ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3090.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3090/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného I. V. , zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti povinným 1) S. M. a 2) P. M. , zastoupeným JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1254, pro 152.000,- Kč a 61.290,- Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. EXNc 4604/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18.12.2009, č. j. 26 Co 137/2008-150, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně z 18.12.2009, č. j. 26 Co 137/2008-150, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 10.6.2008, č. j. EXNc 4604/2004- 106, se ruší a řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Podáním z 1.3.2005 (č.l. 11), doručeným soudu 4.3. téhož roku, se povinní domáhali zastavení exekuce nařízené usnesením okresního soudu z 11.11.2004, č. j. EXNc 4604/2004-8, podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Jarmilou Valigurovou, notářkou se sídlem v Ostravě, dne 7.11.2003 pod sp. zn. NZ 1126/2003, N 1244/2003 k uspokojení pohledávek v částce 206.000,- Kč (na základě smlouvy o půjčce z 21.10.2002) a 138.510,- Kč (na základě smlouvy o půjčce z 20.1.2003). Svůj návrh odůvodnili tím, že podkladový notářský zápis považují za absolutně neplatný, a to jednak pro nedostatek svobodné vůle z jejich strany a jeho rozpor s dobrými mravy, a jednak proto, že v zápise jsou „zachyceny“ dodatky ke smlouvám o půjčkách, spočívající v „navýšení“ těchto půjček. Jde zejména o poslední odstavce bodu II. a IV., části A notářského zápisu, v nichž je uvedeno, že „se zvyšuje dlužná částka ze zbývajícího dluhu ke dni 7.11.2003 z částky 200.000,- Kč na 242.000,- Kč u první půjčky a z 135.000,- Kč na 159.570,- Kč u druhé půjčky.“ Podle jejich názoru je takové ujednání absolutně neplatné proto, že smlouva o půjčce má tzv. reálnou povahu, kdy vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. Z tohoto vymezení je podle nich zcela nepochybné, že smlouvu o půjčce nelze měnit v tzv. „navýšení“, event. snížení půjčené částky, jelikož věcně by se mohlo jednat jedině buď o půjčku novou nebo naopak o částečné vrácení půjčky; nová půjčka je však vzhledem k uváděné povaze závazku uzavřena skutečným předáním předmětu půjčky, tedy peněz, k čemuž však v daném případě nedošlo, jelikož žádnou další částku od oprávněného nedostali.
Tento návrh (podaný, jak je výslovně přímo ve výroku usnesení uvedeno, „z důvodu neplatnosti exekučního titulu“) na zastavení exekuce okresní soud usnesením ze 6.6.2005, č. j. EXNc 4604/2004-47, zamítl. S námitkou, obsaženou v podání povinných ze 4.7.2005, doručeném soudu 7.7. téhož roku (č.l. 55), že návrh na zastavení exekuce z 1.3.2005 (č.l. 11) měl být podle svého obsahu posouzen jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce z 11.11.2004, č. j. EXNc 4604/2004-8, se odvolací soud v dopise z 18.4.2006, sp. zn. 20 Co 543/2005 (č.l. 66), jímž spis vrátil soudu prvního stupně „bez věcného vyřízení“, vypořádal závěrem, že podání z 1.3.2005 – protože je jím namítána neplatnost ujednání o „navýšení půjčky“, a tedy neplatnost celého podkladového notářského zápisu – není svým obsahem odvoláním proti usnesení o nařízení exekuce, ale návrhem na její zastavení. Usnesení ze 6.6.2005, č. j. EXNc 4604/2004-47, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut, tak – protože proti němu odvolání podáno nebylo – nabylo právní moci v prvním stupni 30.6.2005.
Usnesením z 19.11.2007, č. j. EXNc 4604/2004- 86 , pak okresní soud exekuci zastavil do částky 54.000,- Kč „v případě dluhu povinných vzniklého ze smlouvy o půjčce z 21.10.2002,“ a do částky 31.590, - Kč, „v případě dluhu povinných vzniklého ze smlouvy o půjčce z 20.1.2003“.
Usnesením z 10.6.2008, č. j. EXNc 4604/2004- 106 , jímž bylo předchozí usnesení z 19.11.2007 podle §166 o. s. ř. doplněno, okresní soud návrh na zastavení exekuce co do další částky 48.000,- Kč, představující část pohledávky z první smlouvy o půjčce a další částky 14.040,- Kč, představující část pohledávky z druhé smlouvy o půjčce , zamítl.
Napadeným usnesením krajský soud k odvolání povinných (doplňující) usnesení soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku (a výroku o náhradě nákladů řízení) změnil tak, že exekuci zastavil i „ohledně částí uplatněných pohledávek ve výši 48.000,- Kč a 14.040,- Kč.“
Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že podkladový notářský zápis „obsahuje údaj o tom, že se mění obsah původně uzavřených smluv o půjčce tak, že se zvyšuje dlužná částka ze zbývajícího dluhu o částku 42.000,- Kč a o částku 24.570,- Kč.“ Není použit běžně užívaný termín „půjčuje se“, účastníky použitý v případě dříve uzavřené smlouvy z 21.10.2002 či smlouvy uzavřené později dne 14.11.2003; jíž tato okolnost sama o sobě vyvolává pochybnosti, zda a jaká vůle byla tímto projevem („zvyšuje se“) vyjádřena, zda se tedy jedná o další půjčky, jak tvrdí oprávněný, či zda vyjadřuje něco, co nelze právně zařadit, jak tvrdí povinní. Podle odvolacího soudu tedy nezbývá než učinit závěr o neurčitosti termínu „navýšení“ dluhu; tuto zjevnou neurčitost přitom nelze odstranit výkladem, neboť by se zjišťovalo něco, co v písemné podobě (v notářském zápise) chybí a co v něm mělo být. Výkladem právního úkonu ve smyslu ustanovení §35 občanského zákoníku je podle odvolacího soudu třeba rozumět především jeho interpretaci ve smyslu gramatickém, logickém a systematickém, tedy v rámci projevu vůle tak, jak byl vyjádřen. Takto však nelze vykládat něco, co nebylo předepsanou formou vyjádřeno, resp. co sice míněno bylo, avšak nebylo vyjádřeno. Neurčitost projevu vůle o „navýšení“ dluhu neumožňuje učinit závěr o tom, že platně vznikl závazek povinných zaplatit oprávněnému z titulu smluv o půjčce i částky 42.000,- Kč a 24.570,- Kč; vymáhané plnění, na něž oprávněný nemá nárok, tudíž nelze považovat za přípustné.
V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v názoru odvolacího soudu, že neurčitost projevu vůle o navýšení dluhu neumožňuje učinit závěr o vzniku platného závazku povinných zaplatit oprávněnému z titulu smluv o půjčce částky 42.000,- Kč a 24.570,- Kč. Podle jeho názoru odvolací soud v rozporu s ustanovením §71a notářského řádu „degradoval“ notářský zápis na pouhou dohodu o uznání dluhu uzavřenou mezi účastníky. Dovolatel zdůrazňuje skutečnost, že povinní začali nepravdivost obsahu notářského zápisu namítat až v situaci, kdy se oprávněný začal domáhat plnění v exekučním řízení. Podle jeho názoru – dovedeno ad absurdum – uznal-li by např. dlužník v rámci soudního řízení svůj závazek a vydal-li by prvoinstanční soud rozsudek pro uznání podle §153a o. s. ř., mohl by pak dlužník rozsudek v rámci exekučního řízení napadnout tvrzením, že skutečný dluh byl v okamžiku uznání nižší nebo žádný, a soud, postupoval-li by jako v posuzovaném případě, by se tvrzením dlužníka musel zabývat a existenci dluhu, případně jeho výši přes existující veřejnou listinu zkoumat. Podle oprávněného by takovýto postup soudu, tedy přezkum veřejné listiny, způsobil průlom do právní jistoty věřitelů ohledně vymahatelnosti jejich oprávněných nároků založených veřejnou listinou. Zákon sice v ustanovení §134 o. s. ř. připouští možnost důkazu opaku, ten je však nutno vztáhnout výhradně na platnost či neplatnost veřejné listiny, nikoli však již na „správnost“ jejího obsahu.
Povinní navrhli odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného, případně jeho zamítnutí.
Podle věty druhé ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a) a b) a 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když v dovolání uplatněny nebyly.
Podle §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroků rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
V daném případě dospěl dovolací soud k závěru, že řízení trpí zmatečnostní vadou podle §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., jelikož projednání návrhu povinných na zastavení exekuce brání překážka věci rozsouzené. O stejné věci již totiž okresní soud pravomocně rozhodl usnesením ze 6.6.2005, č. j. EXNc 4604/2004-47, jímž návrh týchž povinných proti témuž oprávněnému zamítl. Jde přitom o zastavení téže exekuce (nařízené podle téhož notářského zápisu k vymožení týchž pohledávek), navržené – kromě jiné – z téhož důvodu (tedy odůvodněné stejnými skutkovými tvrzeními), totiž pro neplatnost ujednání (vtěleného do notářského zápisu) o „navýšení“ zůstatků původních půjček z 21.10.2002 a 20.1.2003 z 200.000,- Kč na 242.000,- Kč a ze 135.000,- Kč na 159.570,- Kč. V návrhu na zastavení exekuce z 1.3.2005 (č. l. 12) povinní výslovně citují pasáže z notářského zápisu, v nichž je užita dikce „zvyšuje se dlužná částka ze zbývajícího dluhu ke dni 7.11.2003.......“. Pojem „navýšení půjčky“ pak okresní soud od povinných převzal i do reprodukční části svého usnesení z 6.6.2005, č. j. EXNc 4604/2004-47, jímž návrh povinných na zastavení exekuce pravomocně zamítl.
Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení zatíženém zmatečnostní vadou podle §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na doplňující usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a řízení podle §243b odst. 4 o. s. ř. zastavil.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
V Brně dne 30. července 2012
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu