ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.334.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 334/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Úřadu práce Brno-město , se sídlem v Brně, Křenová 25/27, identifikační číslo osoby 00209554, proti povinné Ing. M. V. , zastoupené Mgr. Alešem Mrázkem, advokátem se sídlem v Brně, Jílkova 124, za účasti vydražitele HanyKe s. r. o., se sídlem v Brně, Roubalova 458/5b, identifikační číslo osoby 27692477, prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, pro 14.852,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 135/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010, č. j. 20 Co 560/2009-238, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím k odvolání povinné potvrdil usnesení ze dne 6. 10. 2009, č. j. 27 E 135/2004-222, kterým soud prvního stupně udělil příklep vydražiteli HanyKe s. r. o., se sídlem v Brně, Roubalova 458/5b, identifikační číslo osoby 27692477, na vydražených nemovitostech (1/8 pozemku parc. č. 1281, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 218 m2, 1/8 pozemku parc. č. 1282, zahrada o výměře 209 m2, 1/8 budovy č. p. 12, objekt bydlení na parc. č. 1281, vše zapsané na LV 1035 pro kat. území Č. P., obec B., okres B.-m., u Katastrálního úřadu pro J. k. se sídlem v B., katastrální pracoviště B.-m.) za nejvyšší podání 433.000,- Kč. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že námitka povinné, že podala návrh na obnovu nalézacího řízení, je právně irelevantní. V projednávané věci bylo již vydáno pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí i usnesení o ceně draženého spoluvlastnického podílu na nemovitostech, dražební vyhláška byla řádně doručena a ani v průběhu dražby odvolací soud neshledal porušení zákona.
Dovolatelka v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vytýká soudu s odkazem na rozhodnutí 21 Cdo 1673/2002, že oprávněná označená jako „Úřad práce Brno-město“ nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť není právnickou osobou, ale pouze organizační složkou státu. Dále uvádí, že v celém řízení, které předcházelo vydání usnesení 27 E 135/2004-222, byl porušen zákon, což je důvodem pro změnu usnesení o udělení příklepu. Porušení spatřuje v tom, že soud se při rozhodování o návrhu na výkon rozhodnutí nezabýval tím, zda výkon není navrhován způsobem zřejmě nevhodným, neboť prodej nemovitosti v hodnotě přes půl milionu korun je zcela v nepoměru k vymáhané pohledávce. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o udělení příklepu, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani posouzením všech námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Dovolatelka předně namítala, že oprávněná nemá způsobilost být účastníkem řízení. Touto otázkou se již Nejvyšší soud zabýval (viz usnesení ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1103/2006) a uzavřel, že úřady práce se od 1. 1. 2001 staly organizačními složkami státu a stát byl aktivně věcně legitimován v řízení o výkon rozhodnutí, byť byla vymáhaná pohledávka přiznána v nalézacím řízení úřadu práce.
Ze soudního spisu v projednávané věci vyplývá, že návrh na výkon rozhodnutí podala ČR – Úřad práce Brno-město. S touto oprávněnou také soud jednal a nařídil v její prospěch výkon rozhodnutí (viz čl. 21 spisu). Pokud soud označoval později oprávněnou v rozporu s údaji v návrhu a v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (část označení opomněl), jde o zjevnou nesprávnost, kterou však nelze považovat za vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. též usnesení ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1103/2006). Označení oprávněné totiž není sice úplné, nicméně umožňuje její přesnou identifikaci.
Dovolatelka dále vytýkala, že soud vede výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech v hodnotě přes půl milionu korun pro vymožení nepoměrně nízké pohledávky. I s touto otázkou se však soudy vypořádaly v souladu s dosavadní judikatorní praxí.
Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžité plnění zkoumá soud i z úřední povinnosti již ve stadiu rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí. Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem (§264 odst. 1 o. s. ř.). Případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitosti, navrhl-li oprávněný provést výkon jejím prodejem, je ale pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně – po slyšení oprávněného – nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1919/2001).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Oprávněné podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu