ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3623.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3623/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných 1) I. H. , a 2) L. H. , obou zastoupených JUDr. Evou Kosíkovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Za Cukrárnou 534, proti povinné I. N. , zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/16, prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 Nc 4749/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 11. 2007, č. j. 29 Co 556/2007-49, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 10. 4. 2007, č. j. 21 Nc 4749/2006-34, zastavil exekuci na majetek povinné nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 28. 6. 2006, č. j. 21 Nc 4749/2006-13, podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a zrušil podle §271 věty druhé o. s. ř. výrok o nákladech řízení (výrok I). Dále zamítl návrh povinné na obnovu řízení, jež je vedeno týmž soudem pod č. j. (správně sp. zn.) 21 Nc 4749/2006 (výrok II). Oběma oprávněným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatily na úhradu nákladů exekuce částku 7 735,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci usnesení k rukám soudní exekutorky JUDr. Soni Karasové (výrok III).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu ve výrocích I a III změnil tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Dále rozhodl, že povinná je povinna nahradit oprávněným náklady odvolacího řízení, jejichž výši určí soudní exekutorka, popř. soud v dalším řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že samotný prodej nemovitostí (a rozdělení výtěžku), ohledně nichž bylo v nalézacím řízení zrušeno podílové spoluvlastnictví, se uskutečňuje v exekučním řízení a nikoliv v řízení nalézacím. Uvedl dále, že podle výpisu z katastru nemovitostí nejsou nemovitosti omezeny v jejich převodu, a že i v případě, pokud by tomu tak bylo, nebránila by tato skutečnost jejich prodeji a nečinila by jejich prodej nařízený soudem nezákonným či nepřípustným.
Povinná v dovolání namítá, že řízení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke speciální úpravě v §348 o. s. ř. Uvedla, že toto řízení nemůže mít stranu oprávněnou a povinnou, a že nemůže mít povahu řízení sporného. Tvrdila, že nelze nařídit na základě exekučního titulu - rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví – exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného, přičemž podle jejího názoru by měl exekuční soud zkoumat, „zda se jedná o pohledávku existující a pohledávku vykonatelnou vůči výroku exekučního titulu“. Namítala také, že exekuční titul nestanovil lhůtu, ve které mělo dojít k prodeji nemovitosti, tudíž se soudy obou stupňů měly zabývat tím, zda lze vůbec výkon rozhodnutí nařídit nebo nařídit bez přihlédnutí k zavinění účastníků na nesplnění povinností stanovených exekučním titulem. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jinak je vázán vymezeným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o. s. ř.).
I když dovolatelka namítá, že takovými vadami odvolací řízení trpí, posouzením obsahu jejích námitek k takovému závěru dospět nelze.
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 4. 2004, č. j. 12C 33/2003-79, kterým soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyň I. H. a L. H. a žalované I. N. k nemovitosti – objektu bydlení v části obce Deštná č. p. na parcele č. st., parcely č. st. o výměře 1865 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a parcely č. p. o výměře 10 m2 (ostatní plocha, ostatní komunikace) v katastrálním území Deštná u Dubé zapsaných na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu v České Lípě pro katastrální území Deštná u Dubé, obec Dubá, okres Česká Lípa (výrok I). Současně soud nařídil prodej těchto nemovitostí s tím, že výtěžek tohoto prodeje bude rozdělen z jedné šestiny žalobkyni I. H., z jedné šestiny žalobkyni L. H. a ze čtyř šestin I. N. (výrok II).
K námitce dovolatelky o neexistenci lhůty k prodeji nemovitosti (jímž povinná zpochybňuje právní posouzení věci, tedy vykonatelnost rozhodnutí) je třeba uvést, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku není rozsudkem, jímž by byla stanovena nějaká povinnost, a proto se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci (neobsahuje tedy žádnou lhůtu ke splnění povinnosti). Záleží proto na postoji spoluvlastníků, zda na základě takového rozhodnutí zajistí realizaci prodeje nemovitosti a rozdělení výtěžku sami nebo zda k tomu dojde v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§348 o. s. ř., §50, §69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Dojde-li k nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vystupuje jako oprávněná osoba ten ze spoluvlastníků, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podal, přičemž je nerozhodné, jaké postavení s ohledem na povahu sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (iudicium duplex) v nalézacím řízení zastával. Protože účastníky o výkon rozhodnutí (exekuci) musí být všichni spoluvlastníci, což vyplývá z hmotně právní úpravy spoluvlastnictví, je třeba ostatní spoluvlastníky považovat z procesního hlediska za osoby povinné, protože proti nim návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) směřuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 2008, str. 133, shodně též Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 710). Postavení oprávněných mají spoluvlastníci, jak vyplývá z §348 odst. 2 o. s. ř., pro účely rozvrhu výtěžku prodeje.
Protože §348 o. s. ř. se přiměřeně použije i v exekučním řízení prováděném podle zákona č. 120/2001 Sb., lze na základě rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nařídit exekuci prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. Protože usnesení o nařízení exekuce musí také obsahovat povinnost k úhradě nákladů exekuce (§44 odst. 6 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb.) a protože náklady exekuce hradí podle §87 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. povinný, lze k vymožení nákladů exekuce nařídit exekuci na majetek povinné (otázku, zda lze uložit s ohledem na povahu vykonávaného rozhodnutí povinnost zaplatit náklady exekuce všem spoluvlastníkům, dovolací soud s ohledem na dovolací námitky neřešil).
Protože se povinné nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů usnesení odvolacího soudu zpochybnit, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako bezdůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu