu, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle §267 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 174/2008); protože tato podmínka v projednávané věci splněna nebyla, návrh povinného nemohl být úspěšný.
Dovolatel dále vytýká, že soud posoudil jeho odvolání z čl. 40 proti usnesení z 21. 11. 2002, č. j. E 749/99-32, o nařízení výkonu rozhodnutí jako návrh na zastavení výkonu. Tato námitka však není důvodná, neboť soudní praxe je jednotná potud, že obsahuje-li podání povinného výlučně námitky, které mohou být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí, má být posouzeno jako návrh na zastavení tohoto výkonu, i když bylo označeno jako odvolání; o takovém podání rozhodne soud prvního stupně, jelikož předkládání spisu odvolacímu soudu k vyřízení odvolání by v takovém případě vedlo ke zbytečným průtahům řízení (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/1981).
Přípustnost dovolání nezaloží ani námitka dovolatele týkající se nepřesnosti v označení nemovitostí v usnesení z 21. 11. 2002, č. j. E 749/99-32, konkrétně označení pozemku p. č. st. 532 a dále domu na něm (dle jeho názoru není zřejmé, zda je výkonem rozhodnutí dotčen i tento dům), neboť nemá opodstatnění (navíc by se nejednalo o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Ze soudního spisu se podává, že oprávněný podal návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí v SJM v k. ú. Podklášteří, obec Třebíč, k němuž přiložil dva výpisy z katastru nemovitostí z 23. 11. 1998. Z listu vlastnictví (dále též jen „LV“) č. je patrno, že vlastnictví pozemku p. č. st. i stavby na něm čp. je zapsáno v podstatě shodně s tím, jak je v návrhu označil oprávněný. Okresní soud tedy usnesením z 28. 4. 1999, č. j. E 749/99-10, nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, přičemž krajský soud je usnesením z 25. 2. 2000, č. j. 12 Co 602/99-18, zrušil právě pro neurčitost označení v části týkající se nemovitostí z LV, neboť nepovažoval za zřejmé, zda je navrhován prodej pozemku i stavby na něm, zda podíl 3/10 na nemovitostech je reálný či ideální, a zda je v SJM povinného a jeho manželky či patří pouze povinnému. V souladu se závazným názorem odvolacího soudu a po doplnění oprávněným okresní soud vydal usnesení z 21. 11. 2002, č. j. E 749/99-32, jímž nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí v SJM povinného a jeho manželky zapsaných na LV. Výkonem dotčené nemovitosti byly označeny nezaměnitelně a srozumitelně, čemuž nasvědčuje i další průběh řízení. Následným odvoláním z 14. 1. 2009 povinný vytkl pouze to, že nemovitosti již nejsou v BSM ani SJM, jeho podání bylo posouzeno jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. Dne 22. 7. 2004 podala manželka povinného vylučovací žalobu, jíž se domáhala vyloučení pozemku p. č. st. a taktéž budovy č. p. z výkonu rozhodnutí. Byly vypracovány znalecké posudky k ocenění dotčených nemovitostí (pozemků včetně budovy) a usnesením z 18. 11. 2010, č. j. 11 E 749/99-263, jež nabylo právní moci 8. 4. 2011, byla určena jejich cena.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu