ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.412.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 412/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. M. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Brně, Slovákova 11, proti povinnému OKK Koksovny, a.s. (dříve OKD, OKK, a.s.), se sídlem v Ostravě-Přívozu, Koksární ulice 1112, identifikační číslo osoby 456 75 829, zastoupenému JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 1.255.088,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10813/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č. j. 9 Co 1105/2010 - 157, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č. j. 9 Co 1105/2010 - 157, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 2010, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 115, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. 8. 2010, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 115, Okresní soud v Ostravě k návrhu povinného, odůvodněnému zánikem práva složením částky 1.251.343,- Kč do soudní úschovy, částečně zastavil podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. ohledně částky 1.251.343,- Kč exekuci (nařízenou na jeho majetek usnesením téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 51 Nc 10813/2009, pravomocným dne 6. 1. 2010, podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 24 Cm 289/94 , vykonatelného dne 3. 1. 2009, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1.255.088,- Kč z titulu úroků z prodlení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Daniela Týče, Exekutorský úřad Blansko); návrh na zastavení exekuce v celém rozsahu zamítl. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 473.000,- Kč spolu s úroky s prodlení a dále náklady řízení a že v exekučním řízení vedeném u téhož soudu byl usnesením ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 92 E 1183/2005, nařízen výkon rozhodnutí ve prospěch oprávněného Ing. V. proti povinnému Ing. M. B. (v daném řízení oprávněný), jemuž současně bylo zakázáno jako dlužníkovi oprávněného pohledávku vyplatit, neboť ta se stala předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Stejně tak v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 Nc 11132/2008 vydal soudní exekutor dne 15. 9. 2008 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním téže pohledávky oprávněnému Ing. V. a povinnému zakázal, aby vyplatil oprávněnému Ing. B. předmětnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že dále bylo zjištěno, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, č. j. 99 Sd 30/2009 - 28, byla do soudní úschovy přijata částka 1.251.343,- Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jejím složením povinným nastaly účinky splnění „závazku“ podle §568 obč. zák. a že tím dluh zanikl (§559 obč. zák.).
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. března 2011, č. j. 9 Co 1105/2010 - 157, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o částečném zastavení exekuce potvrdil, byť ze zcela jiného důvodu. Vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Ostravě je pod sp. zn. 92 E 1183/2005 ve prospěch oprávněného Ing. V. veden výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky Ing. B. (povinného, v daném řízení oprávněného) za společností OKK Koksovny, a.s., a to z exekučního titulu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, sp. zn. 17 Cm 84/96 , k uspokojení pohledávky ve výši 473.000,- Kč s příslušenstvím, a že „poddlužnický vztah společnosti OKK Koksovny, a.s., ve prospěch Ing. B. je založen“ rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 24 Cm 289/94 . Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 49 Nc 11132/2008 dále vyplývá, že k návrhu Ing. V. jako oprávněného vůči povinnému Ing. B. byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 246.569,- Kč s příslušenstvím podle exekučního titulu vydaného Krajským obchodním soudem v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96, přičemž pověřeným soudním exekutorem byl vydán příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky poddlužníka povinného (společnosti OKK Koksovny, a.s.); poddlužnický vztah mezi Ing. B. a společností „byl založen“ rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 24 Cm 289/94. Žádné z těchto řízení nebylo dosud skončeno.
Při právním posouzení věci vycházel odvolací soud z §312 a násl. o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu a ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2010, sp. zn. 21 Cdo 395, 3497/2009 (poznámka NS - vydanému ve věci žalobce Ing. V. proti žalovanému Ing. B. ve věci úschovy částky 520.345,- Kč, složené pro žalobce a žalovaného jako příjemce, za účasti složitele OKK Koksovny, a.s., o vydání úschovy), v němž byl vysloven závěr, podle kterého „složením do úschovy u soudu není možné splnit povinnosti, které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku), tj. společnosti OKK Koksovny, a.s., při provedení výkonu rozhodnutí (či exekuce) přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu §312 a násl. o. s. ř. (ve spojení s ust. §52 odst. 1 ex. ř.); i kdyby dlužník povinného (poddlužník) dluh odpovídající pohledávce přikázané oprávněnému (Ing. V.) složil do úschovy u soudu a i kdyby soud takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to vliv na povinnosti uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku), tj. společnosti OKK Koksovny, a.s., a nemůže tím tedy být dotčeno ani tzv. úkojné právo Ing. V. Úkojné právo Ing. V. zanikne až splněním, které se mu dostane od poddlužníka povinného (správně dlužníka povinného - poddlužníka) ; plněním poddlužníka do soudní úschovy zůstává tzv. úkojné právo nedotčeno“. Na základě těchto závěrů krajský soud dovodil, že teprve až po úplném uspokojení úkojného práva Ing. V., založeného vykonávacím řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn 92 E 1183/2005 a exekučním řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 49 Nc 11132/2008 bude možné, aby „poddlužník vyplatil zbytek pohledávky z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 24 Cm 289/94 Ing. B.“. Jinak řečeno, nevyplatil-li dosud poddlužník příslušné plnění (jistinu a její příslušenství) Ing. V., nemůže poddlužník plnit ani vůči Ing. B. Podle odvolacího soudu tak lze učinit závěr o tom, že provedení exekuce v dané věci „brání trvající úkojné právo třetí osoby náležející Ing. V.“. Důvodem pro částečné zastavení exekuce tedy není okolnost, že poddlužník složil peníze do soudní úschovy, ale skutečnost, že exekuce v dané věci je podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustná, protože jejímu provedení „brání trvající úkojné právo Ing. V.“ .
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že Ing. V. má ve vztahu k dlužníku povinného (poddlužníkovi) tzv. úkojné právo jen ohledně částky 473.000,- Kč s příslušenstvím, nikoliv však ohledně částky 1.251.343,- Kč, jak nesprávně krajský soud dovodil, a dále mu vytýká, že na danou věc neaplikoval ustanovení §314a a §315 o. s. ř. Přitom z §315 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že nevyplatil-li dlužník povinného (poddlužník) ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1183/2005 oprávněnému Ing. V. po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízeným výkonem rozhodnutí postižena, mohl oprávněný Ing. V. podat proti povinnému (poddlužníkovi) vlastním jménem návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, a to případně přikázáním pohledávky ze soudní úschovy podle §312 o. s. ř. I kdyby tak učinil, nebyl by to důvod pro zastavení exekuce v dané věci, jak nesprávně krajský soud uzavřel, ale nanejvýš důvod pro postup podle §10 ve spojení s §8 a 9 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění. Ing. V. ovšem žádný relevantní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v této věci ani návrh na uspokojení svého tzv. úkojného práva nepodal a důvod pro zastavení exekuce tak není dán. Závěr odvolacího soudu, že provedení exekuce v dané věci brání trvající úkojné právo Ing. V., je tak nezákonný, přičemž odvolací soud neuvedl zákonné ustanovení, z něhož při svém rozhodnutí vycházel. Ze všech těchto důvodů má dovolatel za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada vázanosti zákonem zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i zásada zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům (čl. 90 věta první Ústavy ČR) a zásada rovného postavení účastníků řízení před soudem vyplývající z §18 odst. 1 a §254 odst. 1 o. s. ř. Dále s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1084/2008 namítá, že v daném případě nejde o žádný z důvodů pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť pouhá existence úkojného práva Ing. V. bez dalšího nepřípustnost jejího provedení nebrání, a není tedy důvodem pro její zastavení, natož pak ve zcela neodůvodněném rozsahu. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel opomíjí ustanovení §313 odst. 3 o. s. ř., přičemž právě z hlediska jeho účinků je bezvýznamné, zda oprávněný (Ing. V.) využil možnosti, které mu poskytuje ustanovení §315 o. s. ř. Za nepřípadný pak považuje poukaz dovolatele na zákon č. 119/2001 Sb., který se posuzované problematiky netýká. Navrhl, aby dovolání, bude-li shledáno přípustným, bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. [ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné]. Pozitivní závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. se přitom pojí s otázkou, zda okolnost, že část vymáhané pohledávky byla postižena dalšími exekucemi (vedenými proti oprávněnému Ing. B.) jejím přikázáním jeho věřiteli Ing. V., je důvodem zastavení exekuce v dané věci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a v jakém rozsahu, jelikož jde o právní otázku, kterou dovolací soud dosud ve všech souvislostech neřešil. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutá zastaven částečně.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné v tom, že důvody, pro něž je namístě mít výkon rozhodnutí (exekuci) za nepřípustný [z důvodů jiných než uvedených v §268 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř.] se typicky spojují a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho materiální nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], b) s pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí, c) s rušivými okolnostmi při provádění výkonu rozhodnutí, případně d) se specifickým jednáním povinného - způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí. Z povahy věci musí přitom jít o takové okolnosti, pro něž je další provádění výkonu způsobilé založit kolizi s procesními zásadami, na nichž je výkon rozhodnutí vybudován, anebo je protichůdné jím sledovanému účelu, tj. zajistit (efektivní) splnění povinností vyplývajících z vykonávaného titulu.
Podle §65 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním pohledávky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky.
Podle §312 o. s. ř. výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu peněžního ústavu se provede zákazem výplaty pohledávky povinnému (odstavec 1). Takto se postupuje i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat (odstavec 2). Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše pohledávky oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství (odstavec 3).
Podle §313 o. s. ř. v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného zakáže soud, aby po tom, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil (odstavec 1). Nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, povinnému a dlužníkovi povinného; dlužníkovi povinného je doručí do vlastních rukou (odstavec 2). Povinný ztrácí právo na vyplacení pohledávky dnem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (odstavec 3).
Podle §314 o. s. ř., jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí o tom soud dlužníka povinného. Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná, oprávněnému; není-li pohledávka povinného dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou (odstavec 1). Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného své povinnosti vůči povinnému (odstavec 2).
Podle §315 odst. 1 o. s. ř. dále platí, že nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, nebo kdy se stala pohledávka splatnou, může se oprávněný domáhat vlastním jménem na dlužníkovi povinného u jeho obecného soudu vyplacení pohledávky. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu pohledávku povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li povinnému, že ji uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu tím popřípadě vznikla.
Z této právní úpravy vyplývá, že provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním jiné peněžité pohledávky zákon svěřuje dlužníku povinného (poddlužníkovi). Dlužník povinného proto také nese odpovědnost za to, že výkon rozhodnutí provedl tak, jak mu to ukládá zákon v ustanovení §314 o. s. ř. Přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně věřitele. Povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v procesním právu; je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do hmotněprávního vztahu povinného a poddlužníka. Jestliže poddlužník nevyplatí oprávněnému řádně a včas pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. poddlužnická žaloba, kterou zákon svěřuje oprávněnému, vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného. Lze říci, že věřitel je ve vztahu k pohledávce, která má být na poddlužníku vymožena, procesně zmocněn k tomu, aby plnění, které takto na poddlužníku získá, použil k uspokojení své vlastní pohledávky. Oprávněný tedy žaluje svým jménem o zaplacení pohledávky, jejímž věřitelem je povinný. Z titulu tohoto tzv. úkojného práva oprávněného je poddlužník povinen vyplatit oprávněnému přikázanou pohledávku, jen jestliže by měl podle práva takovou povinnost vůči povinnému v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Není podstatné, že pohledávka povinného ještě případně nebyla splatná nebo měla z téhož právního důvodu vzniknout v budoucnu. Jestliže povinný vůči poddlužníku přikázanou pohledávku neměl nebo jestliže přikázaná pohledávka do té doby zanikla (například splněním nebo započtením), nedosáhne oprávněný z titulu tzv. úkojného práva uspokojení své vymáhané pohledávky (k tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 921/2003).
Probíhá-li mezi dlužníkem jako žalobcem a poddlužníkem jako žalovaným řízení o zaplacení pohledávky, ztrácí dlužník okamžikem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí aktivní věcnou legitimaci a nenavrhne-li podle §107a o. s. ř. vstup oprávněného do řízení, bude taková žaloba zamítnuta. Oprávněný pak musí svůj nárok uplatnit novou (poddlužnickou) žalobou (srov. komentář k §315 o. s. ř. autorů Kasíková M., Jirmanová M., Vokřinková M. ASPI - OSŘ s komentářem, ze dne 1. 10. 2007, dostupném v databázi ASPI pod identifikačním číslem LIT29225CZ).
V uvedeném komentáři se dále uvádí, že pokud je postižená pohledávka, ohledně které je veden výkon rozhodnutí (exekuce), již judikována (přiznána pravomocným rozhodnutím), oprávněný nemůže ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale přímo na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného uplatní proti poddlužníkovi návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ve kterém přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného bude ve smyslu §256 odst. 2 o. s. ř. prokazován usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu (stejný názor je vyjádřen i v díle Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1223/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2005, pod číslem 44, a v usnesení ze 24. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2356/2003, dospěl k závěru, že „v případě, že třetí osoba (věřitel oprávněného) uspěje v řízení o poddlužnické žalobě proti dlužníku, který je povinným v daném řízení o výkon rozhodnutí, dochází k tomu, že do vztahu mezi oprávněným a povinným má tato osoba možnost zasáhnout, a to buď v režimu podle §256 odst. 1 o. s. ř. nebo podle §107a o. s. ř.; jestliže tyto možnosti nebyly využity, přichází v úvahu zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Sama okolnost nařízeného arrestatoria či inhibitoria ve vztahu k povinnému k zastavení výkonu rozhodnutí, nařízeného proti němu, nevede“.
V odůvodnění usnesení ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 432/2006, Nejvyšší soud dále uvedl, že „ provedení exekuce k vydobytí pohledávky oprávněných, jež byla postižena daňovou exekucí, je vyloučeno, protože oprávnění ztratili právo na pohledávku, s níž nemohou nakládat. Tato okolnost způsobuje, že exekuce je ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nepřípustná“.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008, č. j. 24 Cm 289/94 - 406 , vykonatelným dne 3. 1. 2009, byla povinné společnosti OKK Koksovny, a.s., uložena povinnost zaplatit oprávněnému Ing. B. částku 473.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení z této částky od 28. 6 1994 do zaplacení a se 14 % úrokem z prodlení z částky 396.032,50 Kč od 28. 6. 1994 do 9. 3. 1995 a na náhradě nákladů řízení částku 280.092,- Kč. Podle tohoto rozsudku byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 4, ve spojení s unesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 9 Co 871/2009 - 29, pravomocným dne 6. 1. 2010, nařízena k návrhu oprávněného Ing. B. exekuce na majetek povinného OKK Koksovny, a.s., k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1.255.088,- Kč z titulu úroků z prodlení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (zbývající část pohledávky povinná společnost OKK Koksovny, a.s., podle tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení této exekuce zaplatila již před podáním tohoto návrhu). Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2009, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 47, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2010, č. j. 9 Co 178/2010 - 104, pravomocným dne 30. 4. 2010, byla exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 4, k návrhu povinného OKK Koksovny, a.s., odložena na dobu do právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, a to s odůvodněním, že „povinná společnost složila částku 1.255.088,- Kč do soudní úschovy, že oprávněný Ing. B. je dlužníkem Ing. V. a že pohledávky Ing. V. za Ing. B. jsou vymáhány soudně pod sp. zn. 92 E 1183/2005 , 92 E 576/2006, 49 Nc 11132/2008 , a to formou přikázání jiné peněžité pohledávky u povinného“ (rozuměj OKK Koksovny, a.s.).
Dále se z obsahu spisu podává, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 1. 2008, č. j. 92 E 1183/2005 - 21, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2. 2008, č. j. 92 E 1183/2005 - 23, nařídil k návrhu oprávněného Ing. V. proti povinnému Ing. B. podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96 - 24 , k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 473.000,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný za dlužníkem povinného OKD, OKK, a.s., ve výši 473.000,- Kč z důvodu rozsudku pro uznání Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 24 Cm 289/94 , přičemž povinnému byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 4.730,- Kč s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje též na náhradu těchto nákladů.
Dalším usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, č. j. 49 Nc 11132/2008 - 20 , pravomocným dne 30. 4. 2009, byla k návrhu oprávněného Ing. V. proti povinnému Ing. B. nařízena podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96 - 24, a podle dalších 7 exekučních titulů exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý, Exekutorský úřad Ostrava. Ten pak dne 15. 9. 2008 vydal pod sp. zn. 069 EX 1776/08 - 3, exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného u dlužníka povinného OKD, OKK, a.s., k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které exekutor vyčíslí dodatečně v příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Konečně usnesením ze dne 9. 12. 2008, č. j. 92 E 576/2006 - 36 , Okresní soud v Ostravě nařídil k návrhu Ing. V. proti povinnému Ing. B. podle vykonatelného rozsudku Krajského (obchodního) soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96 - 24 , k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.002.550,- Kč spolu s náklady řízení ve výši 82.104,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný za dlužníkem povinného OKD, OKK, a.s., ve výši 473.000,- Kč „z titulu neuhrazení stavebních prací, kdy tato pohledávka je předmětem soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 24 Cm 289/94. Dále povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě výkonu rozhodnutí částku 4.730,-Kč s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky, náhrady soudního poplatku, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány.
Všemi citovanými pravomocnými rozhodnutími bylo povinnému Ing. B. (v daném řízení oprávněný) zakázáno, aby se svou pohledávkou za dlužníkem povinného v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, jakkoli nakládal s tím, že povinný ztrácí v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Dlužníku povinného bylo těmito rozhodnutími zakázáno, aby od okamžiku, kdy mu bude doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vyplatil povinnému jeho pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal. Dále se v rozhodnutích uvádí, že dlužník povinného je povinen vyplatit již splatnou pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí postižena, v den, který následuje po dni, v němž mu bude doručeno vyrozumění soudu, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci; není-li pohledávka povinného v tento den ještě splatná, je povinen ji vyplatit, jakmile se stane splatnou. Výplatou pohledávky se dlužník povinného zprostí v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.
Na základě výkonů rozhodnutí a exekuce nařízených k návrhům Ing. V. proti Ing. B. mohl povinný OKK Koksovny, a.s., jako poddlužník plnit z nich oprávněnému Ing. V., ovšem podle §312 odst. 3 o. s. ř. jen do výše vymáhaných pohledávek s příslušenstvím (tj. ve výši 473.000,- Kč + náklady řízení ve výši 4.730,- Kč + 246.569,- Kč a pro náklady exekuce), a jeho dluh vůči oprávněnému Ing. B. by tím v tomto rozsahu zanikl. To se ovšem nestalo, pročež důvod zastavení exekuce v dané věci podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dán, jelikož, jak vyslovil již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. května 2010, sp. zn. 21 Cdo 395, 3497/2009, „složením do úschovy u soudu (však) není možné splnit povinnosti, které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku) při provedení výkonu rozhodnutí přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu ustanovení §312 a násl. o. s. ř.; i kdyby dlužník povinného (poddlužník) dluh odpovídající pohledávce přikázané oprávněnému složil do úschovy u soudu a i kdyby soud takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to vliv na povinnosti uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku) a nemůže tím tedy být dotčeno ani tzv. úkojné právo oprávněného“.
Neplnil-li poddlužník (zde povinná společnost) v nařízeném výkonu rozhodnutí vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1183/2005 a v exekuci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 49 Nc 11132/2008 (jak bylo soudy obou stupňů zjištěno) oprávněnému Ing. V. a byla-li postižená pohledávka Ing. B., ohledně které je v dané věci vedena exekuce, již judikována (přiznána pravomocným rozhodnutím), nemůže oprávněný Ing. V., jak je již shora uvedeno, ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale přímo na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného Ing. B. může (mohl) podat proti poddlužníkovi (povinnému OKK Koksovny, a.s.) návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ve kterém by přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného ve smyslu §256 odst. 2 o. s. ř. prokazoval usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2405 - 2406), či v daném exekučním řízení mohl navrhnout postup podle §107a o. s. ř. (viz již citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1223/2003, a ze 24. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2356/2003).
Lze tedy uzavřít, že provedení exekuce k vydobytí pohledávky oprávněného Ing. Bělíka, jež byla postižena výkonem rozhodnutí a exekucí, je vyloučeno, ovšem podle §312 odst. 3 o. s. ř. jen do výše Ing. V. vymáhaných pohledávek s příslušenstvím (tj. ve výši 473.000,- Kč + náklady řízení ve výši 4.730,- Kč + 246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které exekutor vyčíslí v příkazu k úhradě nákladů exekuce); je tomu tak proto, že oprávněný Ing. B. ztratil právo na tyto pohledávky s příslušenstvím, s nimiž nemůže nakládat (§313 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tato okolnost způsobuje, že exekuce v dané věci je ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nepřípustná v rozsahu uvedených částek, nákladů výkonu rozhodnutí a nákladů exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor.
Z uvedeného vyplývá, že obecně je správný názor odvolacího soudu, že nesplnil-li poddlužník svoje povinnosti podle §314 odst. 1 o. s. ř., tj. nevyplatil-li postiženou pohledávku a její příslušenství oprávněnému, a byla-li postižená pohledávka, ohledně které je vedena exekuce, již judikována, je exekuce vedená povinným proti poddlužníkovi podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nepřípustná a že je třeba ji zastavit. Nelze však souhlasit s jeho závěrem, že exekuci je namístě zastavit právě v rozsahu částky 1.251.343,- Kč, pro niž ji zastavil soud prvního stupně [ovšem z důvodu podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť tuto částku složila povinná společnost (poddlužník) do soudní úschovy], jelikož odvolací soud tak nerespektoval zásadu uvedenou v §312 odst. 3 o. s. ř., totiž, že výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše pohledávky oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství, a z níž vyplývá, že jen v tomto rozsahu je možno exekuci zastavit.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu ve shora uvedeném závěru není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 o. s. ř. tak byl naplněn, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Jen pro úplnost je třeba poukázat na to, že ve vykonávacím řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 576/2006 byla oprávněnému Ing. V. přikázána tatáž pohledávka jako v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 92 E 1183/2005.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu