ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3554.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3554/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného CORSAIR (Luxemburg) N 11 S.A. , se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, identifikační číslo B 90.447, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55 proti povinným 1) I. T., 2) D. T. , pro částku 272.729,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 1418/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze 7. 6. 2011, č. j. 54 Co 419/2011-124, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 23. 2. 2011, č. j. 9 Nc 1418/2007-110, okresní soud k návrhu povinných exekuci částečně – pro částku 75.239,- Kč, představující úroky z prodlení – podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavil (výrok I.) a jinak návrh na zastavení exekuce, odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky, zamítl (výrok II.) s odůvodněním, že desetiletá promlčecí doba podle §131b odst. 5 hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“) počítaná od vykonatelnosti exekučního titulu (29. 12. 1997) ke dni podání návrhu na nařízení exekuce (24. 9. 2007) neuplynula.
Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení okresního soudu k odvolání povinných v zamítavém výroku změnil tak, že exekuci pro promlčení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že byla-li vymáhaná pohledávka (ze smlouvy o účelovém úvěru) exekučním titulem v nalézacím řízení přiznána podle obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), je nutno věc posoudit podle téhož předpisu i pro účely posouzení případného promlčení v řízení exekučním. Protože přiznaná pohledávka se stala splatnou nejpozději 1. 7. 1993, byl návrh na nařízení exekuce, doručený soudu 24. 9. 2007, podán po skončení desetileté promlčecí doby podle §408 obch. zák., jež uplynula nejpozději 1. 7. 2003.
Oprávněný v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v použití – podle jeho názoru – nesprávného právního předpisu. Kdyby totiž odvolací soud „nepřistupoval k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (zejména usnesení sp. zn. 20 Cdo 434/2004) pouze ve světle právní věty a ryze formalisticky, musel by dospět k závěru, že promlčení vymáhané pohledávky je nutno posoudit podle hospodářského zákoníku, podle něhož je pro pravomocně přiznanou pohledávku promlčecí doba desetiletá a běží ode dne vykonatelnosti exekučního titulu. V konkrétním případě ode dne vykonatelnosti titulu ke dni podání návrhu na nařízení exekuce tato desetiletá lhůta neuplynula a pohledávka tudíž promlčena není. Uvedenou skutečnost nemůže změnit ani nesprávná aplikace obchodního zákoníku nalézacím soudem, neboť pro nalézací řízení a posuzování právního vztahu v něm bylo určující, podle jakého právního předpisu právní vztah vznikl (hospodářský zákoník) a uvedené tedy musí být určující i pro exekuční řízení.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani tzv. jiné vady podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že byla-li vymáhaná pohledávka ze smlouvy o účelovém úvěru exekučním titulem v nalézacím řízení přiznána podle obchodního zákoníku, je nutno věc posoudit podle téhož předpisu, tedy podle obchodního zákoníku, i pro účely posouzení případného promlčení v řízení exekučním.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V usnesení z 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2012, Nejvyšší soud uzavřel, že při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, je exekuční soud vázán posouzením právního vztahu účastníků nalézacím soudem. V odůvodnění citovaného rozhodnutí pak vysvětlil, že takovýto postup je v souladu s požadavkem právní jistoty, neboť účastníci nalézacího řízení jsou srozuměni s tím, dokdy musí návrh na nařízení exekuce podat, nechtějí-li se vystavit nebezpečí úspěšného uplatnění námitky promlčení povinným. Jedině v případě, kdy z rozhodnutí nalézacího soudu není zřejmé, podle kterého právního předpisu byl vztah účastníků posouzen (např. u platebního rozkazu), učiní tak exekuční soud sám podle obsahu spisu.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné; Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání, aniž se zabýval dalšími, pro rozhodnutí dané věci irelevantními, argumenty (např. „nesprávné interpretace judikatury“) jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Dovolatel zůstal procesně neúspěšný, povinným náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu