ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.428.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 428/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné GE Money Auto, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 601 12 743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti povinnému P. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, adresa pro doručování: Elektrárenská 125, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí, pro 16.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 28 Nc 6128/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2010, č. j. 56 Co 403/2010 - 55, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 28 Nc 6128/2009 - 33, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2010, č. j. 56 Co 403/2010 - 55, se odmítá.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 28 Nc 6128/2009 - 33, se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 11. 2009, č. j. 28 Nc 6128/2009 - 33, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný tvrzením, že exekuční titul, tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 6. 2004, č. j. 24 C 36/2004 - 25, mu byl doručován na adresu, na níž se nezdržoval, že jej převzal teprve dne 26. 3. 2009 a že proti němu podal odvolání. Odvolací soud z obsahu nalézacího spisu zjistil, že pravomocným usnesením nalézacího soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 24 C 36/2004 - 19, byl žalovanému (povinnému) ustanoven opatrovník pro řízení, a to Městská část Praha 4, že exekuční titul byl doručen ustanovenému opatrovníkovi žalovaného (povinného), že právní moci nabyl dne 24. 6. 2004 a že odvolání žalovaného (povinného) proti němu bylo jako opožděné odmítnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 4. 2009, č. j. 24 C 36/2004 - 34, které nabylo právní moci dne 8. 5. 2009. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nebyly splněny, neboť povinný byl v nalézacím řízení řádně zastoupen opatrovníkem jako osoba neznámého pobytu, přičemž v exekučním řízení již soud není oprávněn zkoumat, zda k ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení byly dány předpoklady uvedené v §29 odst. 3 o. s. ř. K námitce povinného, že oprávněnému dne 22. 5. 2009 zaplatil částku 31.265,- Kč, odvolací soud konstatoval, že jde o tvrzení nové skutečnosti, která pokud by byla prokázána, by byla důvodem pro postup podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., o němž přísluší rozhodovat okresnímu soudu či pověřenému soudnímu exekutorovi.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal povinný dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., v němž opětovně namítá, že (jako cizinec) měl udělený pobyt na adrese, že však již od 30. 11. 1998 je trvale hlášen na adrese a že na dřívější adrese se od uvedeného data nezdržuje. V nalézacím řízení mu proto neměl být ustanoven opatrovník, jelikož jeho pobyt byl orgánům na území ČR, a to zejména Policii ČR, znám. Namítá, že exekuční titul není vykonatelný, neboť mu nebyl řádně doručen, že jej převzal teprve dne 26. 3. 2009 a že proti němu podal včas odvolání. Kromě toho dne 22. 5. 2009 uhradil oprávněnému částku 31.265,- Kč, z čehož dovozuje, že by neměl hradit náklady exekuce, jelikož o probíhajícím nalézacím řízení nevěděl. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena „a věc byla přikázána odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí“.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012) a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru dospět nelze.
Jak již dovodila soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001), okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí (exekučního titulu), bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí (exekučního řízení). V usnesení uveřejněném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud vyslovil závěr, že námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, se soud výkonu zabývat nemůže, a že při posuzování otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku.
Námitkami dovolatele, že mu byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky (adresa trvalého pobytu povinného byla známa Policii ČR, přičemž na adrese se od 30. 11. 1998 nezdržuje), že z toho důvodu nevěděl o probíhajícím nalézacím řízení a že mu exekuční titul nebyl doručen, tedy námitkami o nezákonnosti ustanovení opatrovníka v soudním řízení, v němž byl exekuční titul vydán, se tedy exekuční soud zabývat nemůže. Námitku, že stejnopis písemného vyhotovení exekučního titulu nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku, dovolatel nevznesl.
Přípustnost dovolání v dané věci není způsobilá založit ani námitka dovolatele, že dne 22. 5. 2009 uhradil oprávněnému částku 31. 265,- Kč, jelikož ji uplatnil až v odvolání, a odvolací soud se jí tak nemohl zabývat, neboť o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. z důvodu zániku vymáhané pohledávky splněním, rozhoduje pověřený soudní exekutor, resp. soud prvního stupně, a to na návrh nebo i bez návrhu (srov. §55 zákona č. 120/2001 Sb.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz §201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že dovolatel směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu