ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3344.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3344/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Roľnicko obchodného družstva Stará Bystrica , družstva se sídlem ve Staré Bystrici, okr. Čadca, identifikační číslo osoby 00162850, proti povinnému P. V. , zastoupenému JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 16, odebráním věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 26 E 945/96, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 6.10.2008, č. j. 39 Co 85/2008-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 30.6.1997, č. j. E 945/96-9, soud nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně z 5.10.1994, č. j. 11 C 152/90-119, jímž byl povinný zavázán k vydání věci) odebráním věci – motorového vozidla Toyota Corolla, výrobní číslo motoru 4 A 0410373.
Usnesením z 28.7.2006, č. j. 26 E 945/96-55, pravomocným v prvním stupni dne 13.9. téhož roku, byl oprávněný podle §347 odst. 1 o. s. ř. vyzván, aby si namísto předmětného vozidla, jež se soudu nepodařilo odebrat, opatřil na náklady povinného věc stejného druhu a jakosti, a povinnému byla podle §347 odst. 2 o. s. ř. uložena povinnost, aby potřebné náklady na zakoupení věci, totiž částku 499.900,- Sk, zaplatil oprávněnému předem.
Usnesením z 31.10.2007, č. j. 26 E 945/96-76, soud podle předchozího vykonatelného usnesení nařídil k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 499.900,- Sk výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu) povinného.
Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že jsou v něm řešeny následující právní otázky, a to
1) zda podání jedné procesní strany učiněná v jiném, než českém jazyce, byla doručována druhé procesní straně bez překladu, aniž by tato strana prohlásila, že překlad nežádá,
2) byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (platu) povinného v rámci výkonu rozhodnutí odebráním věci, ačkoliv předchozí rozhodnutí, v nichž mělo nařízení takového výkonu svůj základ nekonkretizují věc do takové míry, aby byla jednoznačně identifikovatelná pro účely stanovení jeho hodnoty,
3) výkon rozhodnutí byl nařízen pro pohledávku v cizí měně, ačkoliv náhradní věc má a může být obstarána na území České republiky.
Povinný předně namítá, že řízení trpí zmatečnostní vadou, již spatřuje ve skutečnosti, že sám sice ovládá jazyk, v němž bylo vedeno soudní řízení, že však „jemu směřované listiny, na základě nichž soud rozhodoval, v tomto jazyce nebyly.“ Dále pak soudu vytýká, že předchozí rozhodnutí, v nichž mělo odvoláním napadené usnesení svůj základ, nekonkretizují vozidlo do takové míry, aby bylo jednoznačně identifikovatelné pro účely stanovení jeho hodnoty. Odvolací soud se nevypořádal ani s jeho námitkou, že nelze nařizovat výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky oprávněného, přestavuje-li tato pohledávka „potřebný náklad“ pro obstarání náhradní věci, a tento „potřebný náklad“ nebyl procesně relevantním způsobem zjištěn. Původní vozidlo oprávněného nebylo nové, bylo havarované a přesto potřebný náklad byl zjištěn z cen vozidla naprosto nového, o němž navíc nebylo zřejmé, které vozidlo to bylo, až na tovární značku Toyota Corolla, avšak typ, výkon, vybavení, barva, metalíza, kola ... a další podrobnosti, které výrazně ovlivňují cenu vozidla nikdy nebyly v řízení posuzovány a ani odvolací soud se těmito okolnostmi přes námitky povinného nezabýval, pokud by si totiž oprávněný opatřil nové vozidlo, případně vozidlo o vyšší, resp. širší výbavě, než bylo vozidlo původní, na úkor povinného by se bezdůvodně obohatil.
Konečně pak soudu vytýká, že ten ponechal bez povšimnutí jeho námitku, že výkon rozhodnutí byl nařízen pro pohledávku v cizí měně, ačkoliv náhradní věc má a může být obstarána na území ČR. Povinný považuje za nesprávné, aby výkon byl veden pro pohledávku v cizí měně jenom proto, že oprávněný má sídlo na Slovensku. Předmětem plnění, jehož vydání se oprávněný domáhal u nalézacího soudu nebyla pohledávka na zaplacení peněžité částky ve slovenských korunách, ale vydání věci. Vede-li se v současnosti na to navazující vykonávací řízení, pak podle povinného nelze dovodit, že by hodnota věci mohla být zjišťována kdekoliv mimo území ČR. Kdyby tomu tak bylo, mohl by (každý) oprávněný, bez ohledu na dostupnost věci na území ČR zvolit zemi, kde je obstarání nejdražší a poškodit tak povinného.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
K závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, však hodnocením námitek v dovolání obsažených dospět nelze, a to z následujících důvodů.
Námitkou, že předchozí rozhodnutí, v nichž mělo odvoláním (správně dovoláním) napadené usnesení svůj základ, nekonkretizují vozidlo do takové míry, aby bylo jednoznačně identifikovatelné pro účely stanovení jeho ceny, povinný – posuzováno podle obsahu dovolání – nenapadá správnost předmětného rozhodnutí o nařízení výkonu srážkami ze mzdy, resp. rozhodnutí odvolacího soudu toto usnesení potvrzujícího, nýbrž – ostatně sám to výslovně uvádí – správnost rozhodnutí jiného , totiž usnesení vydaného podle §347 odst. 2 o. s. ř. z 28.7.2006, č. j. 26 E 945/96-55, jímž byl zavázán k zaplacení potřebných nákladů na zakoupení věci. Toto usnesení však nabylo právní moci – navíc v prvém stupni – dne 13.9.2006, přezkumu v nynějším dovolacím řízení tedy podléhat nemůže.
Totéž platí o námitce, týkající se cizí měny. V této souvislosti se pro úplnost dodává, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy k vymožení nákladů na zakoupení věci byl – samozřejmě – nařízen v měně, v níž je povinnému vyplácena mzda (plat), tedy v měně české.
Pokud jde o všechny námitky, týkající se jazyka, v němž bylo vedeno řízení, a ve kterém byly listiny doručované povinnému, aniž byly opatřeny překladem, povinný jimi – jak to ostatně sám kvalifikuje – soudu vytýká tzv. zmatečnostní vadu. Případná existence takové vady však (kromě toho, že podle ustanovení článku 3 Smlouvy mezi ČR a SR o právní pomoci poskytované justičními orgány, publikované pod č. 209/1993 Sb., žádosti podané podle této smlouvy a připojené písemnosti není nutno překládat) samostatným dovolacím důvodem není; soud k ní sice přihlédne, avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); o tento případ však – viz výše – v souzené věci nejde.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu